Učitelka

Nebudu tajit, že s pány Hřebejkem a Jarchovským mám podobné názory na život, jak by taky ne, když mám jejich práce rád a oni jsou velmi angažovaní. Je jasné, že v tomhle filmu chtěli zobrazit různé charaktery pod tlakem jakékoliv společnosti a poslední záběr dokazuje, že jim zdaleka jen o socialismus nešlo. Jde o to, jak se jim to povedlo, uznávám analýzy a úvahy (Kamil Fila, samozřejmě), Alena Prokopová na svém webu (i přes průměrné hodnocení) uvádí do souvislostí fakt, proč jsou názory na autorské duo tak příkré a vy se něco dozvíte. Co neberu jsou z velké části nenávistné reakce, které berou nit po niti z příběhu tohoto snímku a argumentují věcmi, na kterých tady ne tak úplně záleží. Tvůrci někoho pomlouvají? Protože ve filmu nebyl zobrazen takzvaný "hodný" učitel, v reálu neexistovali? Čekám, kdy pojem "antikimunismus" bude stigma - pro mě tento postoj třeba znamená, že není tak úplně běžné, jako tento rok, posadit do českých lesů sochu pohraničníka a nedívat se na to i historickým pohledem. Snímek u mě osciloval mezi 70% a 90%, výsledné hodnocení je kompromis, další zhlédnutí je i díky všem těm názorům nutnost. (19.09.2016)

Jsem moc rád, že tu kvalitu Honza Hřebejk v sobě pořád má. Tím pádem ale nechápu, proč je ona kvalita v jeho posledních filmech jak na trní. Jednou se dočkám nečekaně dobrého filmu, podruhé mám pocit, jak kdybych koukal na film někoho úplně jiného. Přitom režie je stejná a scénář s Petrem Jarchovským vlastně taky. Nicméně přestanu už zoufat, protože bych se tu moc rád rozplynul nad tím, jak dobrý nápad Honza měl, když se rozhodl svůj film Učitelka natočit převážně se slovenskými herci. Zuzana Mauréry svojí učitelku hrála naprosto dokonale odporně a tehdejší doba jí k odpornosti ještě dost přidávala. To Peter Bebjak tu na druhou stranu hraje tak nenápadnou postavičku, ale jakmile Vám promluví o manželce, tak si uvědomíte, že v tu chvíli na plátně vypustil duši. V první půlce jsem si na příběh chviličku zvykal, ale druhá už byla plná tak silných emocí, že ze mě po skončení filmu těžce prchaly ven. Hodně dobrý film. (16.11.2017)

Už samotný námet otvára prúd myšlienok a silnú vnútornú polemiku. Hŕebejk sa so svojim dvorným scenáristom zhostil úlohy veľmi dobre, v duši diváka dokázali rozpútať predagogický thriller, keď každého vyprovokovali dať si zásadnú otázku: podpísal by som..? Sprvu ma rozprávačský štýl iritoval, čoskoro som však pochopil zámer tvorcov a prijal ho. Zuzana Mauréry bola v úlohe učiteľky vynikajúca, jej opakované repliky, že je po manželovej smrti sama, akoby sa chcela ospravedlňovať za svoje následné činy, posobí až démonicky. Umelecké mapovanie časov dávno minulých, ale na ktoré si dobre pamatám, tak pokračuje a dúfam, že ešte neskončí a tvorivé duo opať dokáže nájsť tému, ktorá zaujme. (04.12.2016)

Slušné totalitní drama s lehce cynickým tónem a mrazivým poselstvím “pořád jsou mezi námi”. Zuzana Mauréry exceluje a ze zbylého obsazení nejvíce září pan zápasník coby “hrdina lidu”. Film je slušně napsanej, Hřebejk obratně režíruje jemné, vesměs negativní povahové třenice mezi protagonisty. Inscenovaností ale působí trochu “televizně” a netne do rán minulosti zas až takovou sílou. Vedle jiných bezcharakterních svinstev, kterých byla daná doba svědkem, je tento příběh spíše banalita. (16.10.2020)

Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. (15.01.2017)