Jak dostat tatínka do polepšovny

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Mamí, já chci mlíko....já vypiju celej litr....... :-)) K tomuhle filmu mám opravdu hodně silný vztah! Letní atmosféra je silná a skoro máte chu't vyrazit někam pod stan. Když sleduju tenhle film, místy se přistihnu, že mi tak trošičku slzí oči. Nejen z humorné stránky filmu, ale také té poetické. Je to štěstí, že tenhle nesmrtelný snímek s ještě nesmrtelnějším Tomášem Holým vznikl. Díky! (14.04.2008)

Volné pokračování legendární TV komedie "Jak vytrhnout velrybě stoličku" se ze zimních Krkonoš přemístilo do letních Prachovských skal do okolí rybníku Věžák. Hlavní představitelé zestárli opravdu jen málo, přibyl děda ve výborném pojetí Josefa Karlíka. Nespočet situací humorných i vážnějších a všemu opět "kraluje" ohromně bezprostřední malý Vašek v neodolatelném podání Tomáše Holého. Je opravdu ohromná škoda, že herecký i životní příběh Tomáše Holého skončil tak záhy, a že nám nemohl předvést daleko více ze svého nesporného talentu. (28.08.2017)

Teprve až po letech jsem schopný docenit kvality téhle komedie. Narozdíl od prvního trochu komorního dílu má ten druhý větší spád, zajímavější prostředí. Film je jasně postavený na potenciálu dětského herce, který Tomáš Holý využil naplno. Ať je v jakémkoliv záběru, v jakékoliv situaci, vždycky je naprosto přesvědčivý, legrační a spontánní. Příběh je jednoduchý, snadno srozumitelný a podobně jako Na samotě u lesa hodně těží z prostředí, kde se odehrává. Dobře napsaná postava Vaškova dědy, který sype hlášky a nápady. František Němec zdatně Tomáši Holému sekunduje a jako nenapravitelný tatík předvádí jednu ze svých nej rolí. V porovnání s komediemi dneška je tatínek v polepšovně milým a rozhodně ne sentimentálním kořením. Pro mě jasnej kandidát na pět hvězdiček, který veze k cíli Máňa a ta potvora nebrzdí :o) (18.09.2004)

Velice příjemná rodinná komedie, která nemá sice nijak speciální příběh, ale je podána výbornou pohodovou formou, kdy se člověk především zasměje, a u příběhu nemusí tolik přemýšlet. Odlehčená forma a místa natáčení perfektně vyjádřila českou náturu. Všechny herecké výkony byly bezchybné a ukázkové, (především u Tomáše Holého samozřejmě). Rozhodně jeden z nejlepších českých filmů. 100% (12.01.2014)