Den nezávislosti: Nový útok

Hned po projekci jsem měl v hlavě jedno slovo, kterým jsem chtěl film vystihnout, ale stihnul jsem to zapomenout, takže to musím opsat šířeji. Digidestrukce už nefunguje; když před dvaceti lety nechali vybouchnout miniaturu Bílého domu, bylo to mega cool. Když nyní v CGI hrátkách vezmou nějaké blíže neidentifikované asijské město (byl to Singapur, byla to Šanghaj?) a shodí ho na Londýn, je to meh. A nedává to smysl, proč něco gravitací emzáci seberou, něco zůstane. Před dvaceti lety, alespon co pamatuji, jste měli tři hlavní postavy: cool pilot, nerd věděc, patetický prezident. A spolu to fungovalo. Teď je postav mraky, ale sympatie vytvořit si k novým, nebo vzkřísit k navrátilcům, moc nejde. Před dvaceti lety fungoval humor a nadhled, nyní jsou pokusy o humor spíše nefunkční. Před dvaceti lety se postupně budovalo napětí, gradovalo až do finále, zde je finále spíše vysvobozením, že se už blíží závěrečné titulky. Píšu, píšu a na to jedno slovo jsem si pořád nevzpomněl. Nechtěl jsem napsat přímo nudný, možná spíše upachtěný. (23.06.2016)

Nostalgie jako prase. Při každé druhé scéně jsem musela vzpomínat, jak jsem před dvaceti lety seděla v kině a užívala si každou minutu (a pak ještě mnohokrát opakovaně). Jednička je moje guilty pleasure srdcovka, na kterou pokračování sice nemá a v podstatě jen recykluje už viděné, ale co naplat. Když to miluješ, není co řešit. A navíc mě neskutečně potěšila účast mého oblíbence Williama Fichtnera, který to konečně dotáhl až na generála (a ještě dál). (24.06.2016)

Co dodat? Starý liberál, kterému už všechny lodě uletěly, ale on jako zázrakem dál hněte svoje předražené anachronické vize spojený států lásky a tolerance. Je to napůl skandální a napůl strašně nakažlivé. Když se na plátně srdceryvně loučí dva staří gayové nebo Bill Pullman tahá lidstvo za nohu dalším budovatelským projevem těsně po mozkovém kolapsu, připomíná mi to, proč mám Rolanda tak rád. Princip over the top dotáhl daleko over the top. Nerozumí byzu tak jako Michael Bay, takže i setkání čínské sexy divy, amerického yuppíka, australského surfera, židovského morouse a intergalaktické koule na pitevním stole vyhlíží jako kouzelný omyl, jehož divák je tak trochu neznámý. Ten film nejvíc vystihují dvě scény - starej Levinson prodávající se slevou knihu Jak jsem zachránil svět komatózním penzistům a doktor Ocun, který ihned po procitnutí ze 7300 dnů trvajícího komatu začne nakopávat emzácký prdele. Přesně tohle je Den nezávislosti 2. (strašně bych potřeboval vidět trojku btw) (29.06.2016)

Inu, musel jsem přehodnotit první díl, neboť po zhlédnutí tohoto mi došlo, že ač byl poněkud přiblbý (za všechny příklady alespoň to, že prezident USA zachraňuje svět - zkouším si v této pozici představit z těch nedávných Clintona i Bushe, součaného Obamu, či kandidáty Trumpa, Kerryho, Gora nebo daleko starší bývalé prezidenty Bushe st., Nixona, Reagana, apod. Sedělo by mi to jen na Eisenhowera.), měl v sobě dávku originality a snad i působivosti. Dvojka je o poznání slabší, avšak jako sci-fi jednohubka na večer to nebylo špatné. Místy sice nelogické, ale to se snese. Abych odlišil kvalitou prvního dílu od druhého, musím dát pouhou 1*, neboť film z roku 1996 u mě na 3* nemá a po zhlédnutí letošního pokračování jsem mu musel jednu hvězdičku přihodit. (08.10.2016)

║Rozpočet $165miliónov║Tržby USA $103,144,286║Tržby Celosvetovo $389,681,935▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $20,660,280║ Tržby za predaj DVD v USA $10,179,049║ vývar všetkých vývarov, bez kúska nápadu, bez kúska lepšej iskry, samoúčelnosť na entú, na vrch tu máme otrasných hercov bez charizmy, nič tu nefunguje, úplne pritiahnuté za vlasy, ukážka maximálne zbytočného filmu a pokračovania, Roland Emmerich padol na dno bezduchosti /videl v kine 3D verziu: 20%/ (30.06.2016)