Borgen
The Fortress
VOD (1)
Série(4) / Epizody(38)
-
Série 1 (2010) - 10 epizod
-
Série 2 (2011) - 10 epizod
-
Série 3 (2013) - 10 epizod
-
Moc a sláva (2022) - 8 epizod
Obsahy(2)
Dánská seriálová produkce dnes platí za pojem na světovém trhu, ale bývá převážně asociována s ponurými kriminálkami. Její mezinárodně nejúspěšnější a nejoslavovanější příspěvek, který je všeobecně považovaný za jeden z nejzásadnějších titulů celosvětové televizní tvorby, nicméně náleží do zcela vlastní žánrové kategorie. Jak napovídá název, Vláda je seriál o politice, potažmo o její provázanosti se světem médií. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborgová, předsedkyně hlavní středové strany, se v prvním díle stává překvapivým vítězem voleb a následující epizody sledují její působení na postu premiérky. Při tom vyprávění sleduje nejen rovinu profesní s osobním životem a ukazuje nejen, jak se idealistická politička učí manévrovat v prostoru vládních jednání a mocenských bojů během událostí lokálního rázu, ale i mezinárodního dosahu. Současně se zaměřuje také na její rodinný život, který je vystaven těžkým zkouškám. Dalšími klíčovými postavami, které seriál sleduje v práci i soukromí, jsou premiérčin spin doctor Kasper Juul a ambiciózní televizní moderátorka Katrine Fonsmarková.
Ačkoli by se mohlo zdát, že seriál ze zákulisí dánské politiky bude mít pouze lokální dopad, právě díky bravurnímu dramatickému rozvedení politických problémů tak, aby postihovaly obecnou rovinu a ne minoritní jednotlivosti, a díky důrazu na morální ohledy i dopady politických rozhodnutí na osobní životy se z Vlády stal nejdiskutovanější seriál dánské historie, ale také ohromující mezinárodní hit vysílaný v sedmdesáti zemích světa. Nejdůmyslnějším tahem tvůrců bylo, že diváky navnadí na nahlédnutí pod pokličku vrcholové politiky, ale přitom ve skutečnosti nepřinášejí nezaujaté pojednání o tom, jak to v politice a médiích chodí, ani nesklouzávají k vyhrocenému démonizování politických kariéristů jako americký hit Dům z karet. Vláda naopak ukazuje, jaká politika má být. Tento přístup právě v kontrastu k reálné politice udělal ze seriálu divácký hit, ale také předmět vášnivých debat a vyhrocených reakcí některých představitelů dánských stran. (Česká televize)
(více)Recenze (82)
House of Cards žeru, tahle jeho civilnější a možná reálnější verze mě ale zas tak neoslnila. Dějové linky z vlády Brigitte jsou ne zrovna 2x záživné a tak to dost zachraňuje její osobní život + nejednoznačná postava mladého konzultanta. Na další série to zatím nevidím. s01-3/5 ()
Nevěř nikomu ()
Po House of Cards je těžké najít něco lepšího, uznávám. Ale tohle je přeci jenom víc evropské, bližší a známější. Jsem na začátku druhé série a vlastně vůbec nevím, co mě nutí dívat se dál a dál, když mě tak otravuje a prudí hlavní postava? Sluníčková multikulti kráva, dokonale nesympatická, nehezká, bez špetky charismatu. Rovina premiérčina soukromí je stupidní, klišovitá a příjemné nebylo ani zjištění, že manželka je sice husa, ale ten její Filip je ještě větší blbeček a oba se chovají jako hloupá děcka, která dopravdy ne-vě-dě-la, jaký život povedou, až se manželka stane premiérkou. Ani tu chůvu si nenajmou, domácnost obstarává manžel, sakra nemusím bejt dánská premiérka, aby mi bylo jasný, že pokud nechám chlapa doma v kuchyni a u dětí, tak je s manželstvím konec. Marně si vzpomínám na film nebo seriál, kde bych tak velmi nefandila hlavnímu hrdinovi s tou dementní levičáckou aureolou sluníčkového spasitele světa a enthusiasmem Muže na radnici. Fujho. Možná mě baví ta novinářská linie, snad. Každopádně jedu jedu jedu dááál....tak jsem to dokoukala a jak se to blížilo k závěru, bylo to debilnější a debilnější, až už to začalo připomínat nějakej marvelovskej trhák s avengery, který já sice žeru, ale do dánskýho politickýho thrilleru fakt nepatřej. Happy endem prosáklý závěr je opravdu na facku, ale "když to tak lidi chtějí..." ()
