Zátah 2

Rama, mladý ambiciózny policajt, ktorý ako jediný zvládol neľahkú situáciu tvrdého boja na život a na smrť v mafiánskom baráku, dostáva ďalšiu náročnú úlohu. Infiltrovanie do štruktúr najvyššie postaveného gangstra Banguna, je jediným spôsobom, ako ochrániť svoju rodinu a pomstiť smrť svojho brata. Druhá časť je v porovnaní s jednotkou, rozhodne viac o príbehu a nemá tak zbesilé tempo ako predchodca. Každopádne, kvalita súbojov, choreografie s tým spojené, gore, a proste všetko okolo toho - to je proste "neskutočná paráda". Záverečná 40 minútovka, to sú "orgie". Naposledy som videl takýto nárez s hektolitrami krvi, v Rambo 4. Škoda tej dlhočiznej stopáže a pár (mne) nereálne pripadajúcim, až absurdne prehnaným situáciám počas vybavovania účtov (alebo je to fakt taká drsnota v tej Indonézii???). Ale inak, PALČISKO NAHOR! (22.06.2014)

Úspěch prvního "Zátahu" stoupnul Evansovi do hlavy a vyvalil na světlo jeho nezměrné ambice. Ty se neomezují pouze na revoluční ztvárnění akce, ale bohužel i na vyprávění. Režisér se evidentně zhlédnul v Leonem a Coppolovi, takže namísto úderné videoherní struktury prvního dílu tentokrát přináší okázalou mafiánskou ságu, kde se třetinu stopáže midlí pohůnci a zbytek filmu důležitě rozpráví a pletichaří bossové. Film se diváky snaží i v dějových pasážích ukonejšit důrazem na formální stylovost a coolness, jenže i přes pěkné obrázky je to prostě jako u špatného porna, kdy divák jen čeká až se pánové vytlachají, aby se mohlo přejít k akci. Ačkoli na papíře by měly dějové pasáže dodávat akci dramatičnost, v praxi se to omezuje v lepším případě na kýčovitý patos a v horším na směšně strojený přívěšek natahující stopáž. Se zájmem lze nyní očekávat, jestli se Evans v plánovaném třetím díle vydá zase jinou žánrovou a stylovou cestou, což by celé trilogii dodalo punc experimentu a hlavně by i zpětně ospravedlnilo volbu stylu dvojky. Momentálně se odklon od živelnosti jedničky jeví spíš jako neblahý vliv sílícího koproducenta XYZ Films, jehož trademarkem se stala povrchní fanservisová pompéznost i vykalkulovaná snaha o jinakost ústící v odtažitost a prázdnou manýru. Tudíž máme v "Zátahu 2" komiksově stylizované figurky bijců se speciálními útoky a kostýmy (Hammer Girl, Baseball Bat Man, Prakoso), ze kterých sice chlístá patos a coolness každým pórem, ale jejich vsazení do snahy o vypjatou mafiánskou ságu jen celý projekt odhaluje jako klukovskou žánrovou fantazii cílenou na filmové hipster-fandy, kteří svůj konzumerismus a snadnou manipulovatelnost skrývají za velkohubé odmítání mainstreamu. Ale to vše jsou jen zmíněné přívěsky, možná i ústupky výměnou za realizační volnost pro hlavní atrakci filmu. zdejší revoluční mix kontaktní choreografie, počítačových efektů a bravurního formálního zpracování, podobně jako svého času "Matrix", spojuje dobové západní a východní trendy akčních filmů do strhujícího celku. S navýšením rozpočtu díky úspěchu prvního dílu si také Evans mohl dovolit posunout akci o krok dál nad relativně laciné souboje. Zatímco v prvním díle tak choreografie vznikala společnými silami Evanse a centrálních aktérů Ika Uwaise a Yayana Ruhiana, tentokrát se štáb rozrostl o profesionály ze zahraničí v čele s hongkongským expertem na automobilovou akci Brucem Lawem a choreografem soubojů Larnellem Stovallem (Undisputed III, Univerzální voják 4). ___ Update po druhém zhlédnutí v 2020: Navzdory všem výtkám platí, že v akčním žánru v oblasti choreografie dodnes nic lepšího nevzniklo, byť třeba série John Wick druhému Zátahu už obstojně dýchá na záda. Jenže tady prostě kombinace fyzicky zdatných performerů, kteří umí rány rozdávat i dostávat, režiséra s citem pro akční scény i vytříbeným stylem a inscenačních ambicí došla doposud nejlepší rovnováhy. (25.01.2015)

To co je Nelítostný souboj pro kriminálky, to co je Temný rytíř pro komiksárny, to co je Tenkrát na Západě pro westerny či co je Osvícení pro horrory, tak přesně to je Raid 2 pro kontaktní akčňáky. Tedy žánrovka, která boří hranice "pokleslého" žánru. To co je na druhém dílu nejvíce překvapivé je děj. Ano skutečně děj, který minule nesloužil ani jako nutná výplňková vata; čistě z toho důvodu že raději zcela absentoval. Nyní tu je a rovnou takový, který by obstál i bez veškeré té vymazlené akční složky. Tentokrát totiž jde o rozmáchlou nekompromisní špinavou gangsterku hongkongského střihu, která dá vzpomenout na Volavku a podobné a v níž fungují motivace i emoce. Každopádně většina si to pustí stejně kvůli akční stránce. Na té je potěšující, že i přes veškerou neuvěřitelně ambiciózní (a řádně gore) intenzivní choreografii, nevídané davové scény i vypjaté bitky "z očí do očí", tak řádně bolí (postavy i diváka; speciálně pak finální souboj v běloskvoucí kuchyni) a je bez jakýchkoli obezliček; žádné tvrďácké hlášky či nadsázka, žádná rozklepaná kamera jdoucí ruku v ruce s kulometným střihem zakrývající nedostatky a nedopadlé rány, žádné dráty a okaté CGI, vše pěkně přehledně na dlouhé (ale opravdu dlouhé) záběry. Takže tam, kde mnohé scény v poněkud jednotvárné jedničce sice stály samy o sobě za vícenásobné shlédnutí, tak tady stojí za opakované shlédnutí rovnou celý dvouapůlhodinový snímek. A to je u filmu, kde se hlava nehlava mlátí kdekdo kde s kým to vůbec největší možné doporučení. (21.06.2014)

V jednoduchosti je síla, respektive byla - minule. Napodruhé to podle mě už Garethu Evansovi tolik nevyšlo, a to navzdory chvályhodnému faktu, že na to šel v mnoha ohledech úplně jinak a nechtěl se opakovat. Nevadilo by mi, že Zátah 2 už není akční jednohubka, ale něco víc. Největší problém jsem měl s tím, že zatímco v prvním filmu byla veškerá akce logickou součástí příběhu, až by se dalo říct, že vlastně byla  tím příběhem, tentokrát jako by zbytečně rozmáchlý příběh sloužil jen k tomu, aby k nějaké akci mohlo dojít, a už bylo jedno, jestli to bude dávat smysl, nebo ne. Bylo toho všeho zkrátka nějak moc, bylo to překombinované a zbytečně komplikované, až jsem si říkal, proč se všichni proboha raději nepostřílejí a musejí se pořád jen mlátit a mlátit, navíc kolikrát vcelku bizarně (dívka s kladivy, nepochopil jsem). Čím blíže byl konec, tím méně mě to celé zajímalo. (03.01.2023)

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)