Django Unchained
Divoký Django
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Píše se rok 1858 a v Americe právě probíhá občanská válka. Texasem vedou bratři Ace a Dicky Speckovi pěšky skupinu spoutaných černých otroků a mezi nimi je i hlavní hrdina otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života... (TV Nova)
(více)Recenze (3 235)
Možná dávám plný počet kvůli úplně něčemu jinému než ostatní hodnotící. Ale tohle mě uchvátilo. Westernům já opravdu neholduji. Django si mě ovšem získal hned na začátku. Velice poutavý děj, sympatické výkony herců. A tentokrát mi nebyla proti srsti ani téměř tříhodinová stopáž. Nemám co vytknout. ()
Nepochybuji o tom, že po dalším zhlédnutí budu na tu unylejší, druhou polovinu (Ku-Klux-Klan a úvod rulují) nahlížet zcela jinak - budu na ni totiž připravenej. Nirvána z Panchartů se sice nekoná, hanebný úšklebek od ucha k uchu vám ale stejně dobrou hodinu stopáže z tváře nic neodpáře. btw takhle "rozvibrovat" napětí umí asi fakt jenom Tarantino. ()
Asi nejpřesvědčivější výkon od Leoparda Di Kardia jaký jsem kdy viděl a zručná a tradičně kreativní Tarantinovská režie dělají z Djanga rozhodně nadprůměrný film. Na druhou stranu i tak je to pro mě další trochu nepochopený kult. Na rovinu nejsem úplně tak fanouškem daného tématu ani fanouškem podobných bombastických spektáklů. Přemýšlel jsem o čtvrté hvězdě, ale nevím nevidím to na to. Lepší tři musí stačit.65% ()
Kurva, ten Tarantino to opäť dokázal! Po "zabijáckom aute" som ho už odpisoval, no s "Parchantami" sa mi chuť vrátila a pri prvej zmienke o tom, že chystá western som tušil, že by to ako ich fanda mohol znova roztočiť na plné obrátky. A roztočil ich diabolsky. Tých 165 minút zbehne neuveriteľne rýchlo. Litre krvi si šetril až na záverečnú tretinu, ale kupodivu v dialógových scénach sa mi zdal film ešte lepší. Tam sa Tarantino cíti rovnako doma, vie to vygradovať, odľahčiť vtipom i šokovať prekvapivým zakončením. Ch. Waltz bol neuveriteľný, tak jednoducho zahraná a skvelá postava, nádhera. Ukradol si celý film pre seba. Prekvapivo najmenej zaujímavý bol J. Foxx ako Django. Waltz, DiCaprio i snehuliak S.L. Jackson ho jednoducho herecky zatienili. Hudba to je samostatná kapitola. Westernový fanda spozná tie pravé westernové, ale ostatné skladby rôznych žánrov dokonale zapadli. Kto by čakal vo westerne rap? Neuveriteľné, ale sedí to tam. Scéna s Ku-klux-klanom bola vážne vtipná a bavili ma všetky dialógy z úst Ch. Waltza. Ako fanda žánru som rád, že Tarantino dokázal všetkým, ktorí nad westernom ohŕňajú nos, že aj im treba dať šancu. Auf Wiedersehen! 100%. ()
Božské. Poprvé přistižena s velkým úsměvem na rtech při stříkání krve a vystřelených mozcích. ()
50% - Skvělá kamera, výborní herci s brilantními dialogy, a šílený nápad s německým zubařem, co v Americe loví lebky padouchů a pak pomáhá černému Siegfriedovi v cestě za Brunhildou. Tři hvězdičky zcela zasloužené. Django je jinak béčková podívaná kombinující všechna klišé italských westernů, amerických gangsterek po asijské akční filmy. Místy až směšný nevkus zachraňuje pouze Waltzova nadsázka, kterou si divák musí připomínat často sám, protože se film často díky ostatním postavám tváří dost seriózně. Tarantinovi se povedlo ukolébat diváka někdy kolem dvou třetin filmu. V Candylandu už to vypadá, že se film jakousi logickou formou uzavře, a tu se film z ničeho nic zbytečně protáhne o dalších asi 30 předvídatelných, velenudných minut... Mňo... I Quentinův Django Unchained má sice cosi jako cool styl, ale kromě něj mi nebylo nabídnuto nic, čím bych se bavil natolik, abych si tohle pustil někdy znovu. Takže jsem mu po dokoukání neřekl "Auf wiedersehen", ale "Good bye". ;o) ()
