Na život a na smrt

Je to úplne priemerná akčná vojnová dráma. Má pomerne dobrý príbeh o štvorici vojakov zo špeciálnej jednotky, ktorí dostanú za úlohu zneškodniť obávaného vysokopostaveného člena Talibanu, lenže na mieste sa vyskytnú menšie problémy a tak sa rozhodnú misiu ukončiť. No situácia sa ešte viac skomplikuje, sú prezradení a tak musia členovia špeciálnej jednotky využiť všetky svoje schopnosti, aby v tomto nehostinnom prostredí, kde po nich ide mnohonásobná presila prežili. Spracovanie je ale iba priemerné, ako je to v amerických filmoch tohto typu zvykom, samotná úvodná fáza nestojí prakticky za nič, keďže v rámci hlavných hrdinov pôsobí jeden hlúpejšie, než druhý, takže nie je najmenšia šanca, aby som si k nim vytvoril kladný vzťah. Ale našťastie po prenesení deja do terénu sa to už vylepší, keďže postavy mi boli úplne ukradnuté, o nejakom napätí tu nemôže byť ani reči a ani som tu na nič výnimočné nenarazil, ale aspoň sa na to dá bez problémov pozerať. Len je to až príliš jednotvárne, takže ma to časom už unavilo, kvôli čomu som počas záverečnej fázy, ktorá bola sama o sebe najzaujímavejšia už len čakal na koniec. Akcie je tu pomerne dosť a nie je zlá, ale ani ničím výnimočná. Je veľmi dobre natočená a pôsobí aj celkom surovo, len je jednoducho až príliš stereotypná, takže chvíľu sa strieľa a chvíľu zase padá kopcom a tak som už po chvíli tomu prestal venovať výraznejšiu pozornosť. Navyše sa snaží pôsobiť čo najrealistickejšie, ale tie pády už len predsa boli trochu moc a tiež mi vadilo, že strelec s raketometom strieľal neustále mimo aj napriek tomu, že často mal príležitosť správne namieriť, keďže nebol pod paľbou. Herecké obsadenie je celkom slušné, ale problémom sú skôr ich postavy. Nielen, že si ma z hlavných hrdinov nikto nezískal a bolo mi úplne jedno, či niekto z nich prežije, ale navyše z nich aspoň trochu vynikal jedine Ben Foster, zvyšní už boli jeden ako druhý. A tak z celého filmu ma bavil vlastne iba Eric Bana, len nemal moc priestoru. Čo sa týka réžie a technickej stránky, určite musím pochváliť skvelú vizuálnu stránku, veľmi pekné prostredie filmu a ani ten patriotizmus tu nie je až tak otravný, ako niekedy, ale na druhú stranu to išlo emocionálne absolútne mimo mňa. Okrem občasného úsmevu pri zásahu niektorého z hlavných hrdinov, keďže sú nielen skupinou hlupákov, ale ešte aj robia problémy tam, kde nemajú čo robiť som necítil vôbec nič. Vojnové filmy mám rád a tohto typu tiež, ale tie americké išli v posledných rokoch prudko dole. Takže určite je to lepšie, ako Act of valor, aspoň sa na to dalo bez väčších problémov pozerať, no moc ma to nebavilo a znovu si to už určite nepozriem. 53% (05.01.2014)

Po Gravitaci a Vše je ztraceno (a částečně i Kapitánu Phillipsovi) další velmi kontaktní boj o přežití, stavějící zprostředkovaný zážitek nad spletitou zápletku. Namísto obsahu si stačí přečíst originální název. Vyjma uvozujících panoramat malebné afghánské krajiny (jež lze chápat jakou součást snahy nedémonizovat celou zemi, ale jen Talibán… byť se film natáčel v Novém Mexiku), spoléhá Berg převážně na hlediskové záběry a detaily. Výsledkem přimknutí kamery k postavám je občasná nepřehlednost, ale také nepříjemná věrohodnost. Syrovému dojmu napomáhá Rkový rating, díky němuž si můžeme „vychutnat“ každý ustřelený prst, každý kosti lámající náraz na skálu. Dlouhé, znamenitě vystupňované a patosem jen minimálně nasáklé akční jádro je bohužel vsazeno do nepříliš důmyslného kontextu. Členové týmu po povšechném představovacím úvodu splývají, Talibánci jsou zlí, protože sekají hlavy a jakýkoli náznak nedostatků současné americké armády je rychle potlačen (nepříjemná šikana zelenáče rychle transmutuje v recitaci povzbuzující říkanky). V rozporu s tím, čeho jsme byli svědky (mise, která se fatálně podělala) a co mělo místy osvěživě ambivalentní nádech (spor, jak naložit se zajatci), film zakončuje laciná předtitulková heroizace zúčastněných vojáků. SPOILER U většiny z nich se přitom nelze vyhnout nedobrému pocitu, že bychom je za hrdiny měly považovat právě proto, že zemřeli. KONEC SPOILERU Nečekal bych, že to po Vše je ztraceno, kde mi chybějící přidaná hodnota vadila, napíšu, ale čistý survival bez jakýchkoliv prohlubujících informací bych tentokrát přece jen bral radši. 65% (08.01.2014)

Když se začne konečně něco dít, tak se na to kouká samozřejmě hezky. On totiž pan Berg má podobnou akci poměrně v malíčku. Pády jsou dosti nevěrohodné, docela si umím představit jak by ti kluci vypadali po těch pádech na kameny. Black Hawk to není ani náhodou a závěr je dosti nevěrohodný. I přes poměrně solidní kritiku z mé strany a přes fakt že to celé neskutečně moc smrdí ve stylu "my jsme nepřemožitelní Amíci, kdo je víc" se jedná o docela solidní zářez. 65% (29.04.2014)

Správňácká vojenská jednotka zabíjí talibance v nádherných lesích a jelikož to režíroval Berg, tak je to všechno velice cool natočeno a když třeba někdo padá ze skály tak dostává megadunivý rány od stromů a šutrů, že by to vystačilo na rozmrdanou páteř tak pěti lidem. Potěšila mě pak část u hodnejch afghánců, tu jsem nečekal a dodala filmu různorodost prostředí. (20.09.2014)

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)