Vedlejší účinky

Steven Soderbergh to pere zase jiným směrem. A znovu prakticky suverénním způsobem. Jeden z nejlepších amerických režisérů současnosti do své filmografie prakticky každý rok přidává další žánrově a tematicky zajímavý titul, který ví, jak překvapit. Tentokrát novým antidepresivem, které má stát za chybným postupem sebevědomého psychiatra. Depresivní a navenek křehká pacientka totiž pošle na onen svět svého nedávno z vězení propuštěného manžela. Jak je ale zřejmé, všechno bude ve výsledku kapku jinak, což značí i fakt, že se tu několikrát podaří změnit hlavního hrdinu a vlastně i samotný žánr. Vše podporuje jistý a odtažitý Soderbergh, který je vždy kousek před divákem, minimalistická hudba a hlavně herci. Ne všechno mi ale dokonale sedlo, takže si dám možná velmi brzy druhé kolečko!! Ale i napoprvé dobré!! (14.08.2013)

Pro mě je tohle celkem zklamání. V této sestavě jsem čekal lepší představení. Za tenhle film Soderbergha nepochválím, protože výborný příběh podpořený výbornými herci naservíroval v tak nudné formě, že jsem chvílu aj přemýšlel nad kafíčkem. Škoda je to velká, mám rád zvratové a promakané filmy, ale tady jsem vůbec nepřilnul k postavám, takže i když finále mě ze spánku probralo kvalitně, dojem z celého filmu mám pouze průměrný. 69% (08.09.2013)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Rooney Mara se bude jen velmi těžko zbavovat Lisbeth. Myslím že z tohoto hlediska to Noomi Rapace zvládla o mnoho lépe. To jsem ale hodně odbočil. Vedlješí účinky zachycují všeuměla Stevena Soderbergha v nejlepší možné formě. Podobně chytrý a inteligentní thriller tady už dlouhou dobu chyběl (okamžitě se mě vybavuje Hoblitův Prvotní strach). S divákem se ani tady nehraje férově a tak se postupně rozplétá příběh, který se zpočátku zdál býti naprosto křišťálově jasným. Jude Law dokazuje že určitě ještě nepatří do starého železa a jeho podání houževnatého psychiatra je po delší době hodno potlesku ve stoje. (11.04.2013)

Naprostá dokonalost. Přesně ten typ filmu, kde si v půlce myslíte, že jste se tomu jakž takž dostali na kloub, aby vás pak scénárista každou chvíli přesvědčoval o opaku a vytahoval esa z rukávu. Výbornej kousek o manipulaci s lidmi, kde překvápko stíhá překvápko, třešniček na dortu je víc než dost a přes všechny zvraty v ději do sebe všechno pořád dokonale zapadá. Od Eastwoodovo Výměny první film, u nějž jsem si naprosto jistá stovečkovým hodnocením. (09.05.2013)