Epická podívaná představující netarantinovského Tarantina a po dlouhé době výrazně "chlapský" film našeho oblíbeného úchyla z videopůjčovny. Stejně jako u Panchartů i zde se příliš nehledí na věrohodnost dobových reálií. Django ale zanechává překvapivě serióznější dojem jako chytře napsaný a konstruovaný film, čímž trochu zastiňuje již zmiňované manýristické a krapet na efekt hrající Pancharty. Zaujme (na Tarantina) nečekaná kritika amerického systému a snad poprvé je z filmu výrazně cítit režisérův kosmopolitismus. A že je Django rasistický? To potom můžeme Kill Bill číst jako xenofobní podívanou, v níž nadřazená blonďatá žena vyvraždí černovlasé japonce z instituce Yakuza a projde jí to. Takhle černobílé to myslím nikdy není. ()
Dobrých režisérů je hodně, těch skvělých už zase tolik není. Quentin patří do skupiny skvělých. Ten člověk si prostě dělá co se mu zlíbí. Když řekne western - natočí jej, když druhou světovou válku - není problém, kung-fu - viděli jsme. Zkrátka kašle na trendy. Všude dokáže vtisknout svůj neodolatelný rukopis, takže je velmi těžké dopředu odhadnout jak se scéna bude vyvíjet. Pokud něco ve svých filmech umí na jedničku s hvězdičkou tak překvapivé pointy. Django je vypiplaná záležitost od začátku do konce. Upřímně závidím hercům, kteří se zúčastní natáčení, protože je mě jasné, že je kolem spousta legrace. A největší bombónek? Samuel L. Jackson v roli Stevena. 95% ()
při sledování jsem se chechtal jako magor, protože Tarantino nejenže natočil skvělej film, ale udělal jej i nehorázně zábavným, nejen kvůli vtípkům, které sedli geniálně (pytle, nebo samotná postava dentisty, který mi tak připomínal některé vedlejší postavy z Mayovek, "zlej negr" a jeho geniálně nekorektní humor), ale i při onom přepáleném násilí jsem se smál a bavil jako dlouho ne (i přes scény, kde bylo násilí natočena mrazivě). Snad jen ta délka by v druhé třetině mohla bejt trošičku kratší, neboť trošku ztrácí tempo, ale nijak dramaticky. O hercích, kameře a hudbě snad ani nemá cenu mluvit. ()
V kině jsem se celou dobu velmi dobře bavil. Na rozdíl od většiny diváků jsem se teda nesmál nikdy, když fór těžil nebo byl jen jakkoli spojen se smrtí kterékoli z postav – to prostě neumím. Během sledování filmu jsem taky netušil, proč jsou cákance krve a jiné efekty spojené se zabíjením kamerou tak vychutnávané – myslel jsem, že je to jen Tarantinova citace nějakých béčkových krváků nebo Peckinpahova stylu. Ale jinak se mi film dost líbil, tedy až dokud neskončil a nevyšlo najevo, že to celé bylo tak trochu odnikud nikam, což ve mně vyvolalo silné zklamání a dokonce jakýsi podivný smutek. Pět dní po projekci mi už ale konečně dochází, co je principem toho správného diváckého zážitku, jak to autor zamýšlel. - - - - - 1) Užívání si spravedlivého trestání trestuhodných zlosynů, zlodcer a kolaborantů: Střídají se v podstatě jen dva typy scén. Expozice zlosynů jako opravdu smrtihodných (aby nikdo z diváků neměl pochyb a mohl si jejich