Bony a klid 2

Vít Olmer to dokázal, znechutil zbývající část republiky, která ve zdraví přečkala jeho Waterloo po česku nebo dva jeho lechtivé přešlapy v podobě Playgirls. Do pokračování ryzího zástupce tuzemských filmů 80. let nacpal vše, co ho, bůhví kde a při jakých příležitostech, napadlo. Svědectví své doby je pryč, zbyla jen pachuť v ústech á la pojďme krást, protože jinak to nejde. Je to jako kdyby mě večerní cestou z práce někdo zkopal, okradl, zkorumpovaní policajti se mi vysmáli, já se špatně vyspal, hladovej půl dne pročítal internetové diskuse všeználků a buřičů, a následně se rozhodl, že natočím film. I to je u nás možné!! (13.03.2015)

Prvni polovina filmu ma jakz takz nakroceno k celkem vtipne satire na podivna individua pohybujicich se v centru Prahy. Nevadi mi ani postupne odhalovani postav z prvniho dilu. Kdy vsak film ztrati jakoukoliv soudnost je, kdyz se Jenikova, Prachar, Kratochvilova a Potmesil domluvi na svem planu. Zaver uz je neskutecne trapny. Jak se dalo cekat, Olmerovi probuzeni teto legendy nevyslo. Velmi spatne herecke vykony, Skamene obcas pobavil, on ma nejvetsi podil na me skromne hvezdicce. (12.10.2014)

Kam zmizel rytmus a spád filmu z původní jedničky? Skoro musím říct, že je velká škoda, že takto atraktivní námět příběhu zůstal naprosto nevyužitý. Co filmu láme vaz, do očí bijící zprzněný scénář. To mě hodně zklamalo. Při nejlepší vůli nic zde nezaujme. A ještě ke všemu nevtipný humor. Netřeba snad podotýkat, že pocit totální ztráty času s tímto filmem byl zřejmý. Nebudu hodnotit hvězdičkami. (26.10.2014)

První díl Bony a klid považuji za jeden z nejlepších, který v českém filmovém průmyslu vůbec kdy vznikl, takže jsem docela i s nadšením očekával pokračování, v tomto případě dějově probíhající v kapitalistické éře narozdíl od té socialistické z minula. Ovšem s realisticky až spíše pesimistickým pohledem, takže v závěru jsem nebyl tolik zklamán (či překvapen?), jako možná jiní uživatelé, co film shlédli. Nejde tedy srovnávat tento a předchozí díl, to je něco jako "nebe a dudy", což by měli brát v potaz všichni hodnotitelé. Jako ale takové novodobé zobrazení, jak to u nás v tom politickém systému a státním aparátu funguje, tak si myslím, že to je velice kvalitní zpracování. Jsem rád, že jsem opět viděl starou partu veksláků a českých mafiánů -> je to úsměvné, že řada lidí, která byla v minulém režimu trestána za své zločiny, teď v dnešní době opravdu se podílí na řízení státu a to beztrestně a bez ohledu na jejich minulost. Nebo spíš než úsměvné je to dosti i smutné, jakmile si to člověk řádně uvědomí. Todle se tomu filmu musí nechat, protože to vyobrazuje opravdu suprově. Co se samotného hodnocení týče, tak tři hvězdy jsou moc a dvě zase málo - čili 50%. (03.10.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)