Angelika, markýza andělů

Angelika - největší konkubína Francie 17. století. V každém díle chrápala s někým jiným, i když stále svého Žofriho milovala. Já mám pro tuto sérii už od dětství slabost, na videu jsem ji tenkrát viděl opravdu mnohokrát. Překrásná Michele Mercier, dobová Francie druhé poloviny sedmnáctého století, krásné kostýmy, výprava, intriky, souboje, bitky a kolikrát kruté vraždy, nezapomenutelná hudba a hlavně český dabing, který považuji za jeden z nejlepších, který tenkrát u nás vznikl, co herec nebo herečka, to hlas nejlepších tehdejších našich hereckých es. Tohle všechno patří k Angelice a proto pro mě zůstává navždy kultovní. (03.08.2019)

Angeliko, markýzo, to byl ale nostalgický den s tebou, kdysi dávno ses u nás doma na VHSkách skoro nezastavila. Do mého desetiletého mozku si zasadila dost pokřivený obrázek o lásce a taky kind of zvrácený dětský sen o tom, být v harému, nad čímž přemýšlím dneska celý den. Díky bohu jsem z toho vyšla docela normálně, i když ta scéna, jak šleháš svou služebnou jedovatými šaty mě pronásleduje dodnes. Je až k nevíře, jak výborně paměť funguje a když jsem tě dneska po těch letech oprášila, měla jsem pocit, jako by neuběhl ani rok. Bohužel to sledování už nebylo jako dřív, moje nadšení se změnilo spíš v nostalgické pousmíváni nad často dost nelogickými až bizarními situacemi. Bylo to ale pousmívání milé, kostýmy, hudba i lokace jsou krásný i po letech a ty a tvůj milý de Peyrac zůstáváte ikonou v mých očích i nadále, vaše lovestory je jedna z těch hezkých a těším se zase za dekádu na viděnou. (05.04.2022)

„Diabla nemožno uraziť. Mňa áno." No a čo, že znetvorený muž má v ružovom svete báječne neskrotnej Angeliky (Michèle Mercierová) maximálne tak jednu nenápadnú jazvičku cez líce? Krásne nahé ženy, bohatá vizuálna stránka, humor, láska, akcia... Francúzi sú frajeri a pocukrovaná historická limonáda u nich chutí lepšie, ako u Nemcov či Američanov. (07.10.2007)

Už přes dva týdny se mi nepodařilo nic zhlédnout a nic vyhodnotit... Proč? Protože, beruška, tedy vlastně olympiáda. No a proč to všechno píšu do komentáře k Angelice? Protože právě během olympiády se mi podařilo se dostat k šestidílné knize o Angelice v brožovaném vydání a u různých sportů jako parkur nebo házená, pozemní hokej či volejbal (u atletiky a basketu by to asi nešlo) ji celou přečíst. ;-) Výsledek? Tristní (tedy smutný)... Nelíbila se mi kniha, no a nenadchly mě ani filmy natočené podle ní, no prostě olympiáda mě nadchla mnohem víc. :-)) Ale zpátky ke knize a filmům. Nevím, zda ona kniha byla pouhý výtah, ale evidentně jí filmy moc neodpovídaly. Jakž takž se mi líbily první dva díly, ve třetím už bylo na mě příliš mnoho politiky a příliš málo Angeličina bratrance a druhého manžela, francouzského maršála Filipa du Plessis-Belliére ("užila" jsem si ho aspoň v knize), takže díl zachraňoval vizuálně princ Rákoczi (v knize mimochodem chyběl) a po ostatních stánkách bývalý advokát a tajný rada Desgréz. No a protože od čtvrtého dílu chyběl i ten (v knize se vrací v díle pátém, v La Rochelle) a protože z mladinkého admirála de Vivonne (bratra královy mnoholeté milenky Athénais de Montespan) tvůrci filmu udělali, co udělali, nebylo se už na co koukat... Ale ano, Angelice to po celou ságu moc slušelo a kostýmně to taky šlo, ale její sexuální apetýt byl pro mě až asexuální, a tak jsem nedokázala pochopit poselství o její velké lásce k prvnímu manželovi, panu de Peyrac, kterým se mě snažily zavalit jak kniha, tak i filmy. O kolik lepší byla v téže době natočená Paní z Monsoreau z doby kralování Jindřicha III. z Valois. Navázat na to, jak se mi sága o krásné markýze líbila před dvaceti lety, se nyní nepodařilo a zcela se ztotožňuji s flankerem.27 ohledně oslího můstku na Růžičkovou alias Škopkovou ve Slunce, seno... (15.08.2012)

Jako největší romantik 20 a současně i 21.století samozřejmě nemůžu ignorovat film, ve kterém je láska větší než nekonečnej vesmír. Mám akorát pár drobných poznámeček, k tomuhle krásnému zamilovanému cvrlikání. Především ta Žofrého jizva, proboha tak bohatej chlap by si jí jistě i tenkrát mohl dát nějak kosmeticky upravit, byla poměrně hluboká a příliš široká a otevřená a nebylo mě příjemný na ní furt koukat a že jsem na tu jizvu čuměl pokaždý, když na ní byl závěr, nechápu proč. Samozřejmě je strašně krásný vědět, že nejhezčí dívky na naší zemi sní o hnusným chlapovi co kulhá, to mě u holek dává jisté naděje. Holky totiž jistě nezajímají peníze a krása, holky sní jen o čistotě srdce.....och jak krásné. Jak se s ní nevyspal a poctivě čekal, až to bude z lásky.....zase nádherné, ale zkuste se dneska nevyspat s holkou tak měsíc a nabere Vás vidlema na hnůj. Těma zamilovanýma očima jak se na Angeliku díval snad i když spal, to je jiný než my, co holky? My dnešní muži, máme nejzamilovanější pohled, když vidíme naše hokejisty se zlatou medailí na hrudi. Mimochodem všimli jste si, že by Angelika někdy vařila...no já nevím, ale láska prochází žaludkem, takže zatímco ženy sní o tom, jak jim chlap řekne, to, co Žofré Angelice, my sníme o dobrém teplém jídle na stole . Angelika může bejt ráda za ten konec v tom filmu, protože jinak by se to jistě zvrhlo časem v rodinou rutinu. Žofré by vydělával jak černej, aby mohla Angelika chodit pěkně oblíkaná a Angelika by buzerovala pohunky ať vařej, perou a žehlí. Doufám, že po tomto komentáři budu platit za největšího romantika CSFD, tak jako pro mě platí, že jsem slyšel nejpovedenější a nejpodmanivější romantickou hudbu vůbec, viděl nejkrásnější markýzu na světě, pochopil, že i chlap, který kulhá a má jizvu může imponovat každé ženě a především jsem byl rád, že i sladký román může chutnat a moc. (20.10.2007)