smrt užít s klidným srdcem) a jejich co nejefektnější poprava. Zvláště dobře je to vidět ve scéně, kdy (spoileruju) Schultz odstřelí zdánlivě nevinného šerifa a pak všem ukazuje zatykač na něj jako na zlosyna, kterého má dopadnout živého nebo mrtvého, jakoby říkal divákovi: „Neboj se, nebyl to omyl, jen si s tebou Quentin tak trochu zahrál..! Ten sympatický Schultz zastřelil chlápka, kterého OFICIÁLNÍ ÚŘADY chtěly dostat živého NEBO MRTVÉHO, tedy RADŠI MRTVÉHO, takže se uklidni, o ničem nepochybuj, zpětně si užij, jak ho pěkně dostal, a nadále si buď jist, že Schultz nikdy nezastřelí nikoho, kdo by si to nezasloužil, a jeho dobrý žák Django taky ne.“ Vidíme, jak strašně zlí jsou dva otrokáři v úvodní scéně, a pak je vidíme umírat. Pak se nám pár scén pěkně exponuje opravdová trestuhodnost bratří Brittlových, než si je „kladné postavy“ vychutnají. Taky už tušíme, že smrt by zasloužil i ten arogantní jižanský boháč, radši ho ale ukážeme ještě jako vůdce Ku-Klux-Klanu a teprve pak ho sejmem. A tak dále, a tak dále… Django nepostřílí všechny bílé už při megapřestřelce v domě, protože by divák mohl pochybovat, jestli třeba ta Candiho sestra nebyla přecejen v jádru docela dobrá nebo ten starý černoch všechnu tu negrofobii jen nepředstíral. Po závěrečné peripetii, během které se nám tyto problémové postavy konečně řádně doexponují, může začít bonusový masakr. - - - - - 2) Užívání si politické nekorektnosti: Jenže ze všech možných politicky nekorektních témat a slov je nejbezpečnější používat slovo „negr“ v jakože protirasistickém filmu z USA 19. stol., kdy toto slovo bylo naprosto běžně užívané. Je to asi tak scénáristicky odvážné, jako nechat „kladnou postavu“ střílet do nacisty. Mimo to film k tématu rasismu nijak zajímavě nepřispívá. Říká vlastně jen, že otrokářství je špatné a všichni otrokáři zlí. Jediná zajímavá věc je motiv negra s otrokářskou mentalitou, ten ale není využit k ničemu jinému než právě k oné potěše z nekorektních replik a posléze k potěše z jeho zaslouženého mučení a smrti. Žádná esejistická rovina filmu se nekoná (Candiho kecy o černošské lebce samozřejmě nepočítám). To bylo pravděpodobně důvodem mého zklamání, protože jsem z nějakého důvodu zajímavý přesah očekával, po tom, co dobrého jsem slyšel o Panchartech (ale neviděl jsem je, ani nic jiného od Q. T. krom Gaunerů a Pulp Fiction, což asi také vysvětluje moje překvapení nad Djangem). Film bych vlastně ani protirasistickým nenazval – že je rasismus a otrokářství špatné se tu prostě bere jako jasná věc, film nemá potřebu o tom nikoho přesvědčovat (proč by taky měl v dnešní době?). Pokud Nespoutaný Django vyjadřuje nějakou ideu, pak je to leda něco jako „Škoda, že už se popravy nekonají veřejně, v některých státech prý ani nemají trest smrti. Spořádaný občan si už nemůže dopřát ani tu trochu spravedlivého násilí…! Ale naštěstí je tu Q. T.!“. () (méně) (více)
