Girls

Oh bože, po přečtení prvních pár komentářů je mi blivno z toho, jak povrchní lidi jsou. To maj obéznější holky zakázáno hrát ve filmech nebo žít? Tohle je konečně upřímnej, nenafintěnej seriál - žádný modelky, žádnej super něžnej sex a dokonalý lásky, nebo super luxusní byty. Ale pravdivej pohled na to co lidi dělaj, jak žijou a jak se chovaj. Já se v tom teda nacházím. A žeru to. (22.05.2013)

Tak po zhlédnutí první série musím říct, že jsem hodně příjemně překvapená. Žádná další pitomost s přestárlýma modelkama v roli mladých holek, který předstíraj, že maj nějaký problémy. Lena Dunham je úžasně opravdová a svá herečka, která se nestydí za svůj vzhled, ačkoliv ho tu spousta lidí kritizuje. Myslím, že je to krok kupředu, protože jen skrze opravdové lidi (hlavně ženy) na obrazovkách je možné zase změnit aktuální hodně přísný ideál krásy, který je patrný z každého billboardu nebo reklamy. Kromě toho mi také sednul Lenin humor a musím jen obdivovat, co byla schopná ve svém věku vytvořit. Samozřejmě moje nadšení z tohoto seriálu pramení i z faktu, že jsem ve stejné věkové skupině jako hlavní postavy a řeším prakticky stejné problémy:) (05.02.2013)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)

Hanna je tak nekoukatelnej formát, že ani moc nechápu, jak jsem dokázal dát dvě série během jednoho a půl týdne. Na druhou stranu Lena Dunham jako představitelka i jako autorka je neuvěřitelně kreativní a odvážná. Často zůstávám s ústy dokořán. Děje se tu spousta věcí, které nikdo vidět nechce. Ale pár postav včetně Alexe a Adama baví moc. Takhle si holky představujou drsný a zoufalý kluky..... (09.01.2014)

Navnadil mě plakát. Sjela jsem první čtyři díly, za tu dobu jsem se nezbavila dojmu, že mi jsou všechny postavy bez vyjímky nesympatické a jejich starosti a strasti mi připadaly nezajímavé, k účelu zívání jak ulité. Ani jednou jsem se nezasmála, nedojala, prostě nic. Končím. A ani jedna z holek není zdaleka tak hezká jako na zmíněném plakátu, photoshop rules. (18.06.2012)