Velké ticho

I přes atraktivní prostředí, v němž se Velký klid odehrává, nemohu hodnotit lépe, neboť mi tento western přišel příliš rozvláčný a snažící se hrát na podobnou strunu, na kterou brnkal Sergio Leone ve svých nejlepších kouscích. Hudba mistra Ennia Morriconeho potěší, ovšem nijak nevyniká, což platí i o samotném filmu. Některé scény lze pochválit a za zmínku rozhodně stojí finále tohoto westernu, které je možná trochu překvapivé a rozhodně nevšední. (19.08.2012)

Zápletka a zasnežené kulisy sú fajn, ale to by to musel točiť schopnejší režisér ako Corbucci. Ja sa ani nečudujem tomu Rickovi Daltonovi, že sa mu nechcelo hrať v tých spaghetti westernoch. Jasné, Leone niet o čom, to je iná liga, ale kokos postsynchrony v Great Silence boli asi najhoršie, čo som z talianskej produkcie videl (a to som videl kadečo!), pritom som pozeral taliansku verziu, ktorá býva štandardne lepšia. Niektoré postavy dokonca rozprávali, aj keď sa im neotvárali ústa. (27.04.2021)

Western, který důsledně ctí, jak se popisovaný příběh kdysi odehrál, čímž se logicky vymyká pravidlům žánru, zejména v závěru. Tahouny jsou Trintignant a Kinski, kteří svým herectvím rvou film do naprůměru. Závěrečné konstatování, že podle zákona je všechno v pořádku, zní mrazivě a sakra nadčasově. (07.01.2011)

Klasický italský western, který se výrazně vymyká americkým stereotypům. Líbil se mi v dětství a dodnes ho považuji za velmi dobré dílo, na které se kdykoli rád podívám. Klaus Kinski jako hlavní záporák, Morricone hudba s Corbucciho režií, to nemohlo dopadnout jinak než dobře. 82% (01.05.2011)

Obča malinko naivní, ale silné příběhově a kvalitativně stejně vysoko jako šedesátkové fláky jako Hombre či Frajer Luke. (06.11.2010)

Díky dabingu a daným dialogům mi to přišlo jako děsný béčko. Jsem docela zmaten. 65% (22.11.2015)

V časoch smrteľnej agónie Divokého západu a blížiaceho sa konca všetkých lovcov odmien, v nádhernom prostredí Skalistých hôr, v nekonečnom bielom mori snehu a v snehovej chumelici, si to po cestičke šinie dostavník. V ňom sedia dvaja muži, budúci nepriatelia... len o tom ešte nevedia... iba tušia... Jasná inšpirácia pre Tarantina a jeho Osem hrozných, len tam sa namiesto palcov na rukách odstreľovali genitálie... Snímku kraľuje surová, drsná atmosféra, v čom vo veľkej miere majú prsty obe ústredné hlavné postavy - Jean-Louis Trintignant a Klaus Kinski, hlavne Kinski bol mimoriadne presvedčivý. Jemu totiž v úlohe záporáka môže konkurovať hádam iba ak tak Ch. Walken, každá scéna s ním stála za to. Film ma zaujal aj svojim netradičným koncom, síce nečakaným, avšak o to viac zaujímavým, navyše to, že je príbeh podľa skutočnej udalosti je vítaný bonus. 80/100 Videné v rámci Tour po Amerike. (26.04.2016)

Na westernech je nejkrásnější, že připomínají pohádky, tahle krutá pohádka se ale značně zvrhla a dovolila zvítězit zlu na celé čáře nad dobrem. (04.05.2011)

Na divokom západe to mali už v 19. storočí pekne kapitalisticky rozbehnuté. Vrahov hľadali lovci odmien, ktorí ich vraždili, tých potom vraždili tí, ktorých si najali rodiny, ktorým zabili lovci odmien príbuzných. Tento western nie je obzvlášť dobre nakrútený, pôsobí celý čas akýmsi veľmi divným dojmom a stále som rozmýšľal, aká by to bola pecka v rukách Leoneových, alebo Mannových. Ale po čase si človek na Corbucciho štýl chtiac nechtiac zvykne a potom príde záver, ktorý nás úplne odrovná svojou šokantnosťou a nepredvídateľnosťou. Riešia sa tu stále zranené ruky, Trintignant sa tu viac podobá na Eastwooda, ako na seba, ale je nemý a tak pôsobí stále tajomným dojmom. Kinski a Moriconneho hudba sú opäť stopercentí. (24.11.2015)