Spoilery... Ve filmu situovaném do Ameriky z poloviny 19. stol prostě chcete vidět negry v řetězech a do toho slyšel hip hop. Zatím to možná nevíte, ale taky chcete vidět nahýho černýho chlapa vzhůru nohama - záběrem seshora, zboku, v detailu... Django je čistokrevná Tarantovina. Což je v podstatě stejně hloupé prohlášení, jako že album Bob Dylan od Boba Dylana je hodně Bobdylenovské, ale snad si rozumíme. Bylo fajn se zase jednou podívat na to, jak pukaj lebky lidí i koňů, bylo fajn cejtit bláto pod nohama a dech k zblití od žvýkacího tabáku. Tarantino byl protentokrát ještě o kousek explicitnější než doposud, na druhou stranu, nevytáčí závodní auto do červenýho - nebylo to takový drámo, držel se při zdi (na jeho styl). V otázce rasismu samotného překvapivě (většinou) nesklouzl k dětinskostem. Ani sem neměl pocit, že bych byl vychováván, za to docela děkuju. DiCaprio po dlouhé době bavil, ač se jako záporák zkrátka naplno neprojevil v toužebně očekávané zrůdnosti. On to byl asi záměr, ale pořád jsem doufal v ten okamžik, kdy bych mu toužil šlapal po hlavě, a ono nic. Asi už jsem příliš zkažený. Django je slabší než Pancharti, ale na jeho koule a na zub na pružince (velice hypnotický) se ještě párkrát moc rád mrknu. ()
Viděl jsem dost filmů. Od těch, které měnily historii až po tý, které mi byl čert dlužnej, jak jsem se u nich nudil. Jednoduše řečeno, málo kdy mě co překvapí a málo kdy objevím ještě něco, co stojí za to a já to neviděl. A proto se vždycky těším na novýho QT, protože ten kluk nikdy nezklame. Není toho moc co napsat, zatím stále prožívám orgasmus. Django je filmem roku! ()
Žluťoučký, kulatý penízky! Kdo to kdy viděl, negr v kině? Tarantino. Nějak jsem tušil, že to bude to, co mi bude na filmu nejvíc vadit. Ale v podstatě se těšil na ty kulervoucí v okamžiku zkultovněné scény. Chyba. Dostalo se mi roztahané a rozvařené kaše se scénářem děravějším než všechny mrtvoly ve filmu. Kde je humor? KKK a pytle na hlavě? To už jsou vtipnější skeče Kanadské sody. Kde nadhled - hlavní deviza tarantinových dialogů - negr, negr, bla bla? Deset minut po skončení nevím o čem mluvili. Waltzovi a Capriovi bych nevěřil ani ten klobouk na hlavě, Jackson snad parodoval Bohouše Klepla v Mazaném Filipovi a Foxx aka Džango bez D si rozhodně mnohem víc sednul s připosranym taxikářem v Collateralu. Na druhou stranu, kdo to kdy viděl rap ve westernu? A o tom se bude mluvit! Hluboké "poselství" předložené na stříbrném podnose. Pěkně polopatě. Tak aby si byl jistý i poslední předpubertální negr v kině. Ale kdo to kdy viděl, negr v kině? Přece Tarantino. Žluťoučký, kulatý penízky! ()
Nespoutaný Django byla moje 10. čsfd projekce, pokud dobře počítám. A byl to pěkný film, i když mu něco málo chbybělo a něco bylo navíc, aby to dosahlo 5 hvězd. Možná filmem teče moc umělé krve. Pocta původnímu Djangovi ve formě camea Franca Nera mne přilis nezaujala, ocenil bych pro něj lepší cameo. Bez koho by film nebyl ani z poloviny tak dobrý je dr. King Schultz alias Christoph Waltz. Z počatku Django jen sekunduje. Asi je film častečnou reperací Německu za Hanebné pancharty. ()
Neslo se to ve slušném tempu a duchu, na můj vkus pan Tarantino vystřídal až příliš žánrových songů, které k sobě nejdou... (SPOILER: Musí se mu nechat, že se dal originálně roztrhat dynamitem, hlavního zlosyna nechal zemřít stylově s bílou krvácející růží, jako kdysi Jacka Palance v původním spaghetti)... Hlášky byly v některých místech padnoucí a vtipné, nicméně dnes už nikdo neudělá klasický spagheťácky laděný western, bohužel. Nenadchlo, pouze potěšilo. ()
