Blízko od sebe

Na filme dosť vidieť, že ide o divadelnú adaptáciu. Nevadí, dalo sa to asi tak polovicu, lebo to vyzeralo na serióznu rodinnú konverzačku. Zlom u mňa nastal, keď sa do toho dostala hystéria. Môžem osrať také nominácie na oscara. Ženskej stačí porozhadzovať veci, nepríčetne kričať a už sa to berie ako super herecký výkon. Ale aké je to herectvo, keď hrám svoju prirodzenosť? (01.12.2022)

Mám hodně ráda Meryl Streepovou, ale přestávám mít ráda filmy, ve kterých hraje. Tu ordinérní Druhou šanci jsem jí už pomalu začala odpouštět a ona na mě tímto! Vrcholně nudnou podívanou, ve které je sice jedna mrtvola, ale hemží se to připomínáním její smrti příliš často, takže se zdá, že je zde nezvykle mnoho mrtvých. A k tomu Violet pomalu a jistě za mohutného pálení úst umírá také. Ono z toho šlo natočit drama, ona šla natočit komedie, ona z toho mohla být kombinace obého. Takhle jsou to dvě hodiny tlachání o ničem v podání nejlepší americké herečky. Bezzubé, bezduché, bez nápadu, a tak bez zájmu vypínám. (17.02.2014)

Znáte takové ty (divadelní) konverzační komedie, v nichž se skupina lidí sejde v uzavřeném prostoru a strašně se pohádá? Typicky třeba Bůh masakru, nebo z poslední doby francouzské Jméno. Tak tohle je něco podobného, akorát mnohem krutější. Úsměv na rtech rychle zhořkne, protože když si zdejší postavy říkají zlé věci, tak to myslí vážně. Meryl Streep tradičně výborná a Julia Roberts v životní formě. (12.01.2014)

Film ako remeň, s poriadnou dávkou reality, ktorú vynikajúco doplnilo aj celé potmavšie prevedenie snímok, čo výborne doladilo celú atmosféru. Napriek tomu, že ide o dramatickú udalosť podobne ako komentovali iný užívatelia aj vo mne utrusené výroky vzbudili úsmev. Niektoré ženy sú ozaj tvrdé a nezlomné a čím sú staršie tým ich ego rastie. Najlepšou vetou bolo pre mňa " vďaka bohu, že nepoznáme budúcnosť, zošaleli by sme ". Za skvele frázovanie a dobrý herecký výkon dávam 70%. (17.11.2015)

Proč já se pořád týrám. Jak já nenávidím tyhle charakterní herce, jak si hrají svoje charaktery. Jedná se o jeden z těch filmů, kde si stačí přečíst děj na Wikipedii a jinak se vůbec není třeba na samotné dílo dívat, protože z filmařského hlediska nedochází k žádné přidané hodnotě v žádném ohledu. Adaptace divadelní hry do filmového prostředí taky stojí za starou belu. Střídání pomalých, citlivých pasáží s těmi dynamickými a extrémně řvacími selhává v kýženém efektu, protože filmaři to všechno snímají stejným způsobem, nedlí na detailech charakteristických pro které dané postavy, nevyniká výjimečnost žádných situací ani vztahů. Já jsem se na film dívala, protože tajná láska jediných dvou nevinných charakterů na půdorysu rodinné dysfunčknosti zní eňo ňůňo a těšila jsem se na melancholii z toho pramenící, ale ve výsledku se jednalo asi o dvě scény s minimem prostoru oproti nekonečnému řvaní všech ostatních na sebe při každé příležitosti. Jakákoliv potenciální chemie postav tak zanikla v "oscarových výkonech", přesto mám nulový dojem, že by se jednalo o živoucí postavy. A ještě člověk musí celou dobu poslouchat ten příšerný přízvuk. (25.01.2014)