Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly

Popcorn zalitý zředěným rumem. Deppovu THC kreaci na piráta neshledávám příliš zábavnou, stejně tak celý tento spektákl cílený druhému stupni základních škol. Nicméně Disney našel volné místo na trhu a zdárně porodil do vod Karibiku dojnou krávu. Lidé na to chodí, další díly se točí, suvenýry s motivy Jacka Sparrowa se prodávají, tak co tady vůbec kysele kafrám.. (29.08.2008)

Pohodová oddechovka s dobrými triky, vtipnými momenty a skvělým hereckým ansámblem, jemuž vévodí Johnny Depp. Ten na sebe po většinu času zaslouženě strhává nejvíce pozornosti a opět dokazuje, že z něj vyrostla skvělá herecká veličina. Nesmím ale opomenout ani Keiru Knightley - ani ne tak pro její herecké schopnosti, jako spíše pro její nepřehlédnutelné půvaby. (17.02.2004)

Bez Deppa by byl film takřka beznadějný, ale Johnnyho Jack Sparrow je jedna z nejlepších komických figur, které jsem ve velkofilmu spatřil. Při pohledu na Orlando Blůmu se do mé mysli vkrádá otázka, zda je jeho výkon typu "já jsem Legolas, ale oblečený jako bukanýr, nepleťte to, milé děti" míněn vážně, nebo zda se jedná o úmyslné nadsazení figurky nepolepšitelného klaďase Willa Turnera... Děj prostinký, triky pěkné, humor výborný; prostě zábavný film jak má být! (27.01.2004)

Piráti z Karibiku jsou od mala jednou z mých nejoblíbenějších sérií. Dodnes si pamatuji, jak jsem si poprvý pustil jedničku na DVD a byl jsem z toho hotovej. Soundtrack jsem si pohvízdával pořád. To DVD se snad muselo spálit, protože jsem na Jacka Sparrowa koukal pořád dokola. Tomuto filmu prostě nic nechybí. Tohle je vrchol kariéry Gorea Verbinského i Jerryho Bruckheimera. Miluju to...100% (01.09.2013)

"Dnešek si zapamatujete jako den, kdy jste málem chytili... kapitána Jacka Sparrowa!" Jsem moc rád, že jsem překonal vlastní předsudky (Pcha! Bezduchý popcorn Jerryho Bruckheimera) a podíval jsem se. Někdy loni touto dobou jsem si z lenosti nechal narůst bradku a knír, načež mi dva lidé nezávisle na sobě řekli, že vypadám jako Jack Sparrow (ačkoli jsem blond a dredy, korálky či jiné legrace nenosím). A protože zrovna v tom týdnu ši Piráti z Karibiku v televizi, mé ješitné já se chtělo přesvědčit, zda je to přirovnání důvodem k hrdosti nebo k žalobě pro urážku na cti. :o) Na telecího Orlanda a Keiru jsem nebyl zvědavý, čekal jsem jen na Johnnyho Deppa - a dočkal jsem se entré, které mě přibilo ke křeslu. Za znění senzační hudby, která mohla být patetickým hrdinským motivem stejně jako jeho laškovnou parodií, se zjevil stoický pirát, vplouvající do přístavu na potápějící se lodi. Klidným krokem člověka, jemuž se podobné lapálie dějí třikrát týdně, vykročil z plachtoví na molo a rutinovaným způsobem setřásl výběrčího mýta, v němž jsem poznal poručíka Grubera z Haló, haló!... Mám velmi rád Johnnyho Deppa, ale postavám, které hraje, většinou až postupně přicházím na chuť. Kapitána Jacka Sparrowa jsem si zamiloval od tohoto prvního momentu. Akce se pak rozjela, než bys řekl johoho, a po definitivním potvrzení, že je to KOMEDIE (to jsem do té doby vůbec nevěděl), jsem se rád dodíval do konce. Poprvé, ale zdaleka ne naposled. Dodnes jsem Prokletí černé perly viděl asi desetkrát a poznal, že opakování je matkou obliby. Po druhém vidění si mě získal i záporný kapitán Barbossa, po dalším věrný Gibbs (vycházíme-li z Deppova názoru, že piráti byli něco jako rockové hvězdy své doby, pak je pan Gibbs Jackův manažer a promotér - historka s želvami je ohromné PR), nakonec i ta dvě telata atd. Následující pokračování dokonce zatmelila mezery v logice a zpětně dodala ději prvního filmu možnost vícečetných interpretací, takže věřte nebo ne - Dnešek si zapamatujete jako den, kdy milovník antikvárních konverzaček dal akčnímu spektáklu 100% (10.09.2007)