Lucy

Tuctová vykrádačka i tak nevýraznýho Limitless, lehce předvídatelná ... i když sympatickej film s naprosto nesympatickou Scarlett Johansson (myslím pouze tento film ...). Spolupráce s Jižní Koreou potěší ... ale celkově je to majnstrymová nuda, na kterou se brzy zapomene ... Navíc pro mne osobně špatně uchopitelný z psychologickýho hlediska ... v podstatě nesmyslnej scénář a bludný představy nezaléčenýho psychotika v počínající fázi ... (05.10.2014)

Kto vám bude tvrdiť, že je to akčný film, klame alebo si z vás robí srandu a tým pádom by ste sa s ním mali prestať kamarátiť. Akcie je len minimum a namiesto nej nás otravuje neskutočne naivné sci-fi. Scenár je absurdný (Lucy necíti bolesť a tak ju môžu operovať bez anestetík) a bizarný (pamätá si mačku, ktorá zomrela, keď Lucy mala rok). A Scarlett Johansson? Pomaly ale isto ma baba prestáva baviť. Občas je to TAKÁ hovadina, že sa divák mierne baví (hrdinka spomína na to, ako sa narodila), ale inak je to napriek množstvu kuriozít nuda. Aj tak všetci vieme, že Scarlett rolu prijala len preto, lebo jej Marvel roky odmietal natočiť spin-off o Čiernej vdove, čo keď sa napokon (dlho po Lucy) napokon predsa len nejakým zázrakom stalo, tak z toho tiež nebol žiadny svetoborný film. Ale aspoň bol akčný. (03.01.2017)

stejně jako žádný střízlivý divák si ani já nedělám nejmenší iluze, že se Lucy svého námětu (a jeho implikací) chápe se vší vážností, kterou předpojatí kritici tak zoufale postrádají. vedle podnětnější Transcendence, seriózně míněného sci-fi z téhož roku a s podobnými motivy, může Bessonův akční biják vypadat vyloženě hloupě. námět je tu samozřejmě hlavně záminkou ke všemu tomu trikovému spektáklu, který si ovšem dovedu sám o sobě vychutnat jako svého druhu guilty pleasure. ale to je na tom filmu právě to kouzelné, že přestože nemá větší ambice, než být efektním sci-fi akčňákem, nápadně v sobě odráží rapidní vývoj v rámci vlastního žánru. /// jelikož se odborně nespecializuji na dějiny filmové sci-fi a zkoumám historii svého oblíbeného žánru víceméně na popud osobní zvědavosti, vytvořil jsem si svůj vlastní, laický systém, který mi umožňuje se v tomto nepředstavitelně rozmanitém prostředí zorientovat. systém je založený na strukturování dějin žánru v rámci filmového a televizního média podle témat a tematických motivů, nebo ještě přesněji podle otázek, které klademe nikoliv my, diváci, filmům, ale otázek, které (si) kladou filmy samotné. /// je fascinující uvědomit si, že v žánru, kde si ještě před půl stoletím převážná většina filmů kladla otázky leda po způsobech, kterými "ti zlí vetřelci z Marsu servírují lidské maso", jak ostatně svého času parodovala už jedna epizoda Simpsonů, dnes se i v rámci relativně hloupého akčního scífka dumá nad otázkami Singularity a trans- či dokonce post-humanismu. Lucy možná není příkladným zástupcem dobrého sci-fi, ale je nádherným symptomem velmi prudkého a nezadržitelného vývoje vědeckofantastického filmu, vývoje, který by singularitarián mohl s trochou drzosti označit za paralelu k exponenciálně se zrychlujícímu vývoji lidstva jako takového. vrchol je na dosah. jen si počkat. (15.02.2015)

"Četla jsem Váš výzkum o lidském mozku. Je to trochu primitivní, ale jste na správné cestě." Když je Venuše v konjunkci s Jupiterem, tak dokážu využít svůj mozek na 0,002% a jsem na to patřičně hrdej. Patrně proto příliš nerozumím tomu, co se děje v hlavě lidem, kteří využívají svou mozkovou kapacitu nad 10% a tak se rozhodně nehodlám zařadit mezi kritiky Bessonovy Lucy. Mne totiž skvěle pobavila a donutila mne ještě pár hodin po představení podumávat nad tím, co jsem viděl. Rozumím však i tomu, že někteří jedinci spláchnou tento snímek slovy "pitomej, zmatenej či nelogickej" jenom proto, že stále věří stále jednomu z nejpovedenějších mýtu lidstva, tedy, že 1+1=2. Ale co když je to trochu jinak? (26.08.2014)

Při shrnování dojmů z Lucy, se mi na tváři usadil úsměv. Možná úšklebek, nedokážu definovat. Je fajn, že fantazie scénáristů sci-fi filmů zdá se být bezbřehá a mohou nám nabízet kvalitní představy toho, co dosud nemáme šanci vědecky pochopit a popsat to. Kdo doopravdy ví, kam bychom došli s využitím stoprocentní kapacity našeho mozku. Nabyli bychom pak zvláštních superschopností a dokázali se dostat až za Velký třesk nebo k tomu, co nás vlastně všechny stvořilo? Kdybychom si šlehli modrého, krystalického prášku, třeba jo ;-) Bylo by super, po vzoru filmu, mít tu možnost dostat se až do přítomnosti samotného Všemohoucího a pochopit co ho vedlo k sepsání jeho první sedmiletky (Stvoření vesmíru, světa, rostlin atakdále, však to známe). Já si vážně nedokážu představit, kdyby se od prvopočátku rodili samí géniové, co by se s našim světem dělo a v jakém by byl stavu. Byly by války a chaos nebo bychom všichni existovali ve formě vzduchu, komunikující přes displeje superpočítačů? Každopádně jsem se bavila, ale ten konec zdál se mi useknutý příliš radikálně. Čekala jsem nějaké shrnutí toho všeho. (24.05.2015)