School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (408)
Cesta do hlubin študákovy duše je možná milejší, lidštější a líbivější, ale pro mě je jedině Škola ten opravdový základ života! Tedy až na tu drobnou rudou agitku... Jinak je však satiricky ještě střelenější, o zlomeček vtipnější, ale přitom stále v lecčems trefná a překvapivě i moudrá (samostatné myšlení vs biflování nazpaměť). Herci byť někdy věkově nesedí si vyhráli se svými rolemi skvěle a profesoři jsou taktéž, ať už chtěně, či nechtěně, vtipní. Problém je jen v tom, že člověk nesmí od 70 let starého filmu očekávat ultimátní nadčasovost a spíše si nostalgicky zavzpomínat... 8/10 ()
Jako cesta za spoznáním čs. kinematografie první republiky určitě ano, jako komedie s hereckými hvězdami téže doby... no budiž, jako vzdělávací snímek o škole a vzdělání, jak ho může řada lidí vidět, NE. Že je škola základem života, jak název napovídá, asi nelze pochybovat. Ale tenhle film je zrovna ne moc šťastnou vizitkou středních škol, kde je i v takové septimě (to jest v předmaturitním ročníku) v centru učení důraz na ,,letopočty, slovíčka a pravidla" a na jejich biflování místo logického myšlení. Chybí prostor pro samostatné myšlení, chybí vědomí mezipředmětových vztahů. Nebyla to pouze záležitost první republiky či později celého minulého režimu, ono to tak na mnohých středních školách, zejména gymnáziích funguje bohužel dodnes. ,,Myslícímu člověku je z toho špatně, ale prosťáček slaví triumf," trefně poznamenává student Benetka v světlejším momentu filmu, byť je za své názory samozřejmě potrestán. Samozřejmě ne jiný systém zobrazuje o rok mladší Cesta do hlubin študákovy duše, kterému jsem udělil plný počet, jenže tam byla myšlenka zcela odlišná a film téměř neustále bavil humorními situacemi a hlášky, zatímco moralistická "Škola" mě až na pár chvílek spíše nudila. Takže kladné hodnocení za Benetkův kritický sloh, případně úvodní "Řev septimy", po němž film alespoň možno brát jako karikaturu na středoškolské profesory. Pár scének, zejména s Ladislavem Peškem coby septimánem Čuřilem na hodině latiny, je zde vtipných a předznamenává i skvělý humor ze zmíněné Cesty do hlubin študákovy duše. 55% ()
Na rozdíl od většiny se mi film líbí víc než "Cesta do hlubin študákovy duše" A proč? Druhý díl má sice lidštější rozměr, ale první ho předčí daleko vybroušenějším humorem. Druhý díl je sice filmovější, ale tenhle zase satiričtější a trefnější a to se mi i vzhledem k předloze líbí víc. Scénu na hodině latiny považuji za jednu z nejlepších v rámci české komedie. ()
Já tyhle staré české filmy raději moc nevyhledávám, protože mě většinou nenadchnou, a to byl i tento případ. Říkal jsem si ale s ohledem na proslulost tohoto snímku a jeho umístění mezi stovkou nejlepších filmů, že bych se na něj konečně měl podívat. Stalo se tedy. Já prostě nějak nemůžu skousnout tu naivitu, která je pro tyhle snímky tolik typická. Jako komedie je to pro mě průměrná záležitost (nejlepší byla hodina němčiny, na chvostu je tenisový zápas a ten příšerný konec). Plus si neodpustím rýpnutí, že nevím, proč některé septimány hrají zdatní třicátníci. To nebyli dost dobří mladí herci? ()
Galerie (6)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Predstavy žiakov pri vyučovaní sú prvé zábery, kde môžeme vidieť súperiacich rytierov z Rudolfinskej doby. Jednalo sa o zábery z Drážďanského kráľovského paláca v Nemecku, rímskokatolíckej katedrály Arezzo v Taliansku a z Břevnovského kláštora v Prahe-Břevnove. (Raccoon.city)
- Film chcel pôvodne točiť E. F. Burian, bol však odmietnutý pre svoje minimálne filmárske skúsenosti. (Raccoon.city)