Dánové natočili politiku poutavě a z druhé strany než tvůrci Domku z karet. Ústřední postava nemá Moc jako cíl, ale jako možnost ke službě. Středolevicová politička a další, výborně vykreslené postavy z politiky a médií, rozehrají politickou hru, která (!) SPOILER (!) (ve třetí sérii) končí tak dobře, jak by asi měla pohádka končit. ... nebo, jak by to v politice mělo správně být: - Bez podvodů, leváren a podpásovek. ... P.S.: Bylo by to fajn. ... P.P.S: I ty daně by potom dávaly nějaký smysl.... ()
8/10 ()
Výborně napsané, zrežírované, zahrané... Kdo se bude hodně snažit, pár kosmetických nedůsledností a chybiček jistě najde, ale jejich množství je ve třiceti hodinových dílech zanedbatelné. Jedná se o naprosto výjimečný počin; nevzpomínám si, že bych v kategorii dramatických seriálů z prostředí nejvyšší politiky a všudypřítomných médií někdy viděl něco lepšího. ()
Perfektni je, jak autori udrzuji v politice lidsky faktor. Jde o deskripci prace premierky, jako kdyby to byla jakakoli jina prace. Tomu napomaha verohodnost i realisticnost. Vecna skoda jenom je, jak to ma tendenci se do sebe skladat a jednotlive linky rozvijet a uzavirat, cimz se z verohodneho pribehu obcas stava zase jen dobre promazany strojecek. ()
Politiku nesnáším ovšem přesto je součástí našich životů...Musím říct, že jsem ji poznávala přes britský "Jistě pane ministře", posléze "Domek z karet" a teď "Vládu" i když posloupnost posledních dvou zmiňovaných je opačná...Britská parodie je sqělá, americká verze ta je k zblití a dánská je skutečně lidská a dostatečně osvětlující situace, které panují mezi vládou a médii...Ne vždy je to co vypadá jako jasná věc, tak jednoduchá...Teď už trochu chápu proč média nesnáší politiky a naopak...Děkuji Dánům za jejich pojetí, protože jinak bych už nad naší politikou dávno zlomila hůl...Za mě 98% ()
Pro mě trošku zklamání, čekala jsem něco trochu syrovějšího, drsnějšího, víc ve skandinávském stylu. Tohle je příliš uhlazené, předvídatelné, je to takový model jako detektivka, v každé epizodě se vynoří problém a následně se buď tak trochu vyřeší sám nebo tomu úžasná premiérka trochu napomůže, děj se příliš neprolíná více díly. Jediná postava, co stoj za zmínku, je Kasper, zajímavá postava s tajemstvím, ani kladná ani záporná, má svou hloubku a vývoj. Akorát chudák má jen jeden příšernej šedomodrej baloňák, kterej nosí v létě v zimě. Je to sice detail, ale s kostýmy si teda tvůrci moc záležet nedali, v takových funkcích si politici i zaměstnanci můžou asi dovolit víc než jeden kabát a dvě kravaty, ministryně asi nenosí několik dní po sobě na jednání stejné bavlněné tričko a kožené sako. Každopádně, kdyby byly titulky, určitě bych se podívala i na další dvě série. // Titulky se neobjevily, za to čt vytvořila zabijáckej dabing, kterej někdy už tak trochu pitomý dialogy sráží tou strašnou dikcí definitivně na kolena a ze všeho nejlepší je, když postavy mluví anglicky, to jsem si málem ukrupla. Dvojka je snad ještě naivnější než ta jednička, dvojepizoda s africkým konfliktem je mazec, kéž by to bylo takhle jednoduchý. Nejlepší je, že jsem se setkala s lidmi, co považují tenhle seriál za přesný obraz dánské politiky a závidí jim, jak se mají. Ale pozitivní je, že Sidse Babett zhubla a