Psycho

Spoilery. Diváci boli úplne v dobe premiéry v r. 1960 totálne bezmocní, ocitnúc sa v Hitchovej zákernej moci. Slávny režisér to patrične využil. Hlavná hrdinka de facto nie je hrdinka, ale zločinec. Neustále ju niekto upodozrieva a hrozí odhalenie jej zločinu. Policajt, pracovník v autoservise. Vedia, že niečo nie je v poriadku. A ona vie, že oni vedia. Ale nemôžu jej nič dokázať (prípadne je im to fuk, lebo majú kopec vlastných starostí). To vedie k dlhým dialógovým scénam, na ktoré bol Hitchcock odjakživa majster (kvôli nim prvá polovica Vtákov vyzerá ako dialógová romantická komédia). Následne "hrdinka" dostane výčitky svedomia a svoj hriech oľutuje. Nájdeme si k nej vďaka tomu cestu a je... drasticky zavraždená! V jednej z najslávnejších scén americkej kinematografie!! V prvej polovici filmu!!! To fakt nikto nečakal. Následne si poviete, že štafetu hlavnej postavy preberie Norman Bates, ktorý je v strašnom područí svojej dominantnej a zjavne narušenej matky. Ani to však nie je pravda, pretože Hitch mieša kartami a nečakane do deja zakomponuje postavy milenca, sestry, súkromného detektíva a šerifa. No a to finále... čo dodať. Hitchcock na to šiel rafinovane: na natočenie Psycha použil svoj televízny štáb + sa rozhodol urobiť film čierno-biely, čím ušetril. Natáčanie bolo lacné, rýchle, efektné. Kamera a strih sú pokrokové (schody, sprcha), hudba nezabudnuteľná a výprava ikonická (pár skromných motelových izieb učupených v nehostinnej púšti a nad nimi sa týčiaca obrovská silueta starého domu). Batesa rola prekliala. K úlohe sa vrátil ešte tri razy, pričom predposledný návrat už aj režíroval. Pokračovania sa niesli v duchu tradičných hororov. Trúfam si tvrdiť, že v jednotke niektorí režiséri našli istú dávku inšpirácie nielen pri budovaní hixploitationu (žena z veľkomesta sa stáva obeťou vidiečanov), ale tiež slasheru (nečakané vyvražďovanie postáv v ešte nečakanejšom poradí, brutálne vraždy, maskovaný vrah s obrovským nožom). Nielenže sa z Psycha stala (nepravdepodobná) séria (čítajúca pilot k nikdy nezrealizovanému seriálu z 80. rokov, remake s Vinceom Vaughnom a seriál z r. 2013 dožijúci sa 5. sérií), ale niektorými jej nezabudnuteľnými momentmi sa dodnes inšpirujú mladí filmári. Samostatným podžánrom sa dokonca stali hotelové resp. motelové horory (napr. Motel smrti alebo Identita). Blochova kniha v češtine vyšla od r. 1995 viackrát a je fakt dobrá (perličkou je, že Norman v nej je obézny muž). (27.02.2005)

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom sa divák bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity Alfreda Hitchcocka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, nakoľko sú vydarené. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom, než bol on? (07.04.2003)

Filmová lahůdka, která patří do zlatého fondu světové kinematografie a kdyby Hitchcock nenatočil už nic jiného, stejně by zasloužil vytesat pomník do mramoru. Scéna ve sprše nebo pád ze schodů jsou pro mě symbolem dokonalé režie a zároveň pomalu se otáčející židle ve sklepě je symbolem hororu jako svébytného žánru. Výborný Perkins, který už svůj výkon nikdy nedokázal překonat a z role vyšinutého Normana se vlastně nevymanil. Ingredience jsou v tomhle filmu vyvážené tak, že vznikla delikatesa...Za zmínku stojí i neobyčejně působivá hudba. Celkový dojem 100 %. (06.05.2007)

Jedno z vrcholných děl hororu. Skvělý námět i scénář se pod režijním vedením mistra hrůzy Hitchcocka změnil ve skutečnou filmovou lahůdku s absolutně nezapomenutelnou sprchovou scénou. Nebožtík Anthony Perkins se touhle rolí navždy stylizoval do postavy Normana Batese, nikdo si ho snad ani jinak nepamatuje. (09.06.2003)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)