Perfektní western, u kterého jsem dlouho váhal s hodnocením. Ze zdejších ohlasů jsem byl hodně namlsaný, ale ještě do první poloviny filmu jsem nebyl přesvědčen o jeho kvalitách. Avšak krásné zasněžené scenérie, podmanivá hudba a konec filmu podle mého gusta mě uchlácholily a zviklaly k hodnocenímu nejvyššímu. Corbucciho majstrštyk. (19.11.2009)

Dalo by se říci, že toto je přímo definice typického cynicko-brutálního italowesternu. Podobné postupy jako u Leoneho, rovněž poetická a místy i paradoxně radostná hudba Morriconeho - dohromady by to bylo na čtyři hvězdičky. Ale ten anarchisticko - nihilistický závěr to srazil na trojku ( v USA tehdy vznikal rovněž western s krvavými jatky: Divoká banda). Rok 1968 byl v dějinách zlomový (zatím se to ve školách neučí), naplno se provalila hráz jakýchkoliv zábran, násilí i nemravnosti. Lze to názorně doložit právě ve filmovém umění, ale i jinde... K 22.11.2015 hodnocení 81% (silně přeceňované), hudba je obšem vynikající!!! (Morricone komponoval často nádhernou hudbu k nedobrým filmům - zajímalo by mne, jestli úmyslně či nevědomě). (04.09.2009)

Prekvapujúco dobrý netypický western ešte z roku 1968, keď sa nakrúcali westerny iného razenia. Skvelé herecké výkony, temná atmosféra, výborná kamera využívajúca atraktívne prostredie a postupy známe z Leoneho filmov a hudba, ktorej autora nie je ani potrebné uvádzať v titulkoch. Napriek tomu mi niektoré scény bránia dať plný počet hviezdičiek Ale aj napriek tomu považujem za škodu, že je tento western neprávom málo známy. (23.11.2015)

Krutost tohoto filmu graduje až k neuvěřitelně zlému a neočekávanému konci. Jean-Louis Trintignant dokonale ztvárnil tragického hrdinu Silence, v jeho roli si nedokážu představit žádnou z ošlehaných tváří tohoto žánru, dokonale mi tam svým až měkce chlapeckým výrazem sednul. Klaus Kinski a jeho bezskrupulózní grázl, další jednička s hvězdičkou, Frank Wolff, Vonetta McGee a vlastně všichni ostatní herci vytvářeli pro mne na poli westernu dosud nepoznaný filmový zážitek, tohle není zábava, tohle je kruté a nesmiřitelné drama okořeněné patřičnými ingrediencemi pravého westernu. Jasných pět. (28.11.2013)

Velké ticho je špinavé a plné prachu italských westernů a to i přes to, že se odehrává ve sněhem zapadaných horách. To je prakticky ten nejlepší možný kompliment, jaký jsem tomuto zástupci spaghetti westernu mohl vyseknout. Je tu zkrátka vše. Zkorumpované městečko, slizcí záporáci, dávné trauma vyvolané blyštivým předmětem i mlčenlivý (to doslova!) cizinec. Zkrátka všechny dobré atributy k tomu, aby se rozpoutala další etapa divokého západu, která ho rozhodně nebude romantizovat. Když k tomu připočtu napínavý děj, syrovou atmosféru, ponurou hudbu a vysokou brutalitu, tak mi z toho vychází velice solidní čtyřhvězdičkové hodnocení. Tenhle film se nebojí pálit ostrými. Vytknout mohu snad jen občas až trapnou snahu o Leoneho detaily, které se kameraman snaží zásadně držet v pohybu. Výsledkem často bývá rozmazané nic, ale to není tak silný důvod proto, aby si fanoušci italských westernů stáhli před tímto kouskem své klobouky přes oči. (25.03.2012)

Westerny mě obvykle neberou, ale tady se od počátku zajímavě rozdaly karty a zasněžená atmosféra Utahu mě velmi brzy vtáhla do napínavé hry s chladně nekompromisním dějem. Mlčenlivý Trintignant svou postavou, která mě zde zaujala nejvíc (a určitě by navzdory absenci slovního projevu snesl ještě i víc prostoru), přidával velký kus tajemství, znepokojení a současně uhrančivé sympatie zejména svými pohledy. Hlavní záporák již od prvotního zahlédnutí ztělesňoval odporné zlo, příchozí šerif zdánlivě nezdolný zákon a mě tu pomalou hru plnou strastí a obětí s očekáváním vytouženého konce bavilo sledovat... jen konec zdaleka nedopadl podle onoho vytouženého plánu. Tvůrci mě však zmíněnými zvraty směrem k vyústění, jdoucím proti tradičným klišé nesmírně překvapili a vůbec jim to nemám za zlé, spíše naopak. Tohle bych s ohledem na rok vzniku nečekal! [80%] (07.08.2022)

