Into the White
Into the White
Into the White
Kríž cti
Into the White
Into the White
Into the White
Cross of Honour
Režie:
Petter NæssKamera:
Daniel VoldheimHudba:
Nils Petter MolværHrají:
Florian Lukas, David Kross, Stig Henrik Hoff, Lachlan Nieboer, Rupert Grint, Kim Haugen, Knut Joner, Morten Faldaas, Sondre Krogtoft LarsenObsahy(2)
Vysoko nad drsnou norskou divočinou se po prudkém vzdušném útoku vzájemně sestřelí angličtí a němečtí piloti. Izolovaní od okolního světa musí bojovat, aby přežili krutou zimu. Ačkoliv válka z nich učinila nepřátele, postupem dní je těžké si udržet nenávist a zlobu. Skrze společnou touhu přežít se zrodí neobvyklá přátelství. Válka je po tom všem naprosto absurdní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Určitě bych k tomu měl celou řadu pochvalných slov - netradiční, dojemné, místy vtipné, silné v jednotlivostech i jako celek a sloužící k zamyšlení. Ale na úplný vrchol bych to neviděl. Prostě se jedná o kvalitní a zajímavou podívanou, ale abych pravdu řekl, nijak extrémně mě to nedostalo. PS: I když se tam úplně nehodí, tak hláškující Rupert Grint byl v originálním znění výborný. :D 75% ()
Konečne som zhliadol ďalší skvelý film z druhej svetovej vojny, tak trochu z iného uhla. Ku všetkému je to dokonca severský film. Chuť na túto snímku som dostal keď som si prečítal obsah, ktorý je viac než zaujímavý. Počas druhej svetovej vojny sa zostrelí nemecký a britský bombardér a tí čo prežijú sa schovajú na jedinom bezpečnom mieste - v malej chatke. Kto by si vedel predstaviť, ako tam môžu byť spoločne vojnoví nepriatelia. Ďalším lákadlom pre mňa bol čím ďalej viac obľúbený Stig Henrik Hoff a tiež Potterovský Rupert Grint. I keď film vyzerá nízkorozpočtovo a odohráva sa skoro výhradne v chatke, dokáže zaujať či po príbehovej stránke, tak aj po tej hereckej. Na filme sa mi veľmi páčilo, akým smerom sa uberal a ako sa v podstate film otočil o 360 stupňov s blížiacim sa záverom. Zaujímavé bolo tiež sledovať, že tieto scény, ktoré nám režisér ponúkal sa odohrali aj v skutočnosti. Pre mňa veľké prekvapenie a skvelý filmový zážitok. ()
Tak tahle Norsko - Švédská laskonka mi fakt sedla. Pokud platí ,, jak na nový rok, tak po celý rok" tak se mám na co těšit! Snímek nás zavádí válečného Norska roku 1940. Anglie se snaží z důvodu přístupu k nerostným zdrojům i strategické pozici Norska zabránit Němcům v okupaci. Kdesi nad bílými pláněmi se odehraje souboj Heinkelu 111 s britskou stíhačkou Blacburn Skua od Fleet Air Arm (nedaleko Grotli). Osud tomu chce, že se po dni stráveném v pustině sejde v opuštěné lovecké chatě na úbočí hor německá osádka s dvoučlennou briskou osádkou královského námořnictva. (Stíhač Heinkel sestřelil, ale palubní střelci Heinkelu během boje těžce poškodí i stíhačku....) Rozhodně se nejedná o žádné přátelské setkání a situace je velmi často hrocena až do krajnosti díky zejména britské neústupnosti u které jsem se opravdu bavil. Všichni herci byly zvoleni dokonale. Ať už se jednalo o Skopčáky či o Brity. Je neuvěřitelné, jaké neskutečné příběhy dokáže rozehrát osud s pěti muži, opuštěnou chatou a několikadenní vichřicí za dveřmi... Ve chvíli kdy jde o kejhák, ztrácí barva uniforem smysl i důvody té či oné strany k nenávisti nepřátelství. Příběh je o to zajímavější, že byl inspirován skutečnou událostí ! Čtyři hvězdy bez debat. Milovníkům válečných filmů doporučuji rozhodně vidět. A vsadím se že si vzpomenete na Oázu (1972). * * * * * -------- PS. Skuteční letci se jmenovali Richard T. Partridges a Horst Schopis. ()
