Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

"Právě teď jsem se zamiloval. Boltne, zbytek cesty pojedu třetí třídou." Film, který se může po VŠECH stránkách směle rovnat i s tím nejlepším ze soudobého Hollywoodu. Ovšem i film, který se dá chápat jako velká a stylová rozlučka s památnou érou českého filmu... především v postavě Oldřicha Nového. V závěru, kdy tenhle (kapitalistický) černobílý skvost přejde do (socialisticky) barevného cirkusu, a člověk uslyší z úst Oldřicha Nového nastrčenou glosu o "konci s falešnou legračností a časem na pravdu a upřímnou zábavu"... uvědomí si, že právě tehdy jim všem zamrzl úsměv na rtech. (15.12.2008)

Au, au a zase au. Tanec na hrobě vlastní hvězdné slávy kinematografie první republiky s grácií palubního orchestru Titanicu. Neskutečně vtipné, neskutečně smutné u vědomí toho, že Oldřich Nový za pár let oblékal před kamerou montérky a Hana Vítová prostě údernice hrát nemohla. Snad v každé scéně tohoto filmu je obrazový nebo textový gag. (20.07.2010)

Filmový skvost, který v sobě reflektuje celé období české filmové historie. V době, kdy se na Barrandově točily tituly, v nichž se nás snažili rozesmát povaleči z pětiletky a nerudní muži, kteří se stanou úspěšnými zlepšovateli, se Martin Frič rozhodl naposledy vrátit k melodramatickému kýči. Osobně se domnívám, že parodie je dokonalá tehdy, když diváka zásobuje dostatečným množstvím podnětů (vycházejím z parodovaného, a to i v případě kamery, střihu, hudby, mizanscény, časoprostoru), zároveň by divák neměl dostat čas, k tomu, aby narážky a gagy vyhledával. Tvůrce by měl vzdávat parodovanému do jisté míry hold a vděčný divák by ho měl následovat po žánrové stezce. Nemyslím, že by si Martin Frič a Oldřich Nový museli sypat popel na hlavu. Jejich tituly stály vždy o několik stupínků výše nad soudobou produkcí. Nejvýraznější účtování s minulostí však provedla Hana Vítová a zhostila se ho skvěle (příležitosti mimo žánr už bohužel nedostala). Trochu upozadění, ale dokonalí jsou i Zdeněk Dítě (houslista Pavel Sedloň) a Jan W. Speerger (lupič Joe Pelíšek). Závěrečná scéna byla a je nutná. Když divačky na Kladně slzely, Frič si rval vlasy (respektive jejich zbytek). V roce 1949 musel Oldřich Nový vysvětlit, že svět, kde se nepracuje, neexistuje. Což je sice fakt, ale vzhledem k době vzniku a dokonalému zbytku to bolí, přičemž samotný způsob zakončení vůbec není špatný. Na druhé straně i dnes je Pytlákova schovanka některými diváky hodnocena jako špatně natočené melodrama. Je to asi dáno tím, že divácký vkus ovládly Kassandra a Pojišťovna štěstí, zatímco sofistikovaný, ironický a zatraceně vtipný svět Martina Friče a Oldřicha Nového je potřeba hledat a symbioticky cítit. PS: Jejich manželství muselo být rozvedeno pro nepřekonatelný odpor k nadmořským výškám nad 550 m. / Cožpak u sebe neměla nic podle čeho se poznávají nalezené děti? / A jakpak se můj otec jmenoval? - Jo, to nevím. - Cožpak on se vám nepředstavil? - Ale představil, milé dítě. Jenže film byl tenkrát ještě němý. / PSS: Asi se už budu opakovat, ale díky, Macu! (07.12.2004)

První československá parodie, která je navíc přímo skvělá. Co je na ní tak skvělého? Třeba dialogy, u který se budete velmi často smát nahlas a většinu času minimálně usmívat. Obsazení - je takřka totožné s filmy z nichž si dělá legraci. Ruku v ruce s tím herecké výkony, kdy všechny klišé, kýče a banální fráze pronášejí naprosto vážně a tím jen přidávají další level k povedené zábavě. Žánr parodií mi nikdy k srdci nepřirostl, ale Pytlákova schovanka ano. Dokáže diváky oslovit i po téměř sedmdesáti letech a to se u parodií jenom tak nevidí. Klobouk dolů a čtyři hvězdy k tomu. (25.05.2018)

Parodie mi chvílemi připomínala opravdu velmi špatný film ze třicátých let a ne nějaké jeho ironické ztvárnění, ale pak začalo přibývat absurdity a vynikajícího filmařského řemesla a například píseň v pochybném baru a napínavé sekvence v závěru daly plně najevo výjimečnost díla u kterého jsem se nezbavil smutku z toho, jak jedna nezapomenutelná éra překotně mizí. A proto mi byl ten dovětek pořádně nesympatický a Nového mi bylo až líto. (24.10.2009)