Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Eman FialaHrají:
Vlasta Burian, Suzanne Marwille, Nora Stallich, Helga Nováková, Jaroslav Marvan, Bedřich Vrbský, Ladislav Hemmer, Ela Šárková, Antonín Vaverka (více)Obsahy(1)
Je to už téměř sedmdesát let, kdy se v naplněných premiérových kinech po sedm týdnů hrála komedie režiséra Martina Friče "Pobočník Jeho Výsosti". V titulní roli exceloval Vlasta Burian. Jako každý člověk měl i Vlasta Burian obyčejné lidské slabosti. Patřila mezi ně zejména vášeň pro uniformy všeho druhu. Cítil se v nich jako ryba ve vodě, oblékal je na divadle, ve filmu a mnohdy i v soukromém životě. Také v situační frašce Pobočník Jeho Výsosti se objevuje jako nadporučík Patera, který se nešťastně zapletl do skandální aféry nejvyšších kruhů habsburské monarchie a je z trestu přeložen do zapadlé posádky v Mňuku. Námětově vychází tato komedie z divadelní hry E. A. Longena "Kasta pro sebe aneb Travičská aféra nadporučíka Hofrichtera", kterou uvádělo Burianovo divadlo. Poslední film natočený v ateliérech AB na Vinohradech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Burian ve vojenské uniformě zářil a řádil, ale příběh to byl hodně krkolomný a scén tu památných zase moc nebylo. Nejlepší asi byla scéna v baru s převlekem za houslistku a překvapivě dobře obsazená Ela Šárková jako bardáma, co ulovila křena. ()
„Haló?“ ‚Hitlerův‘ knírek… Vypadal výborně. Ten stojan… Ovšem to byla vlečka. Výborná stojka. Fotograf – „Až po Vás.“ Vyvolání. Postarejte se, aby se nenudila do mého příchodu. No co? Rozkaz je rozkaz. Melodie, no jó. Šampus s ohříváčkem. Jáj, tak to bude mít výsost radost – hlavně z toho účtu. Jako gazela! Rytmistr! „Jsem ve službě!“ „A próóč?“ Nikam se mu nechce – no já se nedivím. Ovšem způsob přípitku jest zajímavý. Jak moh nevědět s kym chlastá? Jo, síť je dycky boží. Ve skladu nikdo neví jak a milý pobočník by to nechal vylítnout. Tenis s tvrdým obědem! Chuděry ryby. Jak chodil s tou šavlí… „Ze Stromovky. Ptáčkové…“ „Podívej se, pane podplukovníku, na mě.“ Slepice! Samomluva výborná – hlavně závěr. Prej matka… Takovýho plechu, bože! Krám perfektní. Zmizet. „Vaše královská místnost.“ A pravá ruka už zas neví, co dělá levá. ()