Spoiler: Námět samozřejmě zajímavý, ale vytěžit šel určitě lépe, než že si dvě skupinky vojáků budou hrát na co největší kretény, budou se donekonečna hádat o tom, kdo je za čárou, kdo má právo sedět u stolu a která strana jsou větší zmrdi, aby si nakonec zachlastali, spálili Mein Kampf a stali se nejlepšími kámoši pět minut předtím, než jedny odkrágluje - v dobré víře jednající - norskej partyzán, aby to těm druhejm mohlo být líto. ()
[SCANDI 2014] Ako by povedal Exupéry: "Len srdcom vidí človek správne, to podstatné je očiam neviditeľné." Pokrm pripravený z hlboko ľudského príbehu skupiny pilotov zo znepriatelených strán má len jednu chybu - je príliš poplatný mainstreamu, teda predvídateľný a miestami presladený. Inak bez úpravy vhodný k okamžitej konzumácii. 65% ()
Válka států a vztahy jednotlivých lidí-nepřátel jsou dva zcela rozdílné světy. Kdyby se ti lidé znali, asi by po sobě nestříleli. V obecné rovině naivní představa, v jednotlivých extrémních situacích tohle pravidlo platí téměř bezvýhradně. Když se to umí natočit, vznikají z toho pak takovéto pěkné příběhy ()
Veľmi jednoduchým spôsobom a formou komorného príbehu opísaná nezmyselnosť vojny. Keby nebolo jej, mohli by všetci piati do sýtosti v tej chate vysedávať a debatovať hoci aj o ženách. Priateľstvo a ľudskosť sú predsa nad všetky vojny. Navyše v závere sa k príbehu pridali aj emócie, ktoré sa stali takou peknou bodkou za celým tým smutným osudom vojakov. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Variace japonsko - amerického smíření bez zbytečně vypjatých scén a hlavně bez tuny sentimentu. Němcům a Britům ta poloha gentlemanů zkrátka sluší mnohem více. Méně už jim sluší ty jednoduché charaktery, které se zcela bez překvapení dokodrcají k očekávatelnému závěru. ()
Nic akčního, ani přehnaně válečného, jen hezky podabný příběh o soužití tří Němců a dvou Britů, kteří se vzájemně sestřelil, v dřevěné chajdě v drsné norské zimní přírodě. Nakousnuty jsou otázky (ne)důvěry, (ne)spolupráce, (ne)přátelství. Nutí k zamyšlení, že každá mince má rub a líc a ne každý je svině jen proto, že je určité národnosti. # 70 % # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 6 | humor 1 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 ()
Peter Naess nám dokazuje dávno dokázané, ale na druhú stranu treba hneď povedať, že opakovanie je matka múdrosti a niektoré životné pravdy by sa mali omielať donekonečna. K vysoko humánnemu posolstvu tu máme ako bonus ešte nádhernú prírodu a dojemný dovetok v podobe zopár titulkov po poslednej scéne. Ak by tvorcovia situáciu dlho po vojne nakrútili, pochybujem, že by sa našiel divák, ktorého by nedojala k slzám. Film by ale potom nemal tak jednotnú a zovretú atmosféru. Ak každý porovnáva s Kukuškou, tak tu máme ešte No man´s land, alebo ešte o stupienok lepší Land of mine z minulého roka. ()
Nemám najmenší dôvod považovať tento film za niečo viac, než za priemerné dielo. Myslím, že zo skutočnej udalosti sa dalo vyťažiť omnoho viac a bez vecných chýb a neprirodzených dialógov. Som presvedčený, že v situácii, keď ide ľuďom o život aj bez prítomných nepriateľských vojakov, sa ľudia rozprávajú o inom a inak. Zle som vnímal Deus ex machina, keď hrozilo, že dej sa na jalových dialógoch zastaví. Nález lyží, stínanie podperného stĺpu, objav debničky s dobrotami vo chvíli, keď im prestával chutiť výživný mach, nekomplikovaná amputácia, to všetko sú chyby, ktoré znížili môj dobrý dojem trvajúci do chvíle, keď torzá oboch posádok objavili loveckú chatu. Škoda, očakával som niečo v štýle Pekla v Pacifiku a dostal som televíznu nízkorozpočtovú inscenáciu. ()
