Poslední zastávka smrt

Protože tento zapomenutý film neměl žádné hodnocení, vydržel jsem nespat a zhlédnout jej. Měl jsem raději jít spát. Těžká protidrogová propaganda svou naivitou na úrovni Zemanových Mimikry, kdy bych tipoval také dřívější dobu vzniku. Herecké obsazení není pro jednotlivé role zrovna šťastně vybráno. Tomáši Juřičkovi jsem pro jeho pěkné namaskování toxikomana ještě uvěřil, ale Veronice Jeníkové už vůbec ne. Navíc Vítězslav Jandák jako chytrý policajt, to mi také nesedlo. Na závěr trochu trapné akce a moralita. Jednou a dost. (31.07.2016)

Fetování a feťáky jsem nikdy nepochopil a raději ani chápat nechci. Pokud už bych se chtěl dobrovolně zničit, tak raději budu dennodenně chlastat. Kouřit trávu – neřeším – ale jelikož mám panickou hrůzu z jehel – v životě bych si nebyl schopný nic píchnout…Tahle kriminálka je vskutku dost chabá. Nějaká pořádná atmosféra tu skoro neexistuje (jedinou výjimkou jsou ty stavové halucinace) – zaujala snad jen pasáž z nemocnice s těma děckama co čuchala ředidlo a Pavel Rímský – jehož hlas je vskutku velice zajímavý… (07.01.2019)

Upřímně řečeno nevím, za co bych dával jedinou hvězdičku, možná kdybych byl holka tak za Pavla Rímského a jeho krásný hlas, ale toho je tady pomálu a navíc nejsem. VJ hraje feťačku kolem které se motá zmalovaný Tomáš Juřička, ona pak vleze do postele slušňákovi Marku Hamanovi (naprosto nevýrazný nevím kdo). Pak ho vezme na velmi srandovní fetparty (stylem jak si scénárista představuje ...), on ji miluje a brání přímo Proti všem, pak je tam léčebna, kde se taky fetuje a protekční synáček se tam chechtá primáři do ksichtu, kolem bloumá Jandák v jedné se svých standardních nudných policajtských rolí se Zdeňkem Žákem, ani jeden nemá co hrát. Bez rychloposuvu a psaní vedle by si člověk hodil mašli ne z tragického osudu, ale z nudy, která tam je. Proboha nikdy víc, já doufal, že to bude aspoň sranda, ale ani to ne, prostě leklá ryba. . (04.08.2016)

S odstupem let je na tomhle televizním snímku zajímavá snad jedině účast Jana Cimického, známého odborníka na problematiku toxikomanie coby autora předlohy. Film vznikl sice na samém počátku 90. let, ale nese čitelný rukopis tvorby předchozí dekády. Vznikl z výchovných důvodů jako varovnání před drogovou závislostí, má jalovou kriminální zápletku a naivní schématické postavy. Co se na něm podepsalo nejvíc, je zoufale neumětelská režie Anny Procházkové, která místy posouvá snímek na hranici grotesky. Vše podtrhují neslané, nemastné herecké výkony s čestnou výjimkou Tomáše Juřičky, kterému bych toho feťáka z fleku věřil. Drogové problematice se předlistopadová tvorba dlouho vyhýbala a jedinou světlejší výjimku představoval film Pavučina, který by ale dnes jen těžko obstál, přece jen zub času zahlodal. Kdo chce vidět dramaticky dobře zpracovanou feťáckou látku, ten se musí poohlédnout po západní kinematografii. Celkový dojem: 15 % za dobovou osvětu. (26.03.2018)

Pokus o drogovou tématiku vyšel v československé televizi málokdy přesvědčivě, jako kriminálka je to taky dost zoufalost. Disponuje to ale několika nechtěně vtipnými momenty, kdy chlapec balí dívku větou: "Mám doma rozkládací lehátko" a ráno při odchodu z lehátka to korunuje replikou: "Já už musím jít, v lednici je mlíko nebo tonik." Nezachrání to pěkné epizody hereček starší generace (Hegerlíková, Rosůlková), takže jako celek to shrnuju, že všechno z roku 1990 je špatný. (07.09.2016)