Od písně k písni

Nějak mi docházejí horrory a thrillery, a tak jsem konečně sáhl po předposledním Malickovi, který mi už nepěkně dlouho trčel v zásobníku. A je to hodně rozporuplná podívaná. Na jedné straně množství krásných záběrů, všeprostupující moderní poetika s nevtíravými monology na pozadí, jemná příjemná hudba, kamera v neustálém pohybu (kterýžto pohyb mi výjimečně nevadí, ba naopak oku lahodí), krásná Mara a spousta jiných krásných ženských, sympatický Gosling a plejáda známých herců i muzikantů. Na straně druhé prostředí které se mi bytostně hnusí, a to prostředí bezduchých vypatlanců a městských degenerátů, spousta jalových plků a spousta odpudivých večírků, Mara hraje navenek rádoby záhadnou a svou mlčenlivostí zajímavou, ve skutečnosti ale hloupou a povrchní husu která neví co chce, Fassbenderova postava producenta je přímo k zblití... Eh, hnusí se mi tenhle materialistický polosvět showbizu, jediná přirozeně moudrá a duševně krásná postava je tu Patti Smith hrající samu sebe. Závěrečný únik ústřední dvojice ve stylu "back to simple life" je jedna z mála možností úniku z jejich všeobklopující duchoprázdné mizérie, škoda že jim to ale trvalo dvě hodiny. (13.01.2020)

Malick ako jeden z mála dnešných režisérov ešte chápe, čo je to filmové umenie. Literatúra udivuje človeka slovom, hudba zvukom, film obrazom. Hejteri budú hejtovať, karavána ide ale ďalej. Toľkokrát som rozmýšľala nad tým, že hudba mi veľakrát doslova zachránila život. Práve pre vyššie spomínané delenie mám najradšej hudbu inštrumentálnu, pretože to je tá skutočná sila zbavená akýchkoľvek posolstiev. Na tie predsa slúži poézia a próza. Miešanie hudby s filmom ale akceptovať môžem, hlavne v tej podobe, v akej ju podáva Majster. (06.07.2017)

Málokomu tento styl filmu vyjde a stane se z něho koukatelný snímek. Terrenci Malicku to nevyšlo a výsledkem je břečka všeho o ničem. Těžce stravitelný film se sympatickým obsazení se nepovedl. Přitom pár plusových bodů to mělo - vedle příjemného castingu mě bavila i kamera, která byla většinu filmu roztěkaná, avšak pár záběrů dobře dokreslovalo příběhové linky. Většina věcí už byla na té horší straně ať už je to chaotický střih nebo snaha děj filmu co nejvíce rozsekat. Snad tento snímek sedne více lidem. Šanci bych mu dal, úplná hrůza to není, ale odpočinkový film na nedělní večer asi taky ne. 4,5/10. (27.08.2023)

Vyprázdněná narace filmového postupu má v mém diváckém oku místo (Gerry, Twentynine Palms), ale poslední snímky Malicka nevypovídají záběrů jeho optiky. Filmová poetika nikdy nebyla tak bez rozsahu, významu scén, bez hloubky postav a vztahů, jako v Song to Song. Každá scéna, každý pohyb herce - vyumělkovaný. Herci prakticky nevědí, co hrát, jaký má smysl daná scéna. Scenáristicky bez myšlenky. Lubezki je velký kameraman, jeho záběry na postavy přes slunce jsou nádherný, ale bez hlubšího významu postav, jako například v Tichém světlu od Zabého, nebo v Tenkrát v Anatolii od Tiryakiho. Nevěra, alkohol, falešnost propojená s optikou přírody? To je výpověď Terrence Malicka. Neodpustitelný. [Aff, 2017] (20.06.2017)

Mozaika plná krehkých čriepkov zranených postáv, krásnych i smutných vzťahových momentiek, pocitov, myšlienok a vyprázdnenou naráciou stratená v prítomnosti. S nadľudským Lubezkim úžasný audiovizuálny zážitok, ale s tak prepálenou stopážou, že sa takmer nedá dopozerať na jeden krát. Snáď keď sa viac zoznámim s Malickom, mi Song to Song povie ešte o kúsok viac. Je určite splnený sen mať možnosť s takýmto kameramanom a takouto hereckou elitou tvoriť svoje osobné nerozlúštitelné artovky bez šance na komerčný úspech. Hitovky od Die Antwoord potešili. (22.06.2017)