Tak přeceňovaný film až to pěkný není... 90%? Ha hou hou. A vrcholem toho jsou komenty ve stylu "Nejlepší western všech dob." Nejlepším Tarantinovým filmem jsou pro mě Hanebný pancharti. To byla vskutku stylová, zábavná a chytlavá podívaná. Nespoutaný DJ Ango jí nesahá ani po kotníky. Dokážu ocenit herecké výkony Waltze (the best!) a DiCapria, dobrou hudbu a první necelou hodinku filmu, která vytvořila dobré vyhlídky do dalších 2/3 filmu. Ty se ale dle mého názoru moc nepovedly. Děj je chaboučký, člověk se s postavami (především s postavou Djanga) nedokáže sžít, takžu mu je závěrečné dění tak nějak šumák. Navíc ten tarantinovský styl, který si dokázal tak skvěle pohrát s druhoválečným obdobím, se do westernového prostředí příliš nehodí. Prostě a jednoduše to na mě moc nezapůsobilo a hodnotil bych to průměrně, stejně jako např. Sin City nebo Kill Billa. 65% ()
Quentin Tarantino má pro film obrovský cit. Tohle rčení potvrdil snad v každém svém snímku a Nespoutaný Django není výjimkou. Úvodní záběry kamery jsou opravdu brilantní a navozují skvělou atmosféru pro netypický western stojící na otázce otroctví, resp. svobody všech lidských ras, ad hoc afroameričanů. Quentin Tarantino měl při výběrů herců do svého počinu opět šťastnou ruku a sázka na Christophera Waltze, Jamie Foxxe a Leonarda DiCapria mu vyšla na všech frontách, stejně jako obsazení jeho dvorního herce a ostříleného matadora Samuela L. Jacksona. První dva jmenovaní herci ztvárňují sympatické postavy, které si divák rychle oblíbí a pokochá se i jejich vzájemnými dialogy či rozhovory s jinými (už i před chvílí jmenovanými) kolegy. DiCaprio si svoji zápornou postavu očividně užíval a vyznění jeho Calvina Candyho je vskutku mistrovsky nevyzpytatelné. Noblesní záporňák s krutostí, pro něhož není téměř žádný lidský život natolik vzácný, aby se nedal prodat či koupit. Jackson v roli fanatického patolízala a sluhy potěší, protože tento herec prostě neumí zahrát špatně. Mile diváka překvapí i půvabná Kerry Washington a cameo role pro Franco Nera a samotného režiséra. Sluchu lahodí perfektní soundtrack, což je další specifikum Tarantinových filmů. Příběh je sám o sobě jednoduchý a poměrně přímočarý, avšak zábavný. Záporem snímku je poměrně přemrštěná stopáž. Je sice pravdou, že se neustále něco děje - a když neděje, tak je čas vyplněn příjemnými záběry (zapalování svíček v Candylandu, příprava hostiny) či zábavnými (rozuměj ne nudnými) dialogy - ale i tak mohl být Django klidně o patnáct až dvacet minut kratší, což by dodalo na údernosti. Trochu zklamáním pro mě byly ovšem i již několikrát zmíněné (a nutno říct, že spíše v kladném smyslu) dialogy. Jsou sice dobré a zábavné, ale nikoliv výborné, jak tomu bylo například v Pulp Fiction, Kill Bill či Hanebných panchartech. Ze všech těchto filmů jsem si i po prvním zhlédnutí zapamatoval řadu hlášek, což se v případě Djanga nestalo. I přesto však zůstanu u nejvyššího hodnocení, protože pro tvorbu Tarantina mám poměrně slabost a jeho nejnovější přírůstek si jistě ještě nejednou rád pustím. ()
Tak nevím... Je pravdou že jsem celou druhou půlku prochrápal, ale kdyby to bylo jen o štipec zajímavější, asi bych neusnul při střílecí scéně, že jo? A navíc nemám rád negry:-( ()
Fenomén Tarantino. Prepracované dialógy na pozadí krutých scén, samozrejme kopa násilia a červenej farby, výborní herci a veľké promo. Tentokrát smrteľne prepálená stopáž a len ľahko nadpriemerne pôsobivý výsledok. ()
Související novinky
Nový film Willa Smitha se odsouvá na příští rok
