V hlavě

No, nápad je to originální (zvlášť pokud neznáte sérii Byl jednou jeden život), ale nemůžu si pomoc, místo toho, aby tu Pixar jel na plný plyn, jede jen na dvojku. Jediná postava, která je vícerozměrná a schopná, je Joy/Radost (to aby děti pochopili, že Radost je nejdůležitější a nejlepší emoce), ostatní se většinu času chovají jako retardi. Tvůrci taky fikaně zvolili jako prostředí mysl prepubescentní holčičky, takže je jasné, že to to nejtemnější, co uvidíte, je strach z vysavačů a klaunů... a imaginárního přítele. Protože prepuscentní holčičky nemají ani tucha o sexu, nebojí se velkého světa kolem sebe, nemají stres z toho, co si o nich myslí kamarádky atd... Já vím, že tohle má být dětský film, ale od Pixaru bych nečekala, že všechno - navzdoru tomu, že holčička Riley se musí vyrovnávat s velmi stresující situací - bude tak hezky pocukrované. Líbilo se mi závěrečné "odhalení", že i smutek má v životě důležité místo, ale to už můj celkový rozpačitý dojem nezachránilo. Velký potenciál, ale promarněná šance. (04.09.2015)

Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% (26.07.2015)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)

║Rozpočet $175miliónov║Tržby USA $356,461,711║Tržby Celosvetovo $857,611,174▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $57,134,175║ Tržby za predaj DVD v USA $55,158,633║ PIXAR je späť v plnej sile a kráse ale trvalo to nejaký ten rok pokiaľ to dokázali naplno vo všetkých zmysloch zase odpáliť a dostať sa na piedestál ktorý mali kedysi tak neohrozený, áno Pixar sa opäť tématický našiel a ponúka neskutočne prepracovaný príbeh, doslova sústo trefných nápadov, k tomu vyváženú zábavnosť, miestami padá jedna vydarená pikoška za druhou a nechýbajú ani silné emócie, som bol milo unesený, jeden z najlepších počinov roka, takže Oscar za najlepší animák je istý a dá sa povedať že aj v hlavnej kategórii asi zamieša karty /videl v kine 3D verziu 2x: 100%/ (22.08.2015)

Já nemám důvod nedat tomuto animáku plný počet. Obsahuje vše, na co si člověk vzpomene: bohatou fantazii plnou barev, napínavý děj, radost, smutek, líbivou hudbu, zábavu a smích. Fakticky jsem zvědavá, jak asi vypadají ty moje emoce. Radost má určitě v rukou nějaký hudební nástroj, pravděpodobně kytaru a celé dny si zpívá. Strach je celý v černém s výšivkami pavouků, Znechucení představuje některé zdejší uživatele a Smutek ... ? Tak ten vypadá asi stejně jako ten Rileyin. Shrbený, nešťastný, prostě smutný. Jsem ráda, že mé kuličky myšlenek září hlavně zlatavou barvou a mám spousty ostrůvků, na kterých mi záleží. Pevně doufám, že to tak navždy zůstane a že těch červených nebo modrých barev bude co nejméně... Na konci mě rozesmála hláška: "Tady je ostrov chlapeckých skupin! Ten, doufám, spadne co nejdřív ..." :-) (18.10.2015)