Líbánky

Tak to byla síla a klidně se nerozpakuji Líbánky označit jako malou českou variaci na Vinterbergovu Rodinnou slavnost. První, co musím vyzdvihnout, je naprosto famózní kamera Martina Štrby, která je o to víc zdůrazněna nádhernou scenerií. Dále vynikající výkony Černého, Geislerové a Majera. A v neposlední řadě scénář a hudba. Nelíbila se mi asi jen závěrečná přílišná obrazová doslovnost. To však můj celkový názor nemůže změnit. Poslední tři Hřebejkovy filmy jsou jeden lepší než druhý, byt´ si z nich příliš pozitivního neodneseme. Jak já jsem ho dřív neměl rád, ale to spíše pro jeho arogantní názory, když Pelíšky zastínil v očích kritiků Návrat idiota. Ale jako režisér je opravdu vynikající. Jelikož jsem v Rubínu viděl Zakázané uvolnění, tak je mi jasné, že se máme na co těšit i v roce 2014. A zdejší hodnocení dost dobře nechápu, ale to nechápu u více českých filmů. (12.02.2014)

Hřebejk režíruje s lehkostí a přehledem, některé scény jsou vynikající, ale jeho film doplácí na nevěrohodné dialogy, které šustí papírem, ne zrovna přesvědčivý výkon Jiřího Černý, zbytečnou postavu švagra Míly, která patří do jiného filmového světa a zkratkovitý závěr filmu (vše je řečeno v poslední pětině filmu, kterému by slušelo větší propracování). (01.07.2013)

Když mi bylo cca 8-14 let, trpěl jsem tím, že kdykoli mě v televizi něco oslovilo a přišlo mi to cool nebo důležitě dospělácké, tak, aniž bych většinou rozuměl o čem ten film je, uložil jsem si do mysli různé jeho úseky a atmosféru, které jsem se snažil replikovat ve svém ději. Takto si pamatuju když jsem psal příběh o rituálním vrahovi v ulicích staré Prahy, jehož motivace vycházejí až z nacistických časů (na kazetě jsme měli Se7en, námět byl posléze mně ukraden a natočeny dle něj Purpurové řeky) nebo povídku o tom, kterak se na začátku minulého století na odlehlou vesnici vrací tajemná persóna a v polích začnou přibývat znetvořená těla (viděl jsem trailer na Je třeba zabít Sekala a ze zachmuřených tváří vesničanů uprostřed podezřele zlatavých polí bylo jasné, že ten děj prostě potřebuje znetvořené mrtvoly, navíc ten název mi přišel hustej). Za masterpiece považuji akční příběh vzniknuvší potom, co jsem viděl Die Hard 3 a který kulminoval scénou, ve které při plamenné řeči premiéra po každé straně jeho řečnického pultíku proletí oknem barel se speciální chemickou tekutinou, které když se spojí dohromady, tak strašně explodují. (...se smějte, co by za to dneska Netflix dal). No a pak je tady tehdy třiačtyřicetiletý Jarchovský - renomovaný, Lvy obtížený scénárista, který právě viděl severské drama (tm) a začal máchat ručičkama ještě při titulkách, vydávat tíživé výkřiky a jeho žena hned věděla - do pravé ruky mu dala propisku, do druhé papír, do pusy mu strčila palec od nohy, aby se mohl soustředit a ještě před půlnocí bylo vymalováno. Hřebejk do rána vymyslel, že to musí být na luxusním statku a při studeně oranžových světlech západů, úsvitů a dekorativních žárovek, aby bylo vidět to odloupávání fasády idyly a lepší společnosti. Automaticky vytočil 6 posledních volaných čísel, čímž se zařídilo obsazení a následně se děj vůle boží. _______ Je v něčem sadisticky kouzelný přesně vědět o co se herci s legrační urputností snaží, jak chce být režisér formálně relevantní, ale z toho deklamativního scénáře to prostě vymačkat nejde a vznikají tak šílený scény, ve kterých jakože opilá těhotná Geislerová spisovně řve na svého novomanžela a megadůležitý desetiminutový detail tváře divadelního (a opravdu nikoli filmového) herce Černého povídá, že jejich polibky byly ze slz vždy slané. Mám tam pořád nějaké H+J sympatie, protože se to alespoň snaží být trochu naturalistický a pro českýho diváka nepohodlný, ale ona fakt není skoro horší kombinace, když se snaží být něco intenzivně tíživé a ve výsledku je to udřené do směšnosti. (20.08.2022)

Pokiaľ sa budeme na Líbánky pozerať ako na film, ktorý má vyvolávať nejaké otázky a možno sa pokúšať aj o nejaké odpovede, tak známe scenáristicko režijné duo môžeme ako tak pochváliť. Pokiaľ však potrebujeme k plnohodnotnému zážitku aj elementárnu logiku, napríklad chovania postáv, alebo obyčajnej kauzality, tak sa dostávame bohužiaľ k záveru, že scenár je hrubo nedomyslený. Vyvoláva okrem nejakých tých morálnych "artových" otázok (čo by teda mala byť samozrejmosť) aj otázky typu ako sa kto kam dostal, kto čo z kade mohol vedieť, čiže veci, za ktoré by Jarchovského vyšticovali na FAMU za uši. No a on chce po nás sedem euro v kine. Nižšie hodnotenie ale pramení z toho, že podľa mňa natočil Hřebejk televíznu inscenáciu. Spomínané škandinávske, alebo americké nezávislé drámy proste vyzerajú filmovejšie. V telke (zadarmo) to bolo tak akurát. (09.01.2015)

Jestli chcete vidět vyzrálou českou filmařinu, jděte na Líbánky. Úžasná kamera Martina Štrby zajišťuje dokonalý vizuální požitek. Čaruje s kamerou, pohrává si se světlem, záběry vyplňují celý prostor, přeostřuje z detailu v popředí na vzdálenější objekt. Pokud se dá kamerou pronikout dovnitř, pak je Martin jedním z těch, co to opravdu umí. Příběh si udržuje celou dobu vnitřní napětí. Napřed se oddáváme svatebnímu veselí, staříci vozembouši předvádějí krásný svatební mix, ale nezvaný host vnese mezi svatebčany napětí, které se postupně stupňuje. Do rodinné situace jsme uvedeni z důvěrných rozhovorů a z roztomilých rodiných scének. Postupem času začíná přiostřovat. Narušitel mizí ze scény, aby se vzápětí vrátil. Dostáváme pocitvé drama, tentokrát vzácně nesmíchané s komedií. Hřebejk se svým týmem odvedl poctivou filmařinu světového formátu. Jenže svět si nevšimnul a český národ jak se zdá pohrdnul. Třeba se dostane ocenění po letech, kdo ví. (07.01.2015)