Režie:
Thomas VinterbergKamera:
Charlotte Bruus ChristensenHudba:
Nikolaj EgelundHrají:
Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen, Annika Wedderkopp, Lasse Fogelstrøm, Susse Wold, Anne Louise Hassing, Lars Ranthe, Alexandra Rapaport (více)Obsahy(1)
Stačí jedna malá lež a nic už nebude jako dřív... Čtyřicátník Lucas má za sebou rozvod a pracovní přeložení z postu učitele na vychovatele ve školce. Ale postupně se začíná upínat k optimistickým vyhlídkám, navíc má své dlouholeté přátele a v komunitě rodného maloměsta je oblíbený. Stačí ale jedna malá lež a vše začne brát za své. Kamarádství náhle nahlodává nejistota a zneklidnění, ale nikdo jakoby ani nechtěl slyšet Lucasovu verzi. Prohlubující se nedůvěra eskaluje do otevřené agresivity, ale Lucas se nehodlá vzdát a jde hlavou proti zdi. Intenzivně gradující drama naplňuje diváky svíravým napětím, zatímco bez příliš okatých schémat vykresluje nemilosrdnou štvanici na nevinného člověka, ale i jeho urputný boj za svou důstojnost. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (1 764)
║Rozpočet $3,8milióna║Tržby USA $687,185║Tržby Celosvetovo $18,309,793▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $395,735 ║ Tržby za predaj DVD v USA $519,582 ║ teda Mads Mikkelsen je pán herec, veľmi pôsobivý a intenzívny zážitok a hlavne keď to zo začiatku vypadalo na roztomilí školkársky príbeh zo šantiacimi deťmi a nakoniec peklo na zemi /100%/ ()
Na filmy s Madsem Mikkelsenem se chodí vlhnout. Někdy je to i příjemné překvapení z jiného hlediska. A takovým je i Hon, příběh o tom, jak nám ty dětičky rostou poněkud přes hlavu. A není to problém jen zásadně demokratických USA, ale ve stejném průseru je i jinak pokroková Skandinávie. Sice to začalo jako malý film o mužské emancipaci, ale pěkně se to zlomilo do apelu na stádní omezenost. ()
// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 ()
Ukazovat dětem ve školce podlouhlé, válcovité předměty, může být pro učitele docela fatální pedagogickou chybou. Čtyřletý, blonďatý pazneht si pak klidně prohlásí, že viděl čuláka, a milý pan učitel aby se pomalu začal rekvalifikovat na polykání romských spoluvězňů. Nehnula mi ani tak žlučí reakce dánského maloměsta jako to chození po špičkách kolem prolhaného fakana, jen aby pak, proOdina, náhodou špatně nespinkal. To raději zlikvidujme toho úchylného pedála. Severské výchovné metody beznátlakového rozvíjení samostatné osobnosti jsou všeobecně známy. Otázkou je, jestli pak z fracka, který je od malička zvyklý srát všem kolem na hlavu, přičemž se za cokoliv, co provede, dočká pouze roztomilého "tytyty" a opravdu rozlícený rodič se smí uchýlit jen až k téměř brutálnímu "tytytyty", kdy poslední slabiku musí polknout, aby ratolest neutrpěla trauma, nevyroste náhodou arogantní zmrd, který má pocit, že si beztrestně může dovolit cokoliv. No, zaplaťRadegast, že k nám na Severní Moravu tyhle novoty ještě nedorazily a hned jak to dopíšu, půjdu preventivně ztřískat svá antikoncepční selhání, aby náhodou nenařkly učitelku, že jim v hodině přírodopisu ukazuje bobra. Hon je jednoznačně honící záležitost, která až tísnivě ukazuje, kam až lze dospět s přílišnou benevolencí a syndromem Lehkého Nedostatku Bití (LNB). ()
Po bezvýchodném sociálním dramatu Submarino se Thomas Vinterberg ještě více posunul od výchozích premis (svého) manifestu Dogma 95 ke klasicky nahlíženému psychologickému dramatu a natočil v podstatě již klasický žánrový film. Velmi pomalý, hloubavý, bolavý film, nutno dodat. Slavný režisér se tentokrát rozhodl zkoumat téma, jež je v jeho rodném Dánsku dosti choulostivé, o sexuálním zneužívání dětí natočili Dánové již nejeden uhrančivý film (za všechny připomenu třeba bolestné Umění plakat), Vinterberg na to jde tentokráte ovšem jakoby z druhé strany, jelikož samo pohlavní zneužívání není vlastním cílem, ale slouží mu jen ke konsternující filmové analýze ostrakizace jedince z komunity. Vinterberg v podstatě překračuje hranice severského filmu, neboť toto téma i jeho zpracování je spíše něčím archetypálním, něčím, co se v dějinách lidstva opakuje neustále dokola - pomalé vypravování o absurdním bobtnání neexistující viny a o temných iracionálních proudech uvnitř maloměstské komunity je staré jako lidstvo samo. Vynikající psychologický film, pomalé meditativní tempo, velmi komorní charakter, opravdu úchvatná práce s herci (a to nejen dospělými, ale i těmi dětskými, malá holčička ztvárňující Kláru je opravdu vynikající), silné téma a skvěle napsaný scénář, filmová událost roku... ()
Galerie (34)
Zajímavosti (15)
- Thomas Bo Larsen mal v čase natáčania skutočne veľké problémy s alkoholom. (Arsenal83)
- Natáčelo se v dánském městě Taastrup. Kostel, kde se koná štědrovečerní mše, se nazývá Høje Taastrup Church. (Varan)
- Prvotní nápad pro film nevznikl kupodivu v hlavě Thomase Vinterberga, ale psychiatra, který bydlel ve stejné ulici jako režisér. Ten mu jednoho dne nabídl článek, jenž měl být antitezí k filmu Rodinná oslava (1998). Vinterberg si ho však přečetl až po 7 letech, kdy procházel rozvodem a služby psychiatra potřeboval. Na základě článku pak napsal scénář, který má být tou nejhorší možnou verzí všech podobných kauz. (Brousitch)
Reklama