Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Studium genderových rozdílů v praxi obohacené sice o onen nepopulární faktor chcípáčkovství v českém filmu, ale podané tak nemainstreamovou a neotřelou formou, že zůstává rozum stát nad tím, jaké nedoceněné klenoty vznikly v našich polistopadových luzích a hájích. Film o mě a pro mě. ()
Postel je určitě originální projekt každý coulem a v novodobé československé kinematografii bych něco podobného hledal jen velmi těžko (možná třeba takovou Nudu v Brně, kterou jsem viděl přesně před týdnem a taky mi připada dost ojediněla.) Celé je to natočeno dost působivě a černobílé záběry pana Igora Luthera mají svou samostatnou hodnotu a jsou vlastně hotovým úměleckým dílem. V první polovině mě celkem bavil i hravý absurdní humor, kterého tady byla habaděj a i když přes určitou přeplácanost možná dost vtipu nevyniklo, sem tam jsem dostal solidní výtlem a několik frků bylo fakt výborných. I to celé počáteční vyprávění o dospívání mladého chlapce a jeho komplikovaného zájmu k ženám bylo poměrně zábavně. Ve druhé polovině se film ale příliš zaměří na snové vize hlavního hrdiny, které bohužel začnou zabírat válný zbytek stopáže, což začala být rychle nuda, ve které jsem se bohužel brzo ztratil. Z menšího otrávení mě vytrhl pouze některé vtipné prvky v čele s ukázkovým buranským kamarádem hlavního hrdiny a jeho památkou hláškou po závalu nadávek, jak si vždycky na Fotbalu krásně odpočine. Jinak pro mě ale Postel fungovala jen napůl. Určitě ji ovšem mohu vnímat jako objektivně dobrý film. Jen jsem se úplně nestal cílovkou. ()
Dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Tato vyumělkovaná slátanina Freuda, Kafky a napodobeniny geniálních snímků ala nova vlna 60tých let se nepovedla. ()
Absurdní fantaskní bizár, ve kterém se hlavní hrdina Luboš ocitá ve světě žen a kde hledá svoje místo. Nevím, jak to více popsat, jenom bych hýřil samými superlativy. Postel je nejoriginálnějším porevolučním snímkem, jaký u nás byl natočen. Prakticky je neznámý, přitom je tak zručně a chytře vymyšlený, že to bere dech. Produkoval ho Václav Marhoul a je to tam znát. Nic podobného jsem v československé kinematografii nezaznamenal a už ani nezaznamenám, poněvadž v dnešní době by film nemohl projít, ženská emancipace by ho určitě zarazila a přitom o to ani tak nejde, Luboš se jen snaží být pořádným chlapem :D. Třeba scénka s cigánkou, která mu ho vykouří a on ji zadusí svým spermatem a pak je souzen za vraždu, kde ho soudí jen samé ženy. To prostě nevymyslíš, masakr!! Anebo když zjistí, že Bůh je žena :D :D. ORIGINÁL!!! Těch scén je tam snad celá stovka a obrazivosti se meze nekladou! Oskar Reif natočil svůj autorský snímek s takovým umem a potenciálem (námět, scénář, hudební dramaturgie a režie), bohužel Postel je jeho výtvor poslední. Už před ním dal o sobě vědět krátkým filmem Pumelice lesní moudrosti, kde dal prostor divadlu Sklep a to je taky sakra palba! Teď už točí jen dokumenty 13. komnaty a celovečerní snímek je v nedohlednu. Tomuto filmu prospívají i neokoukané tváře a černobílý negativ, nasnímaný širokoúhlým formátem kameramana Igora Luthera. Ze známějších hereček se mě moc líbila Stanislava Jachnická, známá především jako dabérka, hrající Lubošovu ženu a prvorepubliková herečka Sylva Langová, která zahrála jeho babičku (a to naprosto dokonale!) a byl to její první filmový návrat do Česka od roku 1947. Musím pochválit i perfektní zvuk a hudbu, která je vybraná z díla Georgese Bizeta a Antonína Dvořáka. Natáčelo se hodně v Jaroměři a Josefově a každý návštěvník festivalu Brutal Assault to musí určitě hned poznat :). A to jsem na začátku komentáře avizoval, že bych hýřil jen superlativy a je to tady. Musel jsem to všechno napsat, protože něco takového v naší zemi nemá, ale opravdu nemá obdoby. A to logo filmu i filmový plakát je geniální!! Mám už jen na to poslední tři slova a to jsou - KULT JAKO PRASE!!! ()