Zimné westerny majú sami o sebe svoje čaro (vie to aj Tarantino). A ak máte v tíme Morriconeho je dosť možné, že najpôsobivejšími scénami budú "obyčajné" prechody jazdcov zasneženou krajinou... Corbucciho westerny ťažia z netradičných hrdinov, ktorí buď ťahajú za sebou rakvu, alebo za celý film nepovedia ani slovo. Podobne ako DJANGO aj Silence je zaujímavá postava a scenáristi sa s jeho osudom nemaznajú, lanže ten zvyšok je trochu suchopárny. A to aj napriek okatej femme fatal i démonickému Klausovi Kinskemu. Už samotný námet, kde ide o konflikt medzi lovcami odmien a šerifom je trochu na hlavu, nakoľko nájomní zabijaci robia svoju robotu v medziach zákona, a šerif "len" spochybňuje morálnosť ich konania... Viac ako "klasické" (leonovské) špagetovky pripomenie Veľké ticho skôr podobne odoosobnené DNES JA, ZAJTRA TY... (12.09.2016)

Napoprvé jsem z tohoto westernu příliš nadšen nebyl, po dalším shlédnutí jsem svůj názor opravil - atmosféra je opravdu působivá a kvůli nezvyklé dávce brutality, charismatickým hlavním hrdinům i hodně netradičnímu konci stojí snímek za vidění. (19.07.2007)

Western a staré filmy to je pro mne vražedná kombinace... Neměl jsem je nikdy rád, ale tohle mě opravdu dostalo... Nádherná, nádherná hudba která dala filmu tu správnou atmosféru, charismatický Klaus Kinski a málomluvný Jean-Louis Trintignant. A ten nečekaný konec... WAUUU - 5. 12. 2010 - 75% (28.05.2011)

Jean-Louis Trintignant, mi pripomínal, či skôr sa správal ako Clint Eastwood, Sergio Corbucci, ide v šľapajách svojho menovca - Sergia Leoneho, k celkovému dojmu napomáha i hudba - skúseného matadora na poli filmových soundtrackov - majstra Morriconeho, aby som bol takmer - totálne ohromený z atypicky - surového westernu - z mrazivého a extrémne zasneženého UTAHU. Väčšina westernov sa orientuje k slnečnému počasiu, kde sa parádne vyníma akcia, tu je to trochu inak, s brutálnym nádychom, vzniká kultový film, a to ani nie kvôli - : Tichému, ale najmä kvôli - Tigrerovi, t.j démonický - Klaus Kinski, sa excelentne zhostil postavy, ktorá je trochu viac ukecaná, ako večne zamyslený a tichý - SILENCE, ktorý ani nekončí typicky - so šťastným koncom, ale s dôsledným ponaučením, aby to takto nepokračovalo. Lovci ľudí za istý poplatok prenasledujú štvancov, ktorí sa ukrývajú v horách, že či je živý, alebo mŕtvy, schmatnú odmenu, takto nejak myslia Tigrero i Silence, ktorého si ale najmä - žena štvanca, černoška, ktorá chce krutú pomstu, Silence sa snaží, ako vládze, ale nebude to mať jednoduché, napraviť staré resty. Tento skvelý western, zaujme i hereckými výkonmi - hlavných predstaviteľov, ale aj technickými zložkami, t.j kamerou, ktorá zachytáva krásnu prírodu, v ktorej sú vskutku nekrásne spoločenské javy, čo zachádzajú do extrému, do krajnosti, na samotnú sociálnu priepasť - rebríčka. Tak trochu inak urobený film, na aký - nebývame poväčšinou zvyknutí... (27.12.2015)

Pozor spoiler! Klasika žánru, která se může směle postavit do řady k největším dílům Sergia Leoneho. Ostatně jeden společný prvek tyto díla mají, Ennia Morriconeho. Co však dělá film naprosto jedinečným, je závěr filmu, kde je dobro na hlavu poraženo zlem, které si s gustem střihnul největší záporák filmové historie Klaus Kinski. Především jeho výkon dělá film nezapomenutelným, ale co vám to vůbec povídám, to se musí vidět, a ne číst! (24.01.2011)