Před maturitou

Za 1. republiky mnoho filmů, které by dramatickou (nikoli komediální formou) zobrazovaly tehdejší realitu nevzniklo. Příběh studenta, který je školními konflikty dohnán až k sebevraždě, je jedním z nejsilnějších. Škoda jen, že některé herecké výkony nejsou tak na výši, a také finanční limity se občas projevují. (22.11.2007)

Spisovatel Vladislav Vančura byl filmem okouzlen již mnohem dříve než se odhodlal ke své první režii. Lákal ho onen magický svět filmových iluzí a snů, v němž toužil uskutečnit své velkolepé plány. Námět pochází z dílny výrobce Julia Schmitta, který ho nabídl Vančurovi k vlastnímu přepracování a nové realizaci. Hlavní obsahovou náplní celého filmu je oslava nespoutaného mládí, života a přírody, která je zde vylíčena jako jeden ze symbolů svobody a volnosti. Celý film je zcela zřetelně ovlivněn Vančurovým stylem a spolupráce režiséra Svatopluka Innemanna byla především čistě technická. Role studentů pro tento film byly vybírány přes konkurs a z něho vzešly pozdější filmové hvězdy Antonín Novotný a Miroslav Svoboda. V drobných komparsních úlohách spolužáků se objevila plejáda později slavných jmen (Hofman, Klos, Čáp, Šmída, Sádek, Filipovský, Vladimír Novotný), kteří už na počátku třicátých let toužili dostat se blíže filmovému řemeslu. Stejně jako obě hlavní studentské role, jsou povahově zcela rozdílné i postavy profesorů. Zatímco František Smolík představuje mladého a chápajícího češtináře, Jindřich Plachta hraje zlého, přísného a despotického matematika. Tato postava znamenala pro Plachtu ojedinělou příležitost ztvárnit ryze negativní charakter, ke kterému se později vracel skutečně výjimečně. Happyendový závěr filmu je sice diskutabilní, přesto na něm chtěl Vančura demonstrovat myšlenku práva na nový a lepší život. Celkově je snímek i cenným dokumentárním zdrojem, neboť je tu v celé šířce zachycen životní rytmus první poloviny třicátých let, symbolizovaný zejména legendárním šlágrem Chlupatý kaktus mladého avantgardisty E. F. Buriana. Romantiku a kouzlo celého filmu pak podtrhují působivé exteriéry Máchova jezera a okolí i přítomnost moderního komplexu Barrandovských teras, které se staly jedním ze splněných snů bratrů Miloše a Václava Havlových. (05.10.2008)

Příběh to je starý jako lidstvo samo, nic v něm nechybí. Láska, napětí, emoce, strach, hněv, pochyby, smíření, naděje,... klasický motiv hodného a zlého kantora, až jamesdeanovsky dekadentní rebel-hezounek, to vše rámuje proměna Josefa Kafky na křížence mezi upírem Nosferatu a Josefem Goebelsem - tam a zase zpět do úslužného Žida. Jo a abych nezapomněl, i kolínko se tam našlo. Dokonce dvě. Pro mě fakt mor, na to se nedá dívat a nemlátit hlavou o desku stolu, touže být skalpován a na otevřený krvácející mozek si přiložit rozpálenou žehličku. (11.11.2013)

Takového jsem Jindřicha Plachtu neznala. Zatím jsem ho viděla v rolích velkých dobráků nebo prosťáčků, ale nikdy v roli profesora matematiky a prvně jsem ho viděla kouřit a zapalovat si jednu od druhé. Úplně jsem se zhrozila, protože jsem v něm viděla našeho bývalého matikáře. Oni jsou snad všichni stejný nebo to mají v popisu práce. Díky bohu, že mám maturitu dávno za sebou a můžu jen vzpomínat na léta studentská. (15.12.2010)

Zdržím se polemiky, zda je Vladislav Vančura stejně dobrým režisérem jako spisovatelem. Počkám, až od něj uvidím i další fimy. Ale jedno je patrné - byl schopen už ve své prvotině vnést do filmu stejnou poetiku, jakou vkládal do svých knih. Zajímavé nasvícení. S odstupem času napíšu víc. Každopádně zajímavý snímek, když uvážíme, že jde o film z počátku zvukového filmu. Ve stejném roce natočil Machatý Extasi na pomezí němého filmu, Vančura oproti tomu pracuje s mluveným slovem v hojné míře a dokáže ho podkreslit i poutavými obrazy. I když už mám dávno po maturitě, moc ráda se vrátím i před maturitu ... :o) (25.01.2016)