moc jí to sluší, a Pilou dostal novej kabát, tentokráte teplejší - vzor pepř a sůl a už v zimně nemusí mrznout v tom baloňáku. S netrpělivostí čekám na trojku. // Trojka přinesla nějaká ta zpestření, některé postavy zmizely, některé se odsunuly do ústraní (k mé neradosti i Kasper), jiné dostaly více prostoru a objevily se úplně nové. Ale hlavně seriál opustil ten zajetý koncept zápletek - něco se posralo a následně se to spraví, namísto toho se děj více prolíná epizodami, které na sebe daleko více navazují, vše je kontinuálnější a tím pádem to i diváka více upoutá. Čt opět kouzlí s dabingem, kdy Birgite při anglických pasážích občas mluví svým vlastním hlasem (pouze krátké věty), a pak najednou zase skočí k dabingové úžasné českoangličtině. ()
Pozor! Politická hra způsobuje závislost. Asi proto vyvolává seriál tak vysoké hodnocení. Je to ovšem hra, která nemá daná pravidla, hra, v níž účel světí prostředky, hra, ve které jde o zisk většího počtu hlasů. A stejný je i tento seriál. Také si nedrží žádné hranice. Je honbou za přísní diváků. Bez skurpulí překračuje meze etického podání, vstupuje do intimního světa, který by měl patřit do soukromí. I po stránce řemeslné je nevyhovující, přináší čistě schematický způsob podání - problém, řešení, další problém, ať už v práci či osobním životě, příběh plyne a herci mluví jako by se ocitli na výrobní lince pokusu přiblížit se továrně na sny. Svět politiky je prohnilý a tenhle seriál se od ní moc neliší. Hra o zisk hlasů mu zdá se vychází. ()
Spíše nerealistické a tudíž neuvěřitelné. Bohužel. ()
"Politika spočívá v nejlepším kompromisu, jehož jde dosáhnout..." Ano, ale po zhlédnutí této parádní dramatické série, která je jistě jedním z nejlepších a nejrealističtějších zobrazení té skutečné politiky, k ní mám stále odpor a o málokterého politika bych si opřel kolo...Nechtěl bych nosit jejich hroší kůži! ()
Nikdy by som nepovedal, že ma bude baviť čumieť na politickú drámu. Pri tomto pojme mi nabehne husia koža a predstavím si zilión amerických filmov s bielym domom, FBI, CIA, teroristami a podobne. Omyl, Borgen je úplne iné kafe. Seriál v troch sériách (tretia z nich bola citeľne slabšia a dokonca by som tvrdil, že si ju mohli odpustiť) predstavuje hlavnú hrdinku Birgitte Nyborg, líderku "moderate" politickej strany (centrálna ľavo-pravá politika), ktorá sa nečakane stane Dánskou premiérkou (pretože centrálna politika je otvorená aj pre ľavé aj pravé koalície). Autori dobre namixovali politické intrigy v malom (ale hypermodernom) Dánsku, rodinné problémy premiérky, ktorá trávi čas v práci na úkor rodiny a styky s médiámi a novinármi, ktorí vo veľkom ovplyvňujú názory verejnosti. Z politického hľadiska sa seriál dotkol aktuálnych dánskych problémov, ako príliv imigrantov, progresívne dane, ženy v exekutívach súkromného sektoru, pro-ekologické opatrenia, (ne)legealizácia prostitúcie, vojenské aktivity v krajinách tretieho sveta a podobne. Autori dokázali výborne naservírovať konflikt záujmov pravého a ľavého politického spektra. Birgitte Nyborg je na môj vkus orientovaná dosť ľavicovo, čo vo mne vzbudzovalo veľmi zvláštne dojmy - ako divák som sympatizoval s hlavnou hrdinkou, ale často nie s jej politickými názormi. Premiérka (hlavná hrdinka) musí často robiť ústupy a kompromisy, dôsledkom čoho je aj ustupovanie od straníckeho programu a zaujímanie jasných postojov, ktorými si vytvára aj priateľov aj nepriateľov a tak pomaly, ale iste, sa energetikcká idealistka transformuje na ostrieľaného pragmatika. Rodinný život premiérky je na ruby, deti idú stranou, otázkou je aj ako ochotný