HULIZA (E02)

Tenhle soudruh udává, tahle soudružka (ne)má podprsenku. Rok se s rokem sešel a už se píše datum 1972. Standa Pekárek je udavačem na "plný úvazek", čerpá výhody a vymoženosti té doby a klátí kdejakou soudružku. Nově vnadnou sekretářku s bujným poprsím (Aneta Krejčíková). Dostává prestižní Volhu a zakotví v HULIZU, redakce humoru a lidové zábavy. Estébáky ale jeho nedostatečně důležité zprávy příliš neuspokojují a jeho kariéra informátora tak může skončit dřív než vůbec začala. Navíc je po nemilém incidentu na pracovišti degradován do funkce vrátného. Kryštof Hádek se podruhé převtěluje do role informátora StB a roztáčí kolotoč hlášek a životních peripetií v době normalizace. V předchozí epizodě už se divák seznámil s většinou postav kolem něj, takže už je mu přibližně známa jejich charakterizace. Žádná z velkého počtu postav nejde tentokrát do popředí, minule takto kupříkladu excelovala Klára Melíšková jako jeho máti, takže Standa Pekárek má prostoru nemalé množství. A pozor, přišly další vulgarismy prvního stupně. Máte-li vedle sebe osobu nezletilou, buďte připraveni na sled šťavnatých nadávek hustého kalibru a v záběru se objeví také Hádkova holá zadnice a Krejčíková územní televizní národ odhalením pořádně vyvinutého poprsí. Druhá epizoda jede v kvalitě po všech stránkách. Herecky, scenáristicky a režijně se držíme stále na vysokém stupni, kdy je třetí epizoda vyhlížena s velkou netrpělivostí. 8/10 (09.04.2023)

Hlavní aktéry již známe, takže dvojka se hned rozjíždí správným tempem. Opět je to koncentrát, nicméně buď už jsem se stihl na tuto frekvenci plně naladit, nebo už to tolik netlačilo na pilu, druhý díl se mi moc líbil. A člověk si tak nějak uvědomuje tu debilnost některých našich mnohdy blízkých spoluobčanů, co bohužel mají i právo volit, případně mít potomstvo, kterému pochopitelně svá životní moudra předávají. Pak už bude stačit jen nějaký šikovný krysař a nebudeme se stačit divit...  Občas totiž na nějaké ze sociálních sítí někdo v různých retro skupinkách vloží fotku jakéhosi vojína s pubertálním knírkem a popisem, to jsem já když jsem nastupoval na vojnu. Nebo je tam fotka nějaké panímámy v květovaných šatech se síťovkou s bramborami, šíleném účesu a v pozadí s rozkopanou ulicí a domy podepřenými dřevěným lešením. K tomu popis, moje mamka v sedmdesátých létech. A pod tím moře lajků a dalších uslzených příspěvků jak to tehdy bylo super, jak je to dnes naprd, tehdy to bylo bájo jak na tý vojně, tak s těma bramborama v síťovce na tý rozkopaný ulici... A někteří ti obzvláště tupí pak dodají, že na lidi se dnes nemyslí, jen na ty hnusný Ukrajince fašisty! Většinou se dotyčné snažím v diskusích záměrně ještě vyděsit nepravdivou zprávou (ale ještě mi to jako hoax nesmazali), že jsem se doslechl, že prej zdražej dokonce i paštiku! :-) Nic proti vzpomínkám na dětství, ani na tehdy třeba žijící rodiče. I já mám takové vzpomínky. Ale tehdy to nebylo bájo. Bájo je to teď i když si utahujeme opasky kvůli válce, která se bojuje i za nás. Jen dement může vzpomínat na hnusnou dobu socialismu a normalizaci. Na dobu, kdy se o každého staral stát a strana (to by se dnes asi leckomu líbilo) a kdy všichni měli tak nějak stejně (v podstatě nic) a tak se kradlo až praštělo čímž nikde nic nebylo. K tomu uvědomnělé plánované hospodářství, kdy se vyrábělo to co nikdo nechtěl a to lidi potřebovali bylo nedostatkové. Dokonce nebyl ani hajzlpapír. Byla to doba, kdy leckdo udával za drobné výhody od režimu... Kdy udaní měli po kariéře, někdy šli i do vězení... Panečku... Takováto byla doba. Druhý díl Volhy nám ji v plné parádě toho hnusu předkládá a pokud na někoho v jedničce Pekárek přišel jako jeden z tisíců co se snažil jen nějak bejt, užít si v daných možnostech maximum a plout s davem, tady se nám začíná pěkně vybarvovat do bezcharakterní svině. Uvidíme co dál, ale jak říkám, STB tomu dala šťávu a Jirka Dvořák je super! :-). A také dávám palec nahoru, že se v tomto díle již netýralo to nebohé Pekárkovo dítě, protože první díl strávilo na naprostých nehraných záchvatech breku až to i mně přišlo za hranou. Dávám tedy za 4 reportáže. * * * * (10.04.2023)

Na první  pohled trouba, který se naučil v režimu chodit a zná správné lidi, televize, lampasáci, všechno je to výborně zachyceno, dobrá hudba a ty dialogy jsou někdy docela poklad. Nevím, nemám rád přehnaně vulgární filmy a seriály, ale tady si na to nějak zvyknete jako na nutnost pro nastínění absurdních situací nereálného socialismu. (12.05.2023)

Moc se mi líbí “vohozy” herců a dalších účinkujících. Vozový park ČST se dnes dost rozšířil a k oblíbenému benzínovému Roburu, Škodě 1202 Stejšnu a Volze “carevně”, přibyla ještě Š1203 naložená papírem do sběru, Tatra 603 a taky nová Volha. Estébáci tady vypadají, jako skoro až legrační parťáci, ale musím se přiznat, že jsou velmi důvěryhodní, až z nich mrazí 🥶.  Hlavní “hrdina” Standa Pekárek měl na sobě parádní bílé tričko Bohemians ČKD Praha. Ovšem zelená ADIDAS teplákovka byla špatně. Jednalo by se absolutní raritu, přivezenou individuálně, nejspíš ze západního Německa. V Bohemians ČKD Praha totiž byly v sedmdesátých letech zelené teplákovky s dvěma bílými proužky a bílým zipem, který byl i u náprsní kapsičky, dále byl na bundě zlatý klokan v kulatém bílém logu se zeleným písmem. Krátký bílý zip byl i na nohavicích tepláků, umožňoval rychlé a praktické svléknutí přes obuv 😋. Těším se na další díl. (09.04.2023)

Tak bohužel. Zajímavé špionážní nebo etické drama se z příběhu o zbytečném člověku nevyklubalo. Takže nějak nechápu PROČ. Proč natočit film o bezpáteřním hajzlíkovi, se kterým je od začátku do konce jen samá nuda? Proč se tvářit, že je to něco jako „dokument“ o sedmdesátých letech? Ne, toto opravdu není „výpověď o době“, tímto způsobem žilo 5 % lidí. I proto si nejspíš pan režisér myslel, že bude postava zajímavá. Jenže nuda zkrátka zajímavá není, ať je sebevulgárnější a sebevychcanější. A tak – proč ztrácet něčím takovým čas? To by snad byla užitečnější či zábavnější rozprava v poslanecké sněmovně, a to je hodně nízká laťka :))) (10.04.2023)