Vzkaz v láhvi

Úvodem si neodpustím jednu poznámku, kterou ať laskavě přeskočí všichni přitroublí sluníčkáři a pravdoláskaři, kteří mi nedopatřením vlezli na stránku - točit filmy o podivných a zpátečnických křesťanských fanaticích, jimž vraždí děti fanatik satanistický, zatímco role správňáckého policajta se ujímá osvícený vousatý mohamedán, považuju v době, ve které Evropu jako švábi zaplavují hordy nevypočitatelných a primitivních muslimů, za nezdravé, nebezpečné a... ovšemže hodně pitomé. No a k filmu: Atmoška (neboli nálada) seversky strohá a introvertní, místy příjemně hustá, příběh i děj místy příjemně temný. Můj oblíbený sociopatický policista Carl Mørck od minule ještě víc sešel, jeho psýcha je ještě víc zdevastovaná, jeho výraz je ještě víc šílený a celkově vypadá na brzké nervové zhroucení a totální rozpad osobnosti, což se mi mocinky líbilo. Goslingův norský dvojník v roli záporáka je taky velký sympaťák, ale neodpustím mu, že na konci neodkrágloval Assada. Můj nejoblíbenější moment - nešťastný pohled policejního mládence se stříkající krční tepnou skrz okénko jedoucího automobilu; za tenhle fajnový okamžik bych dal nejradši čtvrtou, ale to z ideových důvodů, o kterých jsem už psal, prostě nelze. (29.08.2016)

Nikolaj Lie Kaas je králem deprese. Filmová adaptace třetího dílu knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. Máme tady unesené děti, jejichž zmizení nikdo nehlásí, máme tady vzkaz v láhvi, který roky čekal na svého nálezce. A máme tady protřelé hovado, které za tím vším stojí a které si své oběti vybírá v prostředí silné víry. Náboženský motiv je ve snímku hodně patrný, ale ne vždy se s ním umně pracuje (narážky na kolegovu víru), důvody, proč sériový vrah páchá zlo, pak najdeme znovu na velmi očekávaném místě, v závěru si navíc už tvůrci mírně pomáhají umělými popostrčeními v ději. Atmosféra je slušná, ale zdaleka nedosahuje kvalit některých slavnějších (zaoceánských) kolegů. To si musíme přiznat. (18.07.2016)

Ano, nejvýstižněji zde "pasuje" slovo RUTINA a to ve smyslu, že se vesměs a po 1999krát potvrzuje...prožitá dětská traumata prolínající se do dospělosti a ne každému stačí tehdejší pomsta, jejíž přesah se tímto automaticky dostává do hrůzostrašné a morbidní patologie...Proto celkově slabší 3,5, ale s radostí přihodím za skvělé zúčtování Assada v závěru...tady nejde než souhlasit, fandit a hluboce si oddychnout! (15.09.2016)

Třetí díl trilogie si drží ponurou severskou atmosféru, přičemž zpočátku film dbá spíše barev, hudby, nálad lyriky, což se pak zvrátí ve stále se gradující napětí protkané vraždami. Záporák až příliš moc připomíná Edwarda Nortona (Primal fear), ale v úchylnější verzi. Jsem rád, že u těch dětí režisér nebyl tak explicitní, jak to dokázal u mladistvých v předchozích dílech. Jestli hledáte napínavou severskou detektivku. Film je jasná volba. Pro ostatní je tu mastercard. (19.05.2016)

Detektívnych filmov a v posledných rokoch hlavne seriálov sa chrlí veľké množstvo. Originálne či prekvapivo pôsobiacich príbehov sa veľa neurodí, takže medzi sebou bojujú predovšetkým charizmou, zaujímavosťou detektíva či vraha. A tu je hlavný, samozrejme nie jediný, dôvod, ktorý z tejto filmovej (zatiaľ) trilógie robí trilógiu televíznej kvality. Carl Mørck a Assad postrádajú schopnosť strhnúť na seba dostatočnú pozornosť. Oni sú len sprievodcovia neáčkovými príbehami. Vzkaz v láhvi má najslabšieho padoucha a v podstate aj najmenej prepracovanú zápletku. Len ma teda utvrdil o nekino rozmere Oddelenia Q. (21.01.2019)