Ženy, ženy a zas jenom ženy tak jak je vidíme a můžeme vidět jenom my muži. Zcela originálně a důsledně mimo komerční mainstremové proudy a s velkými problémy realizovaný snímek Oskara Reifa. Hravý a snový (ne)zaujatý pohled do ženského nitra se spoustou výtvarných vychytávek a s několika pamětihodnými scénami. Magická černobílá kamera Igora Luthera dělají tuto surrealistickou hříčku ještě o třídu lepší než ve skutečnosti je. ()
Skoro zapomenutý film, který by si určitě zasloužil více pozornosti. Reifovi se podařilo dát dohromady výborný scénář a filmu vdechnout snovou surrealistickou atmosféru. Film se navíc pyšní nádhernou černobílou kamerou, která atmosféru filmu jen podrthuje a umocňuje celkový prožitek z filmu. Škoda, že není v našich krajích více takových odvážných tvůrců.. 85% ()
Nepochopitelně nevyrovnaný film, kde se střetává famózní vizuální zpracování a styl s nudou a nechtěnou trapností na straně druhé... ()
Snažil jsem se dívat na tento film tak, jako kdybych žádný jiný dosud neviděl. Po shlédnutí bych byl raději, kdybych dosud neviděl žádný. Michal Ambrož zpíva: "Po tobě mi zůstaly čtyři vlasy v hřebenu / nesmím ztratit jediný těžko další seženu. / Po tobě mi zůstaly čtyři dlouhý vlasy. / Jaktěživ jsem neviděl naráz tolik krásy." A je to vtipné a má to říz. Tři chlupy děda Vševěda vytržené zuby z oblasti kolem pohlaví jsou daleko méně poetické. Pokud existuje pseudointelektuálská latina typu "sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje", pak jsme tu na správném místě. A jak z toho ven? "Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho ten fantas hnedle přejde." ()
už som mal nabehnuté na 5*, krásna kamera, úžasné scény, originálny scenár, poetické vízie, ale ku koncu sa to nejak celé zamotalo a ja som sa trochu stratil, ostal som v žalári ako ten dědek, ktorého už 52 rokov "nemůžou zavřít" :) Aj tak však velmi originálny (a dosť odvážny:) počin nového mladého režiséra. Snaha hladať "skutočného muža" bol veľmi ťažký oriešok aj pre skúsenejšieho režiséra-scenáristu, tobôž uchopiť niečo tak iracionálne ako je stret mužského a ženského sveta. V mnohých momentoch veľmi vtipné a nápadité, ironické aj čisto ľudské (mužské:)), poetické, surreálne.... Hlavný hrdina viedol spravodlivý boj za rovnoprávnosť, vlastnú hrdosť a dôstojnosť, no protivník je neporaziteľný skrze svoje "tajné zbrane" a obrovský mocenský vplyv a potenciál.... pri sledovaní ma napadol tento už klasický "obrázkový vtip" :) http://www.lagag.com/wp-content/uploads/2011/12/with-this-i-am-going-to-control-your-life.jpg ... p.s.: pýtam sa sám seba "Písal by skutočný muž v jednom komentári toľko smajlíkov ako ja v tomto??" ... :-) ()
Zajímavý vzhled nezakryje dementní příběh. Opravdu nehodlám přistoupit na Reifovu vizi světa, ve kterém jsou chudáci muži utlačováni zlými ženami. Film je černobílý, ne tak svět, ve kterém žiji já. Tečka. ()
5* Je mi líto, že tento film zapadl mezi mnoha jinými a při tom podle mě patří mezi to nejlepší a nejoriginálnější, co u nás vzniklo po revoluci. Chápu, že jsem v tom názoru ojedinělý, ale myslím, že v originálnosti mám velkou pravdu. Rozhodně běžného diváka musím varovat, že to není přímo film určený pro něho a mnohem víc si ho užije ten, koho baví artovější kousky s intelektuálnější zábavou. Co se týče humoru, tak toho jsem si tam užil až až a navíc je tam dost toho mého oblíbeného absurdního i černého. Herecky taky překvapí, protože v obsazení se téměř nenajde vyloženě známá tvář a jde především o divadelní herce. Za sebe musím filmu dát i po zopakování plný počet hvězd a rád se k němu zase vrátím a budu doufat, že se časem jeho celkové hodnocení bude jen zvedat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2AB /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ()
