Vedlejší účinky

To, co se zpočátku jeví jako hluboká reflexe ,,Prozac Nation" v temnějším proudu západní civilizace, změní se postupně ve strhující krimithriller. Steven Soderbergh výborně vybalancoval obě roviny a především skvěle rozehrál jeden ze základních uměleckých, ale i obecně lidských, aktů, totiž prvek hry, v tomto konkrétním případě hry s divákem. Nahlížení na jednu a tu samou událost dvěma rastry, dvěma úhly pohledu, dvěma páry očí, přičemž divákovi je nejdříve umožněn jeden pohled a posléze ten druhý, který onen prvý zcela neguje a danou událost významově úplně převrací. Soderbergh tak šikovně poukazuje na nesnesitelnou lehkost manipulování s médiem filmu, respektive s médii jako takovými. Na to, jak moc nás a naše životy ovládá kdosi neviditelný pomocí fenoménu informace a nakládání s ní. Ostatně přímo ve filmu jedna z postav pronese větu o tom, že když lidé vidí reklamy v televizi na to, že lék je dobrý, uvěří. Film také mimoděk reflektuje současnou krizi mužské role, neb v něm tvůrci modifikovali klasický souboj dvou mužů a proti muži tentokráte postavili coby protivníka dvě silné ženy...v dané historické fázi emancipačních snah archetyp muž proti muži už je asi jen zaprášený archaický přežitek. Každopádně je úžasné, jak Steven Soderbergh jde pokaždé v každém svém novém filmu záměrně zcela neznámou cestou a probádává zase další nový žánr, jeho odvaha je opravdu příkladná... (16.01.2014)

Steven Soderbergh to pere zase jiným směrem. A znovu prakticky suverénním způsobem. Jeden z nejlepších amerických režisérů současnosti do své filmografie prakticky každý rok přidává další žánrově a tematicky zajímavý titul, který ví, jak překvapit. Tentokrát novým antidepresivem, které má stát za chybným postupem sebevědomého psychiatra. Depresivní a navenek křehká pacientka totiž pošle na onen svět svého nedávno z vězení propuštěného manžela. Jak je ale zřejmé, všechno bude ve výsledku kapku jinak, což značí i fakt, že se tu několikrát podaří změnit hlavního hrdinu a vlastně i samotný žánr. Vše podporuje jistý a odtažitý Soderbergh, který je vždy kousek před divákem, minimalistická hudba a hlavně herci. Ne všechno mi ale dokonale sedlo, takže si dám možná velmi brzy druhé kolečko!! Ale i napoprvé dobré!! (14.08.2013)

Pro mě je tohle celkem zklamání. V této sestavě jsem čekal lepší představení. Za tenhle film Soderbergha nepochválím, protože výborný příběh podpořený výbornými herci naservíroval v tak nudné formě, že jsem chvílu aj přemýšlel nad kafíčkem. Škoda je to velká, mám rád zvratové a promakané filmy, ale tady jsem vůbec nepřilnul k postavám, takže i když finále mě ze spánku probralo kvalitně, dojem z celého filmu mám pouze průměrný. 69% (08.09.2013)

Zhlédnuto v kině. Upřímně, je tomu už pár let, co jsem filmu od Soderbergha dal plný počet. Na Side Effects jsem nešel s tím, že tohle bude ten film, ale trailer vypadal skvěle, tak jsem mu chtěl dát další šanci. A ono to vyšlo. Tenhle film je dokonalá ukázka toho SPOILER! jak chytrý scénář vás může jednak efektivně vodit za nos prakticky po celou délku filmu a jednak nechat na pochybách až do poslední minuty a vy se přistihnete v tom, že si libujete v těch scénách a že nevíte, komu fandit i když už karty jsou na stole. KONEC SPOILERU! Navíc Rooney Mara podává prakticky dokonalý výkon a Jude Law jí zdatně sekunduje. Catherine dokazuje, že stárnutí je pro ni cizí pojem a Channing… Hoch se snažil, ale bude mi ještě muset dokázat, že umí hrát. Nicméně Side Effects je film, který s klidným svědomím doporučím každému, kdo má rád nervy drásající dramata. 100 %. (01.04.2013)

Velmi kvalitní Soderberghův počin. Po rozležení v hlavě ale musím hodnocení snížit o 1* a to díky ne zcela pochopené motivaci postavy sehranou Catherine Zeta-Jones. !SPOILER! Z dialogu mezi postavou Judea Law a Catherine Zeta-Jones se dozvídáme, že "chování v minulosti je nejlepším ukazatelem budoucího chování." To platí především o postavě Rooney Mara. Ještě jednou se tu stejnou informaci a více explicitně dozvídá divák v dialogu mezi Rooney Mara a Judem Law v psychiatrické léčebně v poslední čtvrtině filmu, kdy Law říká: "Vždycky věděla, že to na ni jednou zahrajete." Pokud to tedy Zeta-Jones VŽDYCKY věděla, proč se v závěru filmu nechala tak banálně převést, nechala se strhnout pudy? Její postava byla přece napsána jako velmi chladná, nemilosrdná a vypočítavá. Proč by si tedy svoje další kroky více nepromyslela, když viděla Rooney Mara před okny své ordinace a přece VŽDYCKY věděla? (26.06.2013)