Osudový dotek

Ashton Kutcher, který si mohl tímto filmem zajistit nesmrtelnost, mi přijde jako jedna ze slabin jinak dost zajímavého filmu na věčně aktuální téma: změní-li se v naší minulosti jedna jediná drobná věc, může následovat sled dosti významných událostí ?!?!. Malý představitel Evana se mi líbil mnohem víc, měl krapet morbidnější výraz a to by bývalo bylo dobré i u Evana dospělého, abychom mohli být v napětí, co se z něj všechno ještě může vyklubat. Občasné nelogičnosti a "hra proti nastoleným pravidlům" (viz Anthony) mě netrápily tak jako otázka, proč musí mít každý cestovatel v čase pořád dokola křeče a tady k tomu ještě chrlení krve, vždyť opakovaný vtip není vtipem a kdyby to milý Ashton aspoň zahrál vždy trochu jinak.......Naopak Amy Smart byla ve svých různých verzích vždy skvělá. (30.01.2005)

Po prvním shlédnutí se OD rázem vyšplhal do mé top 75 všech dob (75 proto, že za každej rok mýho oblíbenýho filmovýho období mám jeden top film a někdy to bylo docela perný vybírání, přestože nové tisíciletí mi příliš práce s výběrem nedává). Mám rád časové paradoxy a hrdiny, kteří se snaží zachránit svůj svět a dojít štěstí s milovanou ženou. Tady je to podpořeno ještě solidními hereckými výkony a rychlým dějem, kterému nechybí zajímavý příběh a neobvyklá zápletka. Ke konci sice jde celou hodinu předtím pracně budovaná logika drobínek do háje, ale v té chvíli mi to už moc nevadilo, protože tak povznášející a zábavný majstrštyk jsem už moc dlouho neviděl a prostě mi to bodlo. Navíc tak zábavný a povznášející kus natočený dokonce deset let pSs (po Statečném srdci). Nedivím se, že do toho Kutchera vložil tolik prostředků, práce i přemlouvání. Vyplatilo se mu to. A to že pro roli své lásky získal Amy Smart filmu taky dost prospělo, protože je to prostě roztomilá pusina :) A takové malé upozornění pro všechny (a navíc i spoilerové varování). Tento film má tři možné konce, které tvůrci natočili. Jeden dobrý (žijí spolu šťastně až do smrti), druhý neutrální (žijí, ale ne spolu, šťastně až do smrti) a třetí špatný (přinejmenším jeden z nich žije šťastně až do smrti). Nejsolidnější zážitek z tohoto filmu budete mít s tím špatným, který je v režisérské verzi. (18.08.2007)

Osudový dotek mě dostal, protože takhle originální a navíc skvěle zpracovaný nápad není často k vidění. Od první minuty nevíte na čem jste. Film má spád, a když už to vypadá na happy end, stačí jeden střih, karta se obrátí a vám dochází, že snaha o změnu minulosti se nevyplácí nikomu. Film je jako jízda na horské dráze. (28.08.2009)

Inteligentní thriller pohrávající si s časovými paradoxy, který by vás rozhodně neměl odradit "teenagerovským" obsazením hlavních rolí. Tedy ne že by se z Kutchera najednou stal oscarový herec, ale scenáristická a režisérská dvojka má po vlažném rozjezdu v rukávech tolik es, že by s nimi vyhrála víc než jen jednu filmovou partii. Pokud máte rádi komplexní filmy, které nejedou v hollywoodsky jednoznačných sladkobolných kolejích, tohle bude váš šálek kávy. (11.06.2004)

Pripájam sa k táboru ´12 monkeys pre teenagerov´. Skutočne výbornú prvú tretinu filmu, kedy divák nechápe koľká bije a jej režijne výborne podanú atmosféru pochová zvyšok filmu. Už pri prvej zmene na „dokonalý pár“ sa tejto dokonalosti snaží film prispôsobiť i výtvarnú štylizáciu do príšerne pastelových farieb, následná zmena vedie k fincherovsky temnej štylizácii obrazu (pritom je zábavné si uvedomiť na ktoromže filme to deti boli v kine). Tieto kontrasty však pôsobia príliš okato a v spojení s ukazovaním mazania minulosti po každej zmene mi dávajú pocit, že tvorca zo mňa robí vola. Vadili mi aj niektoré stereotypné klišovité záležitosti spojené s prostrediami v ktorých sa hlavná postava v priebehu filmu pohybuje. V Kutcherovi vidím stále rovnakého Kelsa (That 70´s show), táto rola je podľa mňa nad jeho možnosti. Amy Smart je typická americká fabrikovaná nevýrazná blondýna , ale vzhľadom k širokému spektru polôh, ktoré jej scenár umožnil tu jednoznačne hrá prvé husle. Prirovnávanie k vážnym počinom v oblasti časových paradoxov nie je namieste. Viac než časovými paradoxmi tento film zaváňa starou myšlienkou subjektívneho idealizmu a síce, že ´svet je len v mojej hlave´. Pokiaľ si tiež budete prísne strážiť princíp kauzality, celý film vám pokazí jeho koniec. Totiž, takýmto zásahom by jednoducho nemohlo dôjsť k poslednej scéne na ulici, pretože príčiny prvého vývoja udalostí by neboli odstránené dostatočne (otcova pedofília a Tommyho agresivita), čo by malo za následok vývoj Kayleigh skôr smerom k znudenej čašníčke. Butterfly effect teda odporúčam skôr milovníkom popcornu než serióznym scifistom a druhý raz sa naň určite nepozriem 6/10 (23.12.2006)