Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Trošku jsem se ztrácela, ale spokojenost. Dobré, stylové! "Mami, tu televizi sem vypla. Ale tatínek nespí, protože má otevřený oči. Asi je mrtvej. Ale hodinky mu tikaj.:)" a ten slečny výraz u toho! Smrtící nástroje ze sádry! Zničte je.. ()
Klenot české kinematografie. Tolik inspirace.. ()
Nejzajímavější a nejoriginálnější film, který vznikl po roce ´89 v ČR. Vizuálně fascinující. ()
Geniální film! Jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) počinů porevoluční kinematografie, u kterého nechápu, že propadl v zapomění, když bezpochyby nemá chyby a zároveň se konečně jedná o film, který v zahraničí skutečně může reprezentovat naší kinematografii, jež má od dob šedesátek zavedené jméno a která v dnešní době poměrně stagnuje na tvorbě často zbytečných filmů pánů Hřebejka, Ondříčka, Slámy... , kteří se drží zavedených převážně nenáročných témat. Film byl pro mě sám o sobě skvělým zážitkem a můžu Oskaru Reifovi pogratulovat, jelikož i kdyby natočil jenom tento jediný film, tak jeho tvorba stojí za to. Ps.:Jinak tématiku filmu má dobře rozebranou Merva ve svém komentáři :) ... 100% ()
Vizuální hostina s polopatickým scénářem oslabujícím černý humor celého dílka. Originalitu kazí to, že film vězí pořád někde v 60. letech, což je mor mnoha českých filmů s uměleckou ambicí. Výběr Przebindy pro titulní roli byl nešťastný, on hraje všechno jako na divadle, navíc špatně. Celý ten počin je ohromujícím nepodarkem, ale díky za něj. V polistopadové kinematografii stojí opravdu vysoko. ()
Budu se opakovat, a znovu napíšu to samé co jsem už napsal k filmu Bellflower. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování, je sice smutné, ale ve výsledku tím trpí především ony. Tolik k filosofické složce snímku. Z formálního hlediska mě zaujal mnohem více. Skvělá kamera, zvuk, a zvláštní pocit neodbytného realismu, a to navzdory (nebo možná díky) černobílému obrazu. To jsou hlavní trumfy, jimž se může Postel pochlubit. A aby toho nebylo málo, tak scénář sem tam sympaticky pomrkává velice inteligentním a vytříbeným humorem. Oskar Reif natočil svébytné dílo, z něhož už při letmém seznámení čiší hloubka a obrovská invence. Když už nic, tak si pusťte nezapomenutelnou scénku z fotbalového kotle. http://www.youtube.com/watch?v=EOx9Zj8mE80 ()
Jsem unešen! Postel je výborný film, do kterého se musíte pořádně zahledět a prokouknout jeho smysl. Vše absurdní má své logické vysvětlení a ikdyž se to může zdát jako taková pofidérní spleť různých scének, tak v jistém slova smyslu můžete v nich nalézt názor na problematiku mužů a žen. Krom toho hlavní hrdina hraje bezvadně a komické scénky jeho kamaráda jsou velmi úsměvné. !!!STOP BLOWJOB!!! ()
"Kdo nedá svojí staré alespoň dvakrát týdně pořádnou rychtu, tak u mě není chlap. Ono se sice říká, že nemáš jít přímo na xicht, ale to já neuznávám. I když je fakt, že ji nechám sundat si alespoň brejle..." Snové sekvence, symbolismus, filosofování a opravdu dobrý černo - absurdno- vulgární humor. Jojo, tohle je přesně to, co bych nazval experimentálním filmem. Scéna z fotbalové tribuny u nás na vesnici ze dne na dne totálně zkultovatěla, takže tuhletu pětiminutovou hlášku uslyšíte vyřvávat štamgasty v každé místní hospodě. P.S. Plakát je skutečně povedený. ()
"Podle hlasu jste asi poznali, že jsem muž. A já si říkám, jestli právě to nebyla jediná vyjímečnost mého života." Luboš vyrůstá i žije mezi ženami. Jeho svět je plný snahy o pochopení role muže a ženy. Film Oskara Reifa je zcela jistě stále ve vlivu nové české vlny a nepopiratelně se snaží navázat na skutečný umělecký český film, který se v porevolučních rocích takřka vypařil. Já osobně si i myslím, že velkou inspirací byla i jedna z prvotin Jean-Pierra Jeuneta "Delikatesy", které vytváří podobnou předměstskou (pavlačovou) atmosféru a zcela jistě se zabývá sociální sférou a životy této části průměrné společnosti, která je tak příznačná pro konec minulého století. Reif ovšem jde do hloubky, otevírá řadu témat, řeší feminismus, dnešní úlohu muže, v jisté symbolice zaměňuje sílů -ismů. Vizuálně dokázal kameraman Jan Luther namíchat zvláštní směsku nádherných černobílých obrazů, které si troufám říct v soudobém českém filmu nebylo vidět. I architekt a výprava se vyznamenali, zvláštní směska kubistických prvků, art deka či pokleslé estetiky dělá s tohohle film skutečně unikát. Pátou hvězdičku si nechám možná po dalším shlédnutí. ()
