Výheň

Popravde pre mňa osobne patria apokalyptické scénare postavené na zvýšení teploty a nedostatku vody asi ako najrealistickejšie. No dobre, tak na spracovania v hre Mad Max nemá žiaden film (dokonca nik nedokázal ponuknúť tak smutný a pekný príbeh zároveň ako vývojari z ...... nebudem robiť reklamu, tej je všade viac ako dosť) ale to čo ponúkol nenápadný film Hell za pozretie určite stojí. Realistické, skromné a sympatické spracovanie, ktoré sa nehrá na veľkofilm ani na náučný film tipu Potomkovia slniečkárov ale opisuje tvrdý boj o prežitie, ktorý je bohužiaľ viac ako reálny (pre mňa nie, už som nato príliš starý, ale ktovie, čo budúce generácie). Pre mňa neznámy režisér a neznámy herci vytvorili film, s ktorým sa minimálne celý filmový štáb vžil a mňa vtiahol do deja tak, že som si po úbohom filme Potomkovia ľudí napravil chuť dostatočne nato, aby som na niekoľko dní na filmy nezanevrel. 65% (25.11.2017)

Druhý film režiséra, německá produkce, velké ambice a postapokalypsa? Pro předsudečně přechytračené diváky zdánlivě nekompatibilní hodnoty, ale v konkrétním případě snímku "Hell" vše do sebe dobře zapadá. Zdejší svět je (v rámci fikce) vnitřně kauzální a tedy ne jen snůška volně poskládaných nesouvztažných, či přímo si protiřečících motivů jako v pseudo-komiksových slátaninách "The Book of Eli" či ke své smůle nedotažených titulech jako "Stake Land". Navíc nápad se světem, který se ve dne mění ve výheň utváří osobitou atmosféru i zavdává k působivé vizuální stylizaci. Na jednu stranu se lze do snímku obouvat kvůli evidentní inspiraci McCormacovou "Cestou", ale nutno ocenit důsledně naplňené odlišení vůči předobrazu. Ono odlišení spočívá v důrazu na ženskou a mateřskou stránku oproti maskulinní a otcovské. Vedle péče o dítě, přesněji řečeno mladší sestru tak do vyprávění vstupují také genderové motivy. V tomto ohledu je pak pozoruhodné, jak vyprávění prostřednictvím hrdinky ohledává maskulinitu i feminitu. Muži tak jsou vyobrazení jako pudově jednající grobiáni, v krizových situacích nepoužitelní slaboši, maminkovští mazánci bez vlastní osobnosti nebo v poslední řadě ti vzácní, kteří jsou maskulinní v tom správném a ideálním světle, tedy coby opory v případě nouze a rovnocenní partneři v ostatních okamžicích. Podobně jsou i ženy prezentované jako "dívky v nesnázích", fanaticky panovačné matky, ale také v ideální podobě jako aktivní hrdinky, které se dokáží o sebe postarat. (28.10.2012)

Němci se chtějí přiblížit Západu a přicházejí s poměrně jednoduchou, za to velmi účinnou zbraní o podobě Země sužované prudkým nárůstem globálního oteplování. Slunce pálí o sto šest (některé momenty mi připomněli Cestu, třetí Resident Evil, Šíleného Maxe, jiné zase třeba Cyborga), cena benzinu nebo vody vydá za cenu diamantů, lidé se požírají navzájem a o mladé „zdravé“ samičky je mezi přeživšími kanibaly docela slušná poptávka. Minuty běhají po plátně poměrně svižně, postapokalyptická atmosféra je také ucházející a i když se „zápletka“ točí kolem stále toho stejného, dokáže zaměstnat divácké smysly na nějaké silné tři hvězdy. Poctivá, řemeslně kvalitní filmařina!! (05.07.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)

Atmosférou prosáklý postapokalyptický thriller s prvky hororu, kterému v podstatě nic nechybí a ani nepřebývá. Kapku morbidnosti je třeba skousnout a poté se snímek patřičně odvděčí. Herecké výkony působí autenticky, prostředí vyvolává sucho v ústech a napětí se dá krájet. Smutné je pomyšlení, že takto nějak to jednou klidně může na světě dopadnout... (29.10.2018)