bude manžel a ako to spolu zvládnu (nebudem spoilovať). Rodinná zložka hrala v seriále významnú rolu, no autori jej venovali rozumné množstvo času (tak akurát), takže to človeku nelezie na nervy a pri si premiérka stále drží uveriteľný profil fungujúcej matky. Vzťahy s médiami je určite zložka, ktorá tomuto seriálu dáva tú správnu šťavu. Je tu veľmi realisticky ukázané, že aj vo veľmi modernej spoločnosti ekonomicky vyspelého Dánska dokážu novinári ovplyvňovať názory ľudovej masy presne tak, ako aj všade inde. Osobný mediálny poradca premiérky (Kasper Juul) je jedna z ústredných postáv - mladý chlapík, ktorý vie ako v tom plávať, pozná každého a všetko vybaví a práve on bude stáť za mnohými kľúčovými rozhodnutiami. Borgen rozhodne patrí k tomu najlepšiemu čo v sa dá dnes v seriáloch nájsť, teda pokiaľ človeku nevadí trocha zvláštna politická tematika. Kto však hľada klasické chladné severské krimi tak tu je na nesprávnej adrese - v takom prípade odporúčam siahnúť napríklad po Forbrydelsen. 90% ()
Famozni Sidse Babett Knudsen! A nezaostava ani zbytek obsazeni. Bohuzel, scenar vyrazne pokulhava. ()
Seriál o politice? Nuda... ()
K tomuto seriálu ma prilákal ako severský pôvod tak aj vysoké hodnotenie. Moja chyba bola, že som vôbec nezobral do úvahy žánrové ohraničenie - že sa jedná "len" o politické pêle-mêle. Pretože podobná linka vynikajúco fungovala v krimi seriáli Forbrydelsen, kde mala síce veľký priestor ale nebola hlavná. V tomto seriáli sa ňou všetko začína a končí a to je pre mňa málo. Ďalšou nevýhodou pre mňa ako diváka je fakt, že je pomerne ťažké sa k seriálu vôbec dostať a ja som bol schopný zohnať iba časti, v ktorých sú na pevno vložené anglické titulky. S nimi by som problém nemal, ale keďže seriál je mimoriadne konverzačný, titulky sa striedajú extrémne rýchlo, a potom je dosť zložité sledovať vizuálne dej a zároveň vedieť o čom sa točí. A slovenské titulky sa s tými anglickými samozrejme prekrývajú, takže to by bolo vo výsledku ešte horšie. Celkovo, toto nebola moja šálka kávy a aj napriek tomu, že niektoré diely boli fakt dobré, po prvej sérii končím. ()
Je možné spraviť z politiky, ktorá väčšinu ľudí privádza do nudy.... hodnotné umelecké dielo ?... áno, ak je dobre napísaný scenár (reálne vytvorené scény, reálne postavy, ktoré sú ako z bežného života). Réžia, ktorá prirodzene chápe a cíti vývin celého deja. Bez citu sa nedá vytvoriť umelecké dielo. ;) /100 %/ ()
Nemůžu si pomoct, ale tohle není dotažené. Spíš než dánské House of Cards to připomíná Madam Secretary. Ano, má to být realistické, takže opravdu nečekám vraždy, odstraňování krále apod. jako v britské předloze nebo americkém remaku HoC. Nicméně seriál je i tak příliš idealistický a všechno v něm vychází. Premiérce záhadně vypomáhají strany opozice a nejhorší, co se jí za první sérii stalo, bylo odevzdání jenoho křesla ve vládě koaličnímu partnerovi. Alespoň že rodinná linka si na nic nehraje (v Madam Secretary je to vše tak krásné, že se mi chce zvracet). Nicméně také je to nucené. Vysokoškolsky vzdělaný manžel, profesor na uni, který nechá zkolabovat manželství proto, že žena v pozici PM není překvapivě doma. Neznám moc případů, kdy partnerský vztah rozbila právě taková pozice, pokud nebyl v krizi už předtím. Myslím, že ženy amerických prezidentů a manželé britských premiérek to měli o dost těžší. Celkově je to z dánské produkce to nejslabší. Daleko za 1864, kde se mimochodem potkala polovina herců z tohoto seriálu. ()
1.série za 80%.2.série za 75%.3.série za 70%. ()
Související novinky
Nový festival Serial Killer od 2. do 5. května v Brně!