Žertovná originalitka na téma "propast mezi pohlavími" atmosférou vzdáleně připomínající Brazil. Překonáme-li hodinu tragikomických více či méně vtipných originálních, ale poloochotnických scének, čeká nás strhující a dobře vypointované finále. 70%. ()
Děsivý a zároveň vtipný film. O životě. O ženské agresivitě ukryté pod povrchem. O bezmoci a slabosti. O světě, který nemá smysl. Strach a hnus v Čechách... Ale stejně nevěřím, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. ()
Řeknu ti Luboši, to sis teda pomohl. Teď budeš navěky klečet u nohou Liliany (jestlipak se Bůh každému zjeví podle jeho skrytých představ?). Film, ve kterém se proplétá množstvím témat i přístupů. Síť příbuzenstva, obchod použitým zbožím, hřích a vina. Fascinace Ženou, snaha i nemožnost porozumět ženám, soud. A muži? Pouze muž přechodný. Otec jako zkrachovalý Dionýsos. Němý vzor s kopačákem a rádce, buran s nezbytným půllitrem. Útěky všech druhů. Předměty – postel a plivátko, urna a píšťalka. Černobílá poetická kamera a do toho místy skoro až sklepácké dialogy. Film, který se dá vidět spoustukrát. ()
Hmm umělecké, vynikající kamera, dobré herecké role. Ale prostě až moc umělecké. Rozpitvávání mužství uprostřed ženského světa, o nepochopení žen. Rozhodně tedy nepatřím mezi lidi jenž by se vyžívali nějakém surrealismu. Netvrdím, že film musí být jen komerční záležitost, ale taky by měl být smysluplný. ()
Rozhodně to převyšuje český průměr, super kamera, námět i zpracování. Vytknul bych tomu jenom pár slabých míst, kde jsem se chviličku nudil. Jinak až skoro poetické dílo, nestandardní prostředky, nekonformní a odvážný pohled na věc. A občas i legrace - geniální Honza Dvořák! (80%) ()
Naprostý unikát v české kinematografii, který v ničem nezadá se Švankmsjerovými filmy, co se týká osobitosti a surrealismu, ale mnohem více vychází z tradice 60. let (a možná i Jana Němce). Jde černohumorně vtipnou alegorii na svět mužů a žen, se kterou mnozí nebudou souhlasit a ještě větší počet i vůbec nestráví. Ale přesto jde o velmi hodnotný a artový kus. Samozřejmě musím vyzdvihnout nádhernou kameru a celou vizuální stránku filmu, dále pak herce, i když ne každému vyhovuje ve filmu divadelní pojetí. A scéna s Andrejem je naprosto geniální. ()
Výborný a originální počin. Obrazová a vůbec celá technická část filmu je bravurní. Příběh a jeho snové prolínání a surrealistické obrazy jsou načrtnuty jistou rukou. Oskar Reif v tomto svém díle předvádí jak velkým je talentem, bohužel jedna se jen o jeden jediný důkaz. Což vzhledem ke kvalitě tohoto filmu mírně zaráží. On to není rozhodně film pro každého a "artová" stránka je zde nadřazená ději, ovšem bohužel originálním a skvělým filmovým počinům u nás pšenka nekvete (pokud výrazně nepřesáhnou svým významem hranice, nejzářivějším příkladem je Jan Švakmajer).Ke škodě filmu také přispívá slabší závěrečná gradace a stavba příběhu,ovšem nikoliv podstatně. Postel tak zůstává pouze jedním z výborných a nedoceněných solitéru, škoda. 85% ()
Vážení přátelé...Snaha o uměleckost, která se bohužel moc nezadařila. Respektive zadařila se báječně - ale pouze u dílčích scén...jako např. "žádný sraní", nebo "útěk z vězení", či scény s malým Lubošem a krásnou paní doktorkou... jenže jako celek Postel moc nefunguje. Především tedy pan Przebinda je mi dosti nesympatický a koukat na někoho takového hodinu a půl, mě fakt nebavilo. Další nudné scény byly ty snové s babičkou. A druhá polovina filmu (hlavně u soudu žen) mě fakt naprosto otravovala a musel jsem i přetáčet, což dělám pouze v případech, kdy mě něco opravdu hodně nebaví.... Takže oceňuji dobrý pokus, ale víc hvězd dát nemůžu... ()
23. 04. 2010 (121.) ty dvě dcery nemohly být Luboše Urny ()
Podle mého názoru je ten film víc než hodně přeceněný... ano, určitě je to umělecké dílko, ale jediná doopravdy dobrá scéna pro mě byla ta na fotbale ... tam jsem se zasmála :-) jinak nic, bohužel mi ten film nic víc neřekl ... ()
Neuvěřitelně úžasný stroj času smíšený s místy úsměvnou alegorií. Ani nevím, co bych k tomu dodal. Pastva pro oči, pastva pro duši. ()