Deváté srdce

Přestože se film považuje jako dílo pro děti, je noční můrou dětského spánku. Nicméně pro příznivce ponurých pohádek je největším kladem strašidelná atmosféra, která provází filmem. Moje malá úvaha, ale v žádném případě film nekritizuje, spíše jenom předkládá můj pocit. Ať chci nebo nechci, musím uznat, že Juraj Herz se pohádky zhostil dobře a umí dávkovat přísady tajemného napětí, stejně zručně jako třeba dobrý kuchař v prvotřídní restauraci, ale jisté je, že by se nějaká nedokonalost také našla, ale nechci se pouštět do nějakého hlubšího rozboru. Úsudek, ať si každý udělá sám. (07.02.2010)

Vcelku svěží a neomšelá mixáž pohádky a hororu, ve které se najde nejden zajímavý a překvapivý moment. Nápaditá a přitom poměrně morbidní show ovšem podle mého dojíždí na dvou věcech: 1)akční a vypjaté scény nemají grády a 2) nicmoc obsazení. Ústřední role potulného studenta připadla poměrně nešťastně Ondřeji Pavelkovi, a ten tak nějak nedokázal ztvárnit autoritami pohrdajícího, veselého čtveráka, který si získá divácké sympatie. Hlavní hrdina je naopak postava mdlá a nevýrazná, ba co víc - skoro až nesympatická a fandit se mu prostě nedá. A to už vůbec nezmiňuju, že pořád o něco zakopával, trhal si šaty o větve, škobrtal na rovný zemi a na co šáhnul, to zvoral... čímž se zhruba v polovině filmu stal jasným kandidátem na "ránu z milosti". Naštěstí našel soupeře sobě rovného - šilhajícího nekromantického pablba Kukuru s mastnou přehazovačkou přilepenou na pleši. Hlavní arcilotr v jeho podání působil sice dost bizarně, ale spíše tedy jako podivný směšný pako, kterýmu dáte facana a veme druhou vo zeď jak hadrovej panák. Tím ovšem neříkám, že by se na film nedalo dívat. Jenom popisuju příčiny, proč se pro mě "Deváté srdce" přes všechny nepopiratelné kvality nestalo kultem. (04.09.2010)

Další Hertzova - no, vlastně ne moc pohádka, spíše horor. V tomto filmu je znát úžasný cit pro atmosféru a výpravu, scény šlechtických slavností působí jako z Bary Lyndona, ples mrtvol se skvělou hudbou a Síň času je opravdu temné místo. Scénář má sice místy logické díry, ale atmosféra přebíjí vše ostatní. (12.04.2006)

(7/10). Pohádka, která podle rukopisu Juraje Herze není úplně pohádkou pro nejmenší. Ale já jsem byl naprosto okozlen nádhernou hudbou Petra Hapky a absolutně ohyzdným Jurajem Kukurou, který dal záporákům z pohádek úplně jiný rozměr. Na tuto pohádku se podívám rád opět další Vánoce. (24.12.2020)

Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! (01.09.2021)