„Krev, pot a slzy na plátně a velkou párty s českými i zahraničními celebritami mimo plátno“ – touto neodolatelnou nabídkou oslovuje diváky nový festival Serial Killer. Pilotní ročník na několika… (více)
„Omluva je slovo, s nímž jsme vůči Grónsku tradičně zdrženliví. Předpokládá totiž odpovědnost a ústí v nečekané výdaje.“ V řadě ohledů má tento odhad dnešní vysoké politiky ve srovnání s House of Cards navrch. Některé výjevy působí seriózněji i věrohodněji, navzdory místy obdobně velkorysému pojetí premiérčiny politické učenlivosti. Už ve 3. epizodě pod tlakem toho, kdo zodpovídá za sestavení vlády, prokáže takové nadání pro manipulaci s bezskrupulózními vyděrači, až z toho útlocitnější z nás určitě mrazí. Zato se jí hroutí soukromý život, kterého se de facto postupně zříká, a svým úspěchem je spíše vtahována, než že by ho měla pod kontrolou jako Underwood: v tom smyslu, že ten je sice také posedlý vizí „odkazu“, ale mnohem více doň promítá neblahým dětstvím a dospíváním ztrápené ego, zatímco premiérka se obětuje a politikou se nechá vysát. Dny tráví řešením natolik komplexních vyjednávacích úloh, že právě schopnost se s nimi vypořádat (již drtivá většina parlamentního personálu prostě nevykazuje) lze považovat za vlastní politickou kvalifikaci pro výkon exekutivy z nejvyšších posic. Netvrdím, že nutně, ale dovedu si představit, jak tvůrci House of Cards zvolené vypravěčské postupy mohly být ve velkém kopírovány právě odtud. Porovnáno třeba s politickou vrstvou detektivní série Forbrydelsen: hutnější střídání soukromého a profesního, koncentrovanější fokus do mediálního provozu, možná až obsesní předpoklad nezastavitelného intrikaření, postupná deformace postavy, slevující ze svých výchozích hodnotových zásad čili způsobů, jak v konkrétních situacích interpretovat a rozeznávat dobré od zlého, prospěšné od škodlivého: chtějíc jen vládnout - někdo to dělat musí -, je vtahována do procesu s vlastními a možná poněkud romanticky řečeno nemilosrdnými pravidly úspěchu, takže projít tím znamená stát se někým, kdo za každou křivárnou vidí tolik příznivých či vynucujících si ji aspektů, že už nerozeznává na mnohem pohodlnější běžné lidové škále mezi škodlivým a prospěšným. Celkově jsem z první sezóny nadšen jako z ukázky sebenaplňujícího proroctví machiavelistických instrukcí moci: premiérka má jednu z nejzajímavějších prácí ve státě, takže nevidí důvod se zastavit, a protože ho již nevidí, chápe i vlastní rodinu stále necitlivěji jako součást svého politického obrazu, s níž se musí nějak umně mediálně nakládat. Její krize je pak krizí především této domnělé povinnosti dostát nespravedlivě fantaskním nárokům bulvárem ovlivnitelných voličů. Neuběhne rok, z premiérky je troska a být tu situace let třicátých, sotva si na ni odpoví lépe než Hitler. Konsumní hodnota House of cards těží při všech kvalitách více z historické výhody nedávné hegemoniální a dosavadní supervelmocenské posice USA, která svádí odpustit nereálně obratnému a všemi šťastnými náhodami vybavenému manipulátorovi jeho fantasmagorickou genialitu, ale zatímco americká verse, jak umělecky pojednat o demokratické oligarchii, sází na genialitu hlavní postavy, jíž diváka učarovává, Borgen jako geniální výtvor ukazuje samu politiku. () (méně) (více)