Muži jsou prostě muži, ženy jsou prostě ženy, obě ty skupiny jsou dost odlišné, ale stejně spolu i přes určité problémy žijí v párech a hlavním hrdinou tu je Luboš, který vyrůstal bez mužského vzoru a to zapříčinilo, že v životě má mnohem blíž k ženám - i přesto, že jim nikdy nemůže přesně porozumět, jelikož je muž. Z tohohle by mohl být dost zajímavý film, ale bohužel to jen zůstalo u hrubého náčrtu a dál se to obsahově a myšlenkově moc nerozvíjelo. Hodně to sází na formu, která je, nutno uznat, dost povedená a nejednu scénu má velmi dobře propracovanou vizuálně i "sdělením". Právě proto to forma celé celkem zachraňuje, protože s tou si Reif skutečně vyhrál a skrze ní dodal Posteli dojem něčeho navíc. Vlastně i díky tomu si to celou dobu dokázalo udržet moji pozornost. Jen teda škoda, že se tu takhle nepracovalo i s obsahem, protože jeho vady tu jsou prostě znát a forma nad ním určitě převažuje. A to ne zrovna málo... 3* ()
"Důležitej je začátek. Já třeba řeknu: Ještě jednou cekni a máš ji! - To žádná nevydrží a ty seš pak v právu. Ono se říká, že nemáš jít rovnou na ksicht, ale to já neuznávám, i když je fakt, že jí vždycky dovolím sundat si alespoň brejle. Pak jí čapnu a zleva, zprava! A ještě budeš kecat, ještě budeš kecat? Ne? Natáhnu ti jí, že se posereš! A hovno, druhý hovno! A ještě nějaký žvásty? Budou, nebudou? A žádný sraní, žádný sraní se starou paní!" ()
Originalitu film nezapře, o to hůř se ale hodnotí. Ovšem samotná scéna na fotbálku si minimálně ty tři hvězdy zaslouží. "Já řikám... Kdo svý starý nezmatlá aspoň dvakrát tejdně pořádně tlamu, tak u mě neni chlap!" ()
Pane Bože ,.......tak přece jenom to................ tím pádem ,logiku má ........... ()
Jeden z nejlepších debutů, co jsem kdy viděl. Nevím, jak moc byl Oskar Reif teoreticky vybaven, než se pustil do psaní scénáře a samotného natáčení, ale řemeslně a stylisticky předvedl něco, k čemu se v průběhu života kolikrát nepropracuje ani ostřílený filmař. Práce s málo známými herci a přednes dialogů připomíná snímky československé nové vlny, práce s kamerou, hudbou atd. je naopak velmi osobitá a moderní. Málokterý porevoluční český film je natočen tak „mezinárodně" jako tento. Opravdu si umím představit, že tento film může oslovit široké mezinárodní publikum, protože z něj naprosto nejde poznat, v jaké zemi ani době se odehrává a protože hlavní zápletka je přenosná pro všechny. Krásná karikatura genderového šílenství. ()
Vidět tenhle film v dobrém kině je filmovou lahůdkou. Skvělý obraz i zvuk. A je dobré být asi i muž....i když nic proti ženám.....je to nepochybně mimořádný film. Asi jediný důstojný pokračovatel nové vlny šedesátých let. Ve filmu zazní spousta mouder nebo alespoň podnětů k zamyšlení. Zajímavá je teorie degenerace mužského světa, opravdoví muži vymírají a nahrazují je muži přechodní. Ženy pak systematicky likvidují ve svých manželích poslední stopy chlapství, aby ho pak hledaly v romantických knihách a filmech.... a další a další zajímavé myšlenky. Nadčasový a převratný snímek. 90% ()
* navíc za opravdu zvláštní námět i zpracování... ()
Po počáteční nevoli přišlo usmíření a i mírné zaplesání, že takovéhle filmy u nás vznikají. Škoda, že jim však není věnován dostatek péče a pozornosti. ()
Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením! () (méně) (více)