Křehké vztahy

Herzův film téměř autenticky vystihnul tvář doby, kdy se příběh odehrává. Hlavní role férového chlapa Tadeáše Falka byla tehdy dobře svěřena nadějnému Vladimíru Kratinovi, který mimo jiné to opravdu přesvědčivě zahrál. Dalším pozoruhodným momentem filmu je styl dlouhých vlasů a žargon mluvy šedesátých a sedmdesátých let, který byl tradičně v nelibosti u socialistického společenství ve všech kruzích. Co dodat závěrem? Že móda dlouhých vlasů nebyla jen výsadou umělců či muzikantů, ale běžným standardem doby. Nosili je čundráci, účňové i studenti, dokonce členská základna Socialistického svazu mládeže Pionýrská organizace SSM kluků nepohrdla dlouhým vlasem navzdory rudým zasadám módy krátkého střihu. (17.07.2010)

Na svou dobu mimořádně povedený film. Herzovi se podařilo přenést příběh na plátno v neuvěřitelně syrové, velmi komorní a citlivé podobě. Přímo hmatatelně cítíme podivnou odosobněnost a prázdnotu "reálného socialismu". Přitom film rozhodně není jakýmsi politickým manifestem a bylo by lze dokonce namítnout, že podobně syrový film je možné natočit i kulisách naprosto dnešních. Sám nejsem nestranným pozorovatelem, protože jsem tu podivnou dobu zažil, ale právě proto se mi sychravost filmu ve spojení s dobou sedmdesátých a osmdesátých let, zdá nejen příznačná ale dokonce zcela vědomě zobrazena právě takto. Syrovost podtrhuje mj. to, že je děj snímán jakoby zcela nezúčastněně. O pocitech a prožitcích aktérů dozvídáme v zásadě velmi málo a musíme (tak jako v životě) jednotlivé postavy a jejich charaktery postupně číst. Film přitom není nikterak "akční". Skládá se spíše z malých, v zásadně banálních příběhů a jejich fragmentů. Tím Herz připomíná Kachyňu, přestože je jinak daleko méně "nápaditý" a citelně temnější. Pochválit je třeba herecké výkony. Nestává se v tuzemské kinematografii často, aby podávali herci tak přirozené a neškrobené výkony bez stopy jakéhokoli přehrávání či naopak podivného amatérismu... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Lima, igi B., sud, Rodin (17.07.2010)

Čekal jsem syrové psychologické drama v ostrém protikladu přeestetizovanému Dnu pro mou lásku, a i když se na začátku ve scénách s masokombinátu zdálo, že tomu tak skutečně bude, jakmile na scénu stoupila malá dívka, psychologické drama se změnilo v tuctovou rodinnou podívanou, která se příliš neliší od dobového standardu a ve druhé polovině silně dějově stagnuje a nepřináší nic překvapivého. Kratina předvádí charismatický výkon, ale jeho postava postupem děje spíše ztrácí na plasticitě, než aby byla prohlubována a tím se zpochybňuje samotné žánrové určení. Tematicky podobná Antonyho Šance přeci jen přináší zajímavějšího hlavního hrdinu, zajímavý konflikt i novátorskou práci s prostředím. (09.02.2011)

Film, který kromě znázornění komplikovaných vztahů a ukázky nadřazenosti v režimní době nemá co říct. Natočené slušně, působící poměrně nenápadně a místy nudně. Na Spalovače mrtvol to nemá ani náhodou, ale zase úplně tragické to nebylo. *** Ve zkratce: Tadeáš, Bára, Baruška, medvěd a exkurze do masokombinátu. (18.07.2010)

Ten film měl jednu podstatnou chybu - byl plný sněhu a sníh, mráz a zimu bytostně nesnáším. Ale v každém případě, řekne-li se Vladimír Kratina, vzpomenu si na tenhle příběh, jehož ústředním motivem je formování nevlastní dcery k novému manželovi maminky, kterou vydírá Baruščin bonvivánský otec. Nad Tadeášem Falkem se snáší Damoklův meč a Haryk je jeho ochráncem před nebezpečím ze strany Baruščina táty. To neznalého diváka vede k jistému dramatickému napětí, které neochabuje po celou dějovou linii až do okamžiku, kdy Baruška se vrhá od svého pravého otce do náručí Tadeášova. Jeden z těch silnějších normalizačních filmů, který má co říci i dnes. (23.11.2015)