Předvídatelné drama o vzniku přátelství mezi nepřáteli na pozadí 2. světové války, které však čpí člověčinou a je okořeněné civilními hereckými výkony zúčastněných, ničeho není víc ani míň. Tyhle obyčejné příběhy bez ždímacích emocí mám rád čím dál tím víc. ()
I tohle byla válka, nebo i jiný pohled na válku. Prostě nakonec všichni byli lidmi. A bývalí nepřátele se stali přáteli. Zajímavý počin. Mohlo to tak i být. ()
Príroda nerobí rozdiely a okolnosti prinútili tých mužov vyzliecť uniformy, udržiavať oheň a žiť ako jedna veľká šťastná rodina. Jednoduchým, komorným spôsobom vyrozprávaný príbeh založený na skutočnej udalosti. Príbeh o tom, že vojna je nezmysel. Dobre natočené a dobre zahraté. Aj keď filmov s touto témou je mnoho, je fajn že vznikol, lebo mal čo povedať. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 2 ()
Ná jásot to není, ale slovní přestřelky v chatě, naschvály a vytahování se, jestli je lepší auto spolehlivé nebo dobře vypadající, něco do sebe mají. Kdo by čekal spíš divadelní nádech, nepochodí, i když výstřelů moc nepadne, krev poteče až moc. Jenom s tou symbolikou to nemusel Petter NspojenéAaEss tolik přehánět. Více v externí recenzi pro kult na začátku května. ()
Extrémně pomalé a nudné vyprávění o dvou anglických a německých pilotech, uvězněných v osamocené chatě uprostřed zasněžené nicoty. ()
Budu doporučovat. Skutečností inspirovaný příběh, kdy se nad Norskem v roce 1940 vzájemně sestřelí Němci a Britové a přeživší členové posádek musí přežít v sněhové bouři v dřevěné lovecké boudě uprostřed ničeho. ()
Hezký počasí, fakt ... Jedna z mých vyseknutých poklon směřuje ke všem vojákům posledních dvou světových válek, už za schopnost přežít ty šílené sibérie bez obligátního "nechte mě tady". Další obdiv už patří pětici mužů, která dokázala, že na prvním místě jsou lidé, pak teprve národnosti a nakonec nepřátelé. Bylo zajímavé sledovat vyzdvižené typické národní vlastnosti, zvyky a pohledy na svět, i jak si každý brání to své a přitom se nevědomky navzájem obohacují. Bohužel, snímek neměl tu šťávu, jakou bych od válečného dramatu čekala, což mě dovolovalo (zřejmě i díky inspiraci skutečnem) v klidu a bezpečí dospět až k happyendu, který byl nakonec překvapením, neboť jsem ho čekala ještě happyendovější... ()
Občas film sedne a vlastně ani nevíte pořádně proč. Mně se tu sešli tři aspekty, které když se objeví ve filmu i samostatně, jsou pro mě lákadlem. Druhá světová válka, zasněžená divoká krajina a příběh odehrávající se na jednom místě. Z mého pohledu tahle trojkombinace vyšla náramně, stejně jako volba herců. Příběh se dal samozřejmě odhadnout, ale díky již zmíněným aspektům, není tím nejdůležitějším. Na konci stejně dojdete k pocitu, že jsme opravdu všichni lidé, tak na co furt ty války. 9/10 ()
A tak jo, i takové filmy jsou potřeba. I když v Šíleně smutné princezně to vyřešili během sekundy replikou: "Toho se neboj, to je jen nepřítel." Poněkud mi vadilo, že nedošlo na ideologické roztržky - zvlášť mladý Němec s Mein Kampfem v ruce se k tomu vhodně nabízel. Nějaká ta moudra, jak jsou ty války na prd, my jen odřeme hubu a chcípneme, přitom proti sobě nic nemáme, a potentáti nahoře si rozdělí území a suroviny. Chybí tomu větší drama v charakterech postav, něco, co by člověka drželo přišpikovaného k obrazovce vnitřním dramatem. Konec je pak takový do ztracena. ()