Jako nikdy

Přátelé, tak tohle byla největší zívačka, jakou jsem ve svém životě kdy viděl. :D Neskutečné, že jsem vydržel až do konce. A to i přesto, že děj filmu je vlastně totálně o ničem, vůbec nic se zde neřeší, jede si v tom svém uspávacím tempu a Vám je vlastně úplně šumák, na co koukáte. Zavřete oči, za deset minut je otevřete a zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli. Závěrečná pointa tu pak jaksi úplně chybí. Co víc dodat, pro mě je tohle nejnudnější film roku, možná i celého desetiletí. Z úcty k Jiřímu Schmitzerovi, bez kterého by tohle dílko zapadlo do nejtemnějšího zákoutí českého filmu a do absolutní břečky, dávám 1* a 20%. (29.11.2014)

Keď Vám umiera blízky človek, ste s nervami na dranc. Nielen vy, ale neprekvapivo aj ten umierajúci. To sa prenáša ešte na ďalšie osoby, ktoré tiež majú svojich problémov dosť a tak to pokračuje ďalej a ďalej. Je otázne, prečo sa o starého maliara všetci tak vzorne chovajú, prečo nie je dávno iba v nemocnici a nechodia ho pozrieť tak raz za mesiac. Tak ale má šťastie, bol to bohém s talentom a asi sa od neho ťažko odputáva. Takmer všetko mi prišlo v tomto filme prirodzené, sem tam nejaký dialóg možno nie, ale dojem to nekazilo. Vyzerá to viac menej televízne, čo ale tentokrát nepíšem ako výčitku. (03.08.2016)

Pro mne jedno z nejzajímavějších překvapení.... předchozí hodnotitelé tady kritizují hlavně rozvleklost filmu a nedokončenost určitých "nakousnutých" témat, ale právě o tomhle si myslím, že o tomhle to celé je. Simuluje spíš výsek života (a smrti) několika postav a v tom je jeho zajímavost. Vždyť kolik z nás zažije příběh "jako s filmu", rozdělený pečlivým scénářem na expozici, zápletku, katarzi, rozuzlení a závěr, nebo jak se všechny ty peripetie jmenují. Většina úseků našich životů se spíš podobá nedořečeným útržkům, změti zajímavých začátků, po nichž většinou nepřijde pokračování a dotyční vám sejde z očí a po čase z mysli (a už se nikdy nedozvíte, jak dopadli) a někdy se zas napojíte na chvíli doprostřed rozehrané hry a vztahů jiných lidí a ta chvíle vás může ovlivnit - nebo taky ne... Dámy Medvecká a Špalková a pánové Schmitzer a Němec mi prostě přišli svým chováním (i slovníkem!) jako moji obyčejní sousedé, kterým jsem naprosto rozumněla jejich snahu postavit se tomu, co jim život nadělil. Aneb, jak by řekl Kurt Vonngtut: HAJ HOU! (30.07.2016)

Komorní drama, které se nepodbízí (ostatně u Zdeňka Tyce je to docela pravidlem), umí vykreslit postavy, umí pracovat s atmosférou, dokáže vyburcovat herce k výborným výkonům, které jsou uvěřitelné a nehysterické, nebojí se otírat/připomínat důležitá společenská témata. Sympaticky účelný vztahový spletenec nejen o umírání. (02.03.2015)

Vladimír (Jiří Schmitzer) zostarol, plný zlosti a pocitu krivdy leží na lôžku a očakáva blízku smrť. Zákerná rakovina napriek poctivému užívaniu liekov neustupuje. Koniec je nezvrátiteľný, otázkou je len, v ktorom momente príde. Môže sa ľudská duša prostredníctvom zmeny k lepšiemu tesne pred odchodom z pozemského sveta očistiť? Viac tu: http://www.moviesite.sk/recenzie/kino/105-sila-interpretacie-ako-nikdy-2013 (05.11.2013)