Příběh o tom, jak Willu Smithovi (Já, legenda, Král Richard) jedna facka změnila život, se bude psát nejspíš ještě nějakou dobu. V tuto chvíli má herec desetiletý zákaz účasti na Oscarech, přišel o… (více)
Tarantino potřebuje hit
Devátý snímek režiséra Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu započal svoji americkou jízdu za dolary. Za úvodní víkend z toho bylo 40,4 miliónů dolarů, Tarantinův rekord, film ale bude potřebovat… (více)
Tarantino znovu ulovil DiCapria
Devátý film Quentina Tarantina nás zavede do roku 1969. Květinové hnutí bude pomalu končit, Amerikou otřese řádění Mansonova gangu, při němž zahyne herečka Sharon Tate, a jeden stárnoucí televizní… (více)
V pravé poledne čeká remake
Westerny v posledních letech slaví opatrný comeback. Opravdová kuráž vydělala 252 milionů dolarů, Nespoutaný Django si došel pro 424 milionů a za úspěch se dá považovat i 155 mega, jež nastřádala… (více)
[SPOILERS] "I think...we all think...the bags was a nice idea, but not pointin’ any fingers, they could’ve been done better...so how about...no bags this time, but next time, we do the bags right...and then we go full regalia!" (Replika, ktorá ma vždy dostane do kolien:)_______Cinefilná rozkoš vysokej akosti, nie tak rozpravačsky pružná/dômyseľná ako prvotné, omamné naštrbenie historických faktov z roku 2009, ale čo do auteurského štýlu, stále rovnako pôsobivá a poctivá. Že sa nenachádzame v súdržnom, logikou napratanom fikčnom svete ma trápi asi tak, ako výsledky prezidentských volieb, kto nepovažuje mr. T za plagiátora a aspoň trochu si ulietava na pulzujúcej excentrickosti tohto jedinečného jedinca zákonito vie, že jeho sila nespočíva v racionálnom budovaní celku, ale práve naopak v sugestívnom povyšovaní detailu (epizódy) na niečo...polysémické, pamätihodné - áno, s obľubou sa tomu hovorí aj kultové. Preto by som nerád strácal čas pri rozboroch amorálnosti/samoúčelnosti či zborovo napádanej nevyrovnanosti kedže tieto výtky sú síce pripustiteľné, ale tiež podľa uhla pohľadu názorovo relatívne a radšej začal chŕliť jednotlive postrehy + pochvaly._______Začal by som od tých najjasnejších kladov, ktoré pozostávajú z - ako zvyčajne - mimóznych hereckých kreácií presne padnúcich do ošemetných rolí, razantných scenáristických vývrtiek/punch lines a vitálneho režisérskeho kumštu. Mentálny stav jednotlivých postáv je dokonale prekreslený a ich chovanie, postoj či metamorfózu si teda divák užije/znenávidí omnoho viac. Dominuje skvelý Waltz so svojím prešibaným Dr. Schultzom a prekvapivo neprehrávajúci Foxx, jehož Djanga možno odteraz považovať za právoplatneho bossa černošského westernu, na päti dýcha DiCapriov hnilozubo-grobiansky plantážnik Candie čo by vzácny príspevok do triedy ÚÚ (úlisno-úskočných) záporákov a jeho pritakávajúci poskok, biely neger Stephen vzkrieseného Jacksona, ktorý si part defektného a vtieravého sluhu odohral s až majstrovsky precíznou gráciou. Ženám sa moc priestoru neposkytne, čož je škoda, ale zas je tu s nimi narábané tak, ako si zaslúžia (vyslobodenie Broomhildy, luxusný odstrel Lary Lee)._______Laškovanie s dialektami a opätovná zmena jazyka za účelom obalamutenia protivníka. Vzájomné dohováranie v kruhu miestnych lokajov sa buď nezrozumiteľne cedí cez zuby alebo sa príznačne "spieva", do toho pravdepodobne neúmyselné, no o to viac žartovné žmurknutie na aussie