Čtvrtá hvězda

Znám ne každému sedící humor Dejvického divadla, ale tohle je skutečně jen odvar. Navíc tady někdo viděl Cleesův Hotýlek, a někdo další Grandhotel, a těch vlivů je na mne trochu moc, abych tvrdil, že jde o něco originálního, co mne pobavilo. Navíc je to zas jen o těch věčně podvádějících, neschopných a zlodějských Čecháčcích, což jestli tenhle seriál uvidí někdo v cizině, nám asi zase udělá jméno. Nelíbilo se mi to ani stylem humoru, a třeba „zápletka“ se zubní protézou byla velmi chabá. Taková inťošská verze Zlatých mříží a Kameňáků - vtipy jsou v podstatě stejně buranské, jen podané rádoby s „noblesou“. (06.01.2014)

Po Okresním přeboru další kvalita od Prušinovského. Tenhle chlap prostě umí psát hlášky a vybírat herce. Když David Novotný jen tak ledabyle projde kolem recepce a zahlásí "nečum kundo" člověk se upřímně zagebí. To se prostě v ostatních současnej českejch filmech nestává. Postavy jsou tu napsané dobře. Líbilo se mi, že tam nebyl vyložený sympaťák ani hajzl. Všichni herci jsou hodně dobří ale nejvíc si to dává Trojan. Skvěle slizká role. Btw dobrá znělka. (22.05.2014)

(Viděna 1., 3. a 6. epizoda). Čtvrtá hvězda je sitcom konstruovaný podle nejklasičtějších pravidel, což rozhodně neškodí. Mikrokosmos periferního hotelu obývají karikované postavičky (Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Hynek Čermák, Martha Issová, David Novotný a další), jež řeší své malicherné problémy, a směřují k jedinému cíli - zisku čtvrté hvězdy pro svůj podnik. Nicméně už zde vyvstává první problém. Pokud má být premisou seriálu obdržení čtvrté hvězdy, jak se mohlo stát, že ve třech mnou viděných epizodách se tento motiv vůbec neobjevil? A tím to nekončí. Když čteme, co o seriálu píší tvůrci, najdeme třeba toto: „O místo recepčního v hotelu Meteor se uchází melancholický kytarista Štěpán (Neužil)". Nebo: „František (Trojan) vede dvojí život: oficiálně je zkušený hotelový recepční, neoficiálně s hluchým zlodějem Majorem okrádají hotelové hosty." V čem tkví potíž? Ze samotného děje bychom rozhodně nepoznali, že Štěpán má být melancholik, působí prostě jako ňouma. A František zde žádný dvojí život nežije, rozhodně by nikoho nenapadlo, že ho lze vnímat jako vzorného recepčního, je spíš paralelou k Ozzákovi z Comebacku, kterého mají všichni za magora a trpí ho z milosti. Tu dvakrát nechápeme, protože jde o amorálního podvodníka, zloděje a vůbec ubožáka, jejž bychom ve skutečném světě dozajista nenáviděli. Kvůli absenci jednotící dějové linky je zcela zásadní, přitom obzvlášť těžké, budovat v komediálním žánru silné charaktery. Podle tří nenavazujících epizod se jen těžko s jistotou posuzuje, nakolik to zvládli Prušinovský s Krobotem, troufám si však už nyní odhadnout, že právě v tom selžou. 2 a 1/2 (06.01.2014)

Čtvrtá hvězda České televize je zdaleka nejzdařilejším seriálovým počinem vzniklým na našem území za poslední roky. Výborné herecké obsazení pod vedením jednoho z největších talentů současné české režie Jana Prušinovského to nandavá všem rádoby vtipným srancům konkurenčních televizí. Čtvrtá hvězda dlabe na laciné vtípky, dlabe na konvenci. Nebojí se dělat si srandu absolutně ze všeho, nebojí se používat prvky tradičního britského suchého komunikačního humor (Krobot naprosto exceluje), ví kdy použít luxusní černý humor, který si neklade zábrany. Zároveň ale autoři dbají na to, aby se ze seriálu nestala řada skečů, ale umě propojují celkem zajímavý děj a všemožně rozličné charaktery, od těch populárních klaďasů a záporáků až po málokdy používané těžce neutrální postavy, které nemá v oblibě nikdo. A přesně v tom tkví síla Čtvrté hvězdy. V Česku vzniklo za posledních 20 let pár výborných sitcomů (Hospoda, Comeback...) ale Čtvrtá hvězda figuruje někde trochu bokem. A přesně v té linii, kterou absolutně zbožňuju a troufám si tvrdit, že Čtvrtá hvězda je po právu první český kultovní britcom! (04.04.2014)

Zjevení z jiného světa, které si jako hlavní trumf svého snažení vybralo to, co podobných českým žánrovým souputníkům bez milosti vyčítáme – trapnost. Skvělé herecké obsazení a režisérský cit pro timing se skloubily v jedinečnou podívanou, které pravda může být vyčítáno, že to má dějově své výkyvy a ne každá zápletka je na papíře dohrána do konce, ale ty upřímné salvy smíchu kombinované s „feel good“ úsměvem prostě beru jako neklamné znamení, že jsme konečně našli cestu. Včetně toho, že tvůrci suverénně testují, kam až můžou zajít – pornem prudérnost, fotbalem národní omezenost. (20.02.2014)