Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Velmi pozoruhodný snímek o vztahu mužů a žen a jejich vzájemném chování. Film je určitě i o spoustě dalších věcí a na jeho úplné pochopení ho budu muset shlédnout víckrát, ale už teď můžu s jistotou říct, že to je velmi dobrý a zajímavý film. Děj je zvláštní a rozhodně nekonveční, právě tím je ale zajímavý. Prezentace je fantastická, černobílá dává filmu skvělou atmosféru a film je obecně velmi dobře natočený. Herecké výkony byly taky skvělé. Hudba se mi většinou líbila, ale pár tracků mi přišlo nevhodných. 8/10 ()
Škoda že nedostal Českého lva, zasloužil by si ho. ()
Kde jsou ty časy, kdy jsem u takových filmů vydržel. Dnes už se u těchto druhů snímků kroutím a mnohdy do konce ani nevydržím ... zajímavé snad jen je, že je to tak bravurně natočený, že nikdo neví v jaké době se to vše vlastně odehrává ... ()
Jiste kvality se tomu uprit nedaji ale na muj vkus moc artovy, respektive byt to min experimentalni, tak bych mozna dal i tu hvezdu navic na nadprumer. ()
Poměrně ujetá záležitost, ve které se člověk snadno ztratí. Ztracení je to však podmanivé. Svým stylem (záměrně černobílá kamera a absurdní prvky) mi nemohl nepřipomenout Nudu v Brně (což je film, který mám také rád), nicméně Postel jde mnohem dál do snového, surrealistického světa. Tím se tento snímek stává poměrně náročný na pozornost diváka a v některých pasážích jsem se musel ptát, jestli mám problém danou scénu (respektive její smysl) pochopit, protože mi něco konkrétního uniká, nebo se jen sám režisér baví představou, jak divák hledá smysl tam, kde žádný není. V každém případě mě ale tento film bavil - a rád si ho dám někdy znovu - myslím, že tohle je přesně ten typ filmu, kde člověk při každém shlédnutí objeví něco nového. ()
Totálně úchylná magorovina. Tvůrčí procesy při natáčení a psaní scénáře musely být fakt zajímavý. A Michal Przebinda vypadá jako Rick Moranis. ()
Tohle je gejzír originality a obraznosti. I ty hlášky jsou večné. "Jsem žena, jsem řeka". Mimořádně silný inteligentní ženský film natočený mužem. ()
Ten film mi zatajili. Vidiím ho teď po 13-ti letech od uvedení a věru příjemné překvapení. Škoda jen těch pár "kameňákovyských" vtípků, které tak nějak trčely navíc. Ale scéna s náhubky je skvělá: "Normálně chodím puštenej na volno" - "Já mám 7-mi metrák (vodítko). A ty asi pětimetrák, co?" - "Já mám zase větší díry (v náhubku)" - "Už jsi byl.....(chcát)" - "Ne...." - "Dívají se?" - "Ne" - "Já zdrhám. A ty, máš bobky?" - "Nee.. (ještě neni vykaděný)" A taky scénka: "Táta tam leží s otevřenýma očima. Asi je mrtvej............Ale hodinky mu tikaj." ()
Tak tohle je film podle mého gusta. Je možné prakticky všechno. Možná jeden z našich nejlepších filmů vůbec. Nutno ovšem dodat, že spíše pro klub náročného diváka. To nic nemění na kvalitě filmu, ne nadarmo si ho kritici všimli, je jasné, že do současného vkusu obyčejného diváka nemůže zapadnout. Ani bych snad nechtěl aby zapadl... Dám ho na čestné místo ve své sbírce. ()
Jeden z najlepších porevolučných českých filmov.Je úplne odlišný od filmov,ktoré sa vtedy v Česku nakrúcali.Oskar Reif sa vydal svojou vlastnou cestou a vsadil na neznámych hercov.Po vizuálnej stránke je film veľmi pôsobivý,hlavný podiel mal na tom kameraman Igor Luther.V spojení s pochmúrnou, depresívnou atmosférou a svojským humorom to všetko spolu vytvára jeden úžasný film.V tom čase to bol prvý český film po 30 rokoch,ktorý sa dostal do Cannes a odvtedy sa to už žiadnemu nepodarilo.Je obrovská škoda,že Oskar Reif potom nenatočil žiadny celovečerný film. ()
Tak toto, je pro mě nejlepší porevoluční film a jeden z nejoriginálnějších českých filmů vůbec. 5/5 ()
divný a nezaměnitelný film ()
Nemůžu na tuhle šílenost přestat myslet! Nevím, co to bylo, proč to bylo, ani jestli jsem pochopila všechny souvislosti... nicméně mě to připoutalo k tv tak, že jsem se 90 minut ani nepohnula. Bylo to super. Cítila jsem z toho starý dobrý surrealismus a to já ráda. ()
asi jsem viděl něco jiného. Mně to přišlo jako hra na umění. ()
famózní umělecký film, dokonalá šílená atmosféra, která se perfektně hodí k šílenosti samotné, opravdu škoda, že film je tak neznámý, přivedl mě na něj dokument od české telvize, rozmarná léta českého filmu, doporučuji .. ()
Vysvětlovat tento film je jako vysvětlovat obraz - lze to, ale dře to. Buď to (nějak) pochopíte a pak je vysvětlování, co chtěl autor říci zbytečné nebo dokonce na škodu, nebo nepochopíte a pak žádné vysvětlování nezachrání Váš nepčíjemný pocit (nař. ztraceného času). Pro mne je to prostě filmová ilustrace sociálního fenoménu dnešního světa: jakési "zbytečnosti" existence mužského principu. O tom, zda a jak moc už není potřeba, se vedou polemiky bez jasného výsledku, a ani tento film nepomůže nic rozhodnout. Ale to není jeho chyba. A jako ilustrace je velmi kvalitní, výborné filmařské řemeslo. I proto musel být černobílý, barevnost by ho poškodila. ()