publikum cez bugger otrokára. Patinu jazykovednému okienku nasadzuje sám výrečný zubár, ktorý zamieňa nekalú francúzstiňu z príbytku rodiny LaPadite za priateľskú nemčinu v paláci mamonárskeho Calvina. Poslanie zámeny je opačné, cieľ ostáva totožný - prechytračiť._______Opojné užitie ozrejmovacích, z hľadiska syžetu multifunkčných flashbackov a flashforwardov. FB sa uberajú dvoma cestami, emotívnou a tou šokujúcou pričom na začiatku sa nimi hlavne dovysvetľuje a pri konci sa vyvolaná spomienka zužitkováva v prospech nasledujúceho dialógu. FF sú informačné všedné i radikálne, najzaujímavejšie na nich je však to, akú úlohu zohrávajú v naratívnej štruktúre. Buď dianie automaticky ďalej posúvajú a už sa nevracajú alebo čosi preskočia, daný problém vyriešia a naspäť sa opäť navrátia, resp. sa okolo miesta činu len pohodlne prefrčí. V tomto prípade z FB uchváti strhujúca sekvencia bičovania/úteku B + D a z FF plusové body pridá briskné rozstrieľanie nič netušiacich všivákov v drevenej barabizni._______Studňa iniciatív do ktorej netreba pridlho zízať aby nám docvaklo, že menám pánov Corbucciho, Forda či Leoneho sa ostuda veru neurobila, ich ranné postupy splagiatorované neboli, len nadobudli komplexného ozvláštnenia. "Django Unchained" tiež len-tak-pomimo oglosuje existenciu svojho názvu a to hneď v dvoch momentoch, najskôr cez cameo Franca Nera, ktorý samozrejme vie, že D je neznelé ("Django") a potom pri obchodnom jednaní, kedy King počas rozkokošeného rozhovoru trvá na pomenovaní mandingo zápasnika Hercules ("Hercules Unchained"). V neposlednom rade je tu priama odpoveď na nigger trilogy ("Legend of Nigger Charley", "Soul of Nigger Charley", "Boss Nigger") v ktorej sa "afroameričan na divokom západe" nijak kardinálne nevyvíjal, nikomu sa jeho prítomnosť nevysvetľovala a ako kuriózny zjav slúžil mimo iné (etnické pozadie, revolta, spoločenské vymedzenie) hlavne na ukojenie B-70's potrieb, tj. na hromadné zabíjanie. To Django je iná liga, ani trochu nezapiera výbušnú blaxploitation náturu, ale zároveň predstavuje ikonicky bystrého bojovníka , ktorý si ladne prestrieľava koridor za sebaurčením a popri tom ešte stačí sršať situačným humorom. Jeho gettin' dirty prerod nadhadzuje kadejaké dvojzmysly, no predovšetkým ho ustanovuje za regulérneho (anti)hrdinu, baviča._______Je verejne známe, že QT si povolanie "popkultúrny mág" dosýtosti vychutnáva a pri svojich dispozíciach, médium vôbec nešetrí. O to viac skalných priaznivcov rozjarí keď maestro nakopne tematizáciu vlastnej filmografie. Počínajúc najbombastickejším reštartom parťáckej chémie medzi čierno-bielym tandemom skazy od "Pulp Fiction", skrz výtvarnú glorifikáciu násilia v blood bath katovačke aneb hrejivá reminiscencia "Kill Billa" a špinavo-vzrušujúcím zápolením s expandujúcim zlom ala "Inglourious Basterds" končiac._______Tento odstavec by mohol byť ospevovaním ďalších nákladov ktoré Q naložil (KKK, OST, atď.), ale to už by nebol maxi komentár, no mini "recenzia" a preto spokojne oznamujem, že aj napriek občasne badateľnej strnulosti, absencii veľkých presahov, napriek čomukoľvek čo poniektorých donútilo ísť až do rozpätia medzi 1 až 3* (asi to bolo na vybranú skupinu ľudí až moc trashy), som si novú, impulzívnu i expresívnu tarantinovku už 2x nesmierne užil a rozhodne pôjdem ešte aspoň 2x. HOWGH. () (méně) (více)