- Režisér Martin Frič chtěl postavu ředitele gymnázia opticky ozvláštnit a napadlo jej, že by mohl být plešatý. Tehdejší maskéři nedokázali vytvořit věrohodnou pleš na stávající vlasy a Theodor Pištěk rozhodně odmítal obětovat svoji hustou kštici. Jít pod břitvu jej přesvědčila až finanční kompenzace. (Haller)
Upraveno v květnu 2020. Film Škola základ života je rytmickou burleskou s výraznými avantgardními a satirickými sklony. Kompromis satiry Jaroslava Žáka srozumitelným způsobem zachytil po desítky let platná schémata a stereotypy školního vzdělávacího systému, kritika se vyhoupla na poeticky čipernou vlnu avantgardní filmařské hravosti, Martin Frič dal celku rytmický řád. Lehce nezbedný nadhled doprovází studentské klukoviny, melodrama romantiky je stylizované nešikovností probouzejícího se mládí, hlas je tu dopřán rozepři osvědčené tradice s liberální modernizací, disciplína si dotčeně prohlíží testament osobního rozvoje. V zájmu věci bylo nezbytné přijmout konsenzus laskavé smířlivosti a ušlechtilosti. Vztyčeným kritickým prstem je tu Jindra Benetka (velmi příjemný Antonín Novotný), studentský hrdina, navzdory vší nepřízni uražené učitelské ješitnosti. Talentované národní mládí nemůže být již pro svou podstatu zatraceno. Prvním obranným zátarasem vzpurného mládí je Lejsal (velmi dobrý František Kreuzmann st.), třídní septimy, vyučující latině a němčině. On je bdělým dozorem osvědčeného řádu disciplíny a potlačování podvratného charakteru při samostatném uvažování. Hlavním cílem satirického úderu je ředitel reálného gymnázia (dobrý Theodor Pištěk), ochránce té důstojnosti a dostatečně prokazované úcty profesorskému sboru. Instituce nesmí nechat beztrestně žádné zpochybňování vlastní společenské váženosti stavu. Obrazem naděje je Bartoš (velmi příjemný Ladislav Boháč), mladý francouzštinář a též oblíbený, pokrokový středoškolský učitel. Systém vzdělávání vyhlíží lepší zítřky. Hlavní ženskou postavou je Božena Lachoutová (příjemná Marie Burešová), na gymnázium nově příchozí suplující profesorka. Mládí je tou nadějí v budoucí státní rozkvět civilizace. Satirou výrazně karikovanou postavou je Kolísko (vynikající Jaroslav Marvan), na studenty vždy akurátní profesor češtiny. Prasíla českého jazyka je bráněna i proti studentskému přesvědčení. K výrazným postavám studentů zde patří neznámou chuť romantické náklonnosti poprvé ochutnávající Máňa Hájková (příjemná Věra Gabrielová), na tresty zvyklý průšvihář septimy Áda Čuřil (skvělý Ladislav Pešek) a neoblíbený šplhoun a zapšklý žalobníček Ludvík Krhounek (pozoruhodný František Filipovský). K výraznějším postavám filmu patří také Ludvík Koďousek (zajímavý Václav Trégl), před běžnou realitou do čísel a grafů schovaný gymnaziální profesor matematiky. Tady dostává vzájemné smíření svou šanci. Z dalších rolí: moudrý a ušlechtilý profesor přírodopisu Gábrlík (František Smolík), Čuřilův věrný kumpán v nezbednostech Tonda Holous (R. A. Strejka), na tělesný projev dbalý profesor tělocviku Lusk (Čeněk Šlégl), vlastní důležitost náležitě zdůrazňující školník Mleziva (Gustav Hilmar), profesorovými rozpaky pobavený zemský školní inspektor Randa (František Roland), veselá Lejsalova manželka (Milada Smolíková), ctihodná manželka ředitele gymnázia Anna (Marta Májová), pro společnou profesorskou věc zaujatý profesor dějepisu Mykiska (Karel Postranecký). Jindrův chudobný otec a nezaměstnaný dělník Jindřich Benetka (Jaroslav Průcha), za shovívavost orodující matka kvintána Živného (Zdeňka Baldová), či intelektuální původce nepokojů, septimán a premiant Boukal (Jaroslav Palát). Škola základ života patří k nejpřehrávanějším kouskům filmových pásem pamětníků. Za svoji satirickou kritikou s potřebnou dávkou laskavého smíření si své místo zaslouží. Jásavá, rozkošně hravá a smířlivě laskavá to filmová satira! () (méně) (více)