Stranger Things

S01: Po ročním odkladu možná nebylo nejchytřejší dívat na to hned po Twin Peaks, ale upřímně, moc mě to nebavilo a ani nechápu ten ultra humbuk kolem. Herci vesměs otravní, 8 dílů by se v klidu dějově vešlo do čtyř, bez nápadů, nudil jsem se víc a víc a víc a vyšla mi jen pěkně sterilní retro slátanina. Pro milý hororový spirit si radši zopáknu KRAMPUSe, dětský spirit GOONIES, pro slizácký sci-fi šmejdy zase letošní THE VOID, přeju vám všem to nadšení a druhou sezonu, já jsem z toho nevrhlej a mrzout. 55% (17.09.2017)

Seriálová verze Super 8. Ač odkojen americkými filmovými osmdesátkami, Stephenem Kingem i Akty X, Stranger Things mě nesejmuly, jak by asi chtěly a jak bych si přál i já, protože jen slepují ohrané motivy bez větší vlastní invence a nezdály se mi dost strange, natož stranger, ale od začátku zoufale jednoduché a přehledné. A dětské postavy mohly jít taky víc do hloubky. Jinak to ale bylo fajn, hlavně obsazení, hudba a retro stylizace. První série dobrá, druhá o chlup lepší a třetí moc podbízivá, byť v ní zlo mělo o něco zajímavější podobu. (19.09.2016)

Pripomína to vydarenú adaptáciu niektorej z lepších kníh Stephena Kinga. Ten na vydarené filmovo/televízne verzie jeho kníh a poviedok má dosť smolu, pretože ak aj išlo o dobrý film, taký ten typický pocit z jeho diel z filmu poväčšinou vyprchal. Tu špecifická kingovská atmosféra ostala zachovaná. A teraz čuduj sa svetu, nie je to veru žiadna Kingova adaptácia. Záhadný paradox ostáva: je to najlepšia Kingova adaptácia, hoci sa jej scenára slávny spisovateľ ani nedotkol. (14.09.2016)

Nostalgic Things... Echt(ovně) osmdesátková kingovsky (dětská rovina) carpenterovská (horrorová rovina) spielbergovina (dospělácká rovina) par excellence aneb Super 8 done absolutely right. Více retro už to nejde; poznáte v tom (krom veletuctu jiných) například Stůj při mně, E.T.ho, Poltergeista, Blízká setkání třetího druhu, Zámotek, Noční můru z Elm Street, Buráky, Záhrobní komando (prostě tehdejší produkce Amblinu) a... A světe div se, byť je v tom vše (jakože opravdu naprosto vše; maloměsto, nevěřící samorostlý šerif, střední škola atd.) ryze zámořsky osmdesátkového, tak ani na chvíli to nepůsobí jako nostalgický pastiš, parodie sebe sama či jakkoli přeplácaně (a to na minutu stopáže připadnou tak dvě aluze); ba naopak plně to stojí na vlastních nohách. Jinými slovy, tohle si nehraje na osmdesátky, tohle JSOU osmdesátky; vizuálně, carpenterovsko-tangerinedreamovským hudebním podkresem, náladou, no prostě atmosférou. A zdaleka nejlepší na tom je, že vše výše zmíněné je jen podhoubí pro gradovaný, tajuplný, podmanivě znepokojivý a záměrně béčkem i klišé střižený příběh, který navíc pozvedávají herecké výkony; a to včetně těch dětských (ostatně na jejich obsazení poznáte, jak moc je to dobově věrné, ani jedno z děcek není pěkné či roztomilé), na kterých to stojí a padá (co třeba dokáže taková Millie Brownová uhrát očima, to jí můžou léty a oceněními protřelé kolegyně tiše závidět), protože navzdory všemu je to hlavně a především dětská (nikoli však dětinská) šestáková výprava za dobrodružstvím. Pokud vás právě osmdesátky formovaly, tak slovy Charlieho Sheena... What's not to love? | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 |  (15.07.2016)

Pokud by mi bylo jedenáct jako hlavním postavám seriálu, zřejmě bych v určitých pasážích napětí pociťoval. Věřím, že pro děti to musí být vrcholně napínavý a skvělý dobrodružný kousek na prázdniny, díky kterému budou v noci držet kabel v zatáčce až do rána, aby nemusely na záchod. Věřím, že to bude určitým způsobem přitažlivé i pro teenagery, pro které se pochopitelně dějová linka našla rovněž, sice se primárně točila okolo absolutně stupidní romance plné středoškolských klišé, ale je tam. Bohužel mi není jedenáct nebo šestnáct, takže jsem napětí nepociťoval ani v jedné vteřině tohoto hypu od Netflixu, který díky všeobecně kvalitní tvorbě může vyprodukovat už téměř cokoliv a bude to zaručeně hit ještě dříve, než si to zapne první divák... Teď jsem si vlastně jeden moment vrcholného napětí vybavil, když Winona Ryder přehrávala tak šíleným způsobem, že jsem se začal bát o její zdraví. Toužil jsem po něčem jako Fakultě v seriálu, skloubenou o drsnější verzi ETho a další prvky z legendárních sci-fi 80. a 90. let. Dostal jsem vylouhovaný čaj pro děti, kdy jsem se zřejmě měl bavit nad dvacetiminutovými konverzacemi jedenáctiletých kluků, jaký hrdina z komiksů je vlastně lepší, případně držet větry z jejich dobrodružné pátrací akce na kolech. Že to skvěle reflektuje 80s a celé je to jakási nostalgická pocta Dufferů celému období je mi fakt úplně u prdele. Z té doby si nic nepamatuju a i kdyby ano, z USA běžel v TV tak maximálně sprinter na 100 metrů a fronty na nedostupný toaleťák moc k nostalgii nevybízí. 60% (22.07.2016)