Návrat sedmé roty

Dalsie priame pokracovanie uspesnej francuzskej komedia "Kam sa stratila siedma rota?" zaostava za svojou uspesnou jednickou v sarme skutocne len malicko. Opat vynikajuci Jean Lefebvre v ulohe smoliara Pithiviera, Pierre Mondy v ulohe serzanta Chaudarda a snat zamrzi zmena herca ulohy Tassina ktoreho uz nehra Aldo Maccione (odmietol hrat v dalsom pokracovani) ale mladucky Henri Guybet.... (15.01.2010)

Na všechny tři pokračování "Sedmé roty" mohu koukat každý rok znovu a znovu. Podobně jako na "Četníky" nebo "Fantomase". Tato série má ještě pro mě to plus, že je situována do okupované Francie, což je moje oblíbené dějinné období. Navíc si Frantíci utahují s "boschů", což je jejich parketa. Obsazení výtečné, humor excelentní. (05.12.2020)

Návrat sedmé roty se mne pokusil oblafnout, ale já se na něj proto nezlobím. Tak dlouho totiž v úvodních titulcích nahazoval ukázky z prvního dílu, až jsem uvěřil tomu, že ten skončil útěkem sedmé roty do lesa. Jenže ve skutečnosti končil až o čtyři roky později nechtěně hrdinským seskokem z letadla, ale zapomeňme na to. Návrat je totiž o hodně vtipnější, protože útěkoví specialisté jsou vždy do pěti minut lapeni, scéna s matracemi je naprosto vynikající a ten kretén připojující dráty k výbušninám by si zasloužil, aby se dostal do rukou svaté matce Crouzyové a ta by ho přibila na kříž tak rychle, že by zapomněl, jestli červený drát patří na zelený nebo na modrý knoflík. (10.12.2013)

Pokračování Sedmé roty bylo v době vydání tohoto snímku špičkou mezi komediemi z válečného prostředí. V dnešní době však může konkurovat jen opravdu málo. Vtípků zde je vcelku málo. Film jsem doslova hltal, když jsem byl ještě dítě, nyní už tak nadšený opravdu nejsem. I když..hlavní hrdinové a hlavně Jean Lefebvre jsou pro mě nezapomenutelní.. (27.08.2011)

„Válka není nic oproti paní Cluziové. Jestli vás uvidí, jak ničíte most, to radši vyleťte do vzduchu.“ Z Lamoureuxovy trilogie o Sedmé rotě je „Návrat“ mým nejoblíbenějším dílem a zároveň jediným, kterému dokážu dát 4 hvězdičky. Snad jen několik hluchších míst a vzpomínka na dost bídné dojmy z prvního dílu mi brání jít s hodnocením ještě výš, ale nakonec jsem té věčně prchající rozervné trojce pod vedením Pierra Mondyho /Broudier z Les copains 1964/ docela přišel na chuť. Hláškami a vtipnou akcí naplněnou komedií nás provází od začátku i samotný režisér a to v postavičce plukovníka s náročným úkolem propojování drátů k vyhození mostu. Jo, dráty a knoflíky mě spolehlivě znovu rozesmáli stejně jako operace útěku na zámku provedena s matracemi nebo (zdánlivě vážná) šachová partie s německým oficírem. Závěrečná „frankenheimerovská“ akce s vlakem působí na čistokrevnou komedii 70. let oproti předchozímu ději až nebývale realisticky, dokonce i Lefebvre dokázal zvládnout sehrát akční part bez přidané hodnoty nechtěné srandy, takže celá působí i po letech napínavě, s několika pečlivě promyslenými vtipy. 85% (02.02.2021)