Stranger Things

Nostalgic Things... Echt(ovně) osmdesátková kingovsky (dětská rovina) carpenterovská (horrorová rovina) spielbergovina (dospělácká rovina) par excellence aneb Super 8 done absolutely right. Více retro už to nejde; poznáte v tom (krom veletuctu jiných) například Stůj při mně, E.T.ho, Poltergeista, Blízká setkání třetího druhu, Zámotek, Noční můru z Elm Street, Buráky, Záhrobní komando (prostě tehdejší produkce Amblinu) a... A světe div se, byť je v tom vše (jakože opravdu naprosto vše; maloměsto, nevěřící samorostlý šerif, střední škola atd.) ryze zámořsky osmdesátkového, tak ani na chvíli to nepůsobí jako nostalgický pastiš, parodie sebe sama či jakkoli přeplácaně (a to na minutu stopáže připadnou tak dvě aluze); ba naopak plně to stojí na vlastních nohách. Jinými slovy, tohle si nehraje na osmdesátky, tohle JSOU osmdesátky; vizuálně, carpenterovsko-tangerinedreamovským hudebním podkresem, náladou, no prostě atmosférou. A zdaleka nejlepší na tom je, že vše výše zmíněné je jen podhoubí pro gradovaný, tajuplný, podmanivě znepokojivý a záměrně béčkem i klišé střižený příběh, který navíc pozvedávají herecké výkony; a to včetně těch dětských (ostatně na jejich obsazení poznáte, jak moc je to dobově věrné, ani jedno z děcek není pěkné či roztomilé), na kterých to stojí a padá (co třeba dokáže taková Millie Brownová uhrát očima, to jí můžou léty a oceněními protřelé kolegyně tiše závidět), protože navzdory všemu je to hlavně a především dětská (nikoli však dětinská) šestáková výprava za dobrodružstvím. Pokud vás právě osmdesátky formovaly, tak slovy Charlieho Sheena... What's not to love? | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 |  (15.07.2016)

Tvůrci se netají tím, že to neberou jako druhou řadu, ale jako klasické osmdesátkové (jak také jinak, že?) pokračování; odtud ostatně ona dvojka v názvu. Má to tedy veškeré příznaky právě dvojek; větší, delší, dražší, epičtější, více postavené na tom, co se prvně osvědčilo, zalidněnější, více je v sázce a vůbec je to pojaté (i vystavěné) jako druzí Vetřelci k prvnímu Vetřelci. Můžete slyšet kritiku, že to má pozvolný rozjezd, jednotlivé linie si jedou až příliš dlouho po své ose, některé ze songů jsou používány vyloženě prvoplánově a samostatně stojící sedmá epizoda je jak z jiného seriálu (stylově a co hůře i kvalitativně). A jde o oprávněné i pravdivé výtky. Speciálně ta poslední výtka, doufám, nepředznamenává směr, kterým se to hodlá v budoucnu ubírat. Jenže... Klady (od obsazení a práce s charaktery přes vyloženě neseriálovou filmovost až po působivou atmosféru zvládající multižánrový pastiš a kongeniální plesový epilog) stále drtivě převažují a i nadále je to v každém myslitelném ohledu od Dufferů točené přímo mě na míru; zvlášť pak pátá, šestá, osmá a devátá epizoda. (05.11.2017)