Režie:
Jaromil JirešScénář:
Vladimír PáralHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Jiří Bartoška, Kateřina Macháčková, Jiřina Jirásková, Bára Štěpánová, Johanna Tesařová, Ivana Chýlková, Dana Homolová, Zdeněk Ornest, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Problematika stereotypu všedního dne je téma, jimž se Vladimír Páral zabývá prakticky ve všech svých románech. V novele Katapult je ústředním motivem. Mladý třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt má hezkou ženu a malou dcerku. Těžce však nese, že všechno je denně k uzoufání stejné. Nikterak vzrušující práce a rodina, kde se denně opakují stále stejné scény a jsou vyslovovány stále tytéž věty. Proto se nemůže nikdo divit, že začarovaný kruh chce protrhnout za každou cenu. Na scénu vstupuje pět žen, vybraných počítačem na základě inzerátu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (65)
Výborný film, který překračuje filmařské limity své doby. Jirka Bartoška chce moc a pak nemá nic. Ovšem podstatná je cesta k tomuto poznání a ta je hodně povedeně natočená. 85% ()
I muži mají své sny, výsady více do fantazie, výpady do světa koketérií. Sen jako rentiér představivosti, afrodiziakum, antikoncepce reality. ()
"Ráj je všude a vede k němu každá cesta.“ Typická "páralovina", které sám za sebe nedokážu porozumět. Že si někdo najde jednu milenku, to třeba ještě dokážu nějak pochopit (i když v případě tak milé ženy, jakou měl Jacek, by i to bylo s podivem). Ale hned pět a k tomu každou z úplně jiného těsta? Každé říkat jinou verzi reality, aby dotyčná nepoznala "kdy lže a kdy mluví pravdu", a dokázat se v tom po pár týdnech ještě orientovat? To mi přišlo jako totálně mimo realitu. Z čistě režijního pohledu se to Jirešovi vcelku povedlo (velmi vydařená je scény sebevraždy ve snu), ale pokud mám hodnotit film jako celek, tak za mě jen průměrné hodnocení. ()
První půlka celkem šla, dal bych klidně i za tři. Né že by situace oplývaly nějakou extra realističností, ale Bartoškova nenasytnost po ženských by se mohla dejme tomu vysvětlit tak, že sám pasivní a submisivní potřeboval někoho, kdo by mu vtiskl tvar a donutil k nějaké akci. No a protože jeho manželka mu tohleto nemohla poskytnout, jsa povahově to samé, hledal si holt dominy a aktivnější typy jinde. No ale to, co se stalo s příběhem v druhé půlce... nevím, co to mělo znamenat. Jireš asi mířil na velké umění a trefil velký blábol, to se stává i lepším střelcům, holt se ty dvě věci nacházejí hodně blízko sebe a často je ani nelze přesně odlišit. PS: V každém jiném díle bych automaticky zvedal hodnocení za nahotu, ovšem bez urážky, odhalená Štěpánková, už ve svých čtyřiadvaceti poněkud vyměklá, fakt není žádné terno. To tam byly lepší ženy na svlékání (no...spíš asi tak jedna). Takže smůla. ()
Velmi koukatelný film o muži, který se doma nudil a tak si začal s několika dalšími ženami. Velice pěkně jsou nastíněny jejich povahy i to, že žádná není stejná, jako ta druhá. Čím dál hmatatelnější pak začíná být nevyhnutelnost narazit, ale tento náraz přichází nečekaně zezadu - z míst, které měly být jistotou. Dobrým základem jsou zde herci a výborná je i práce režisérova. Rozhodně jde o nejlepší adaptaci Párala, jakou jsem měl možnost vidět. ()
Bartoška tu rozbalil svoj šarm na niekoľko žien všetkého druhu a veku. Film je to naozaj originálny, len značne chaotický, ako bývajú ľudské sny, zvlášť tie mužské v puberte alebo aj v druhej puberte. Prekvapenie na záver je ale dobré. –––– Stejně se s tebou děje něco, čemu nerozumím. ()
Neni to o nic horsi nez (vice vychvalovana) Velryba. Cim je clovek starsi, tim vic se mi to zda "husty" resp. zivot cloveka nauci koukat na to trosku jinak, nez kdyz mi bylo dvacet. Nejvic me potesili Vlach, Machackova, Jiraskova a pani hajna Tesarova. .-) 4- ()
Fakt jen 55%? :( Proč tak málo? Je pravda, že z filmu samotného nevyplyne, co ho k tomu promiskuitnímu chování vedlo. Na to si umím odpovědět jen díky knižní předloze. Ale jinak se mi to Jirešovo pojetí Párala líbí a Katapult je jedním z filmů, které sice nevyhledávám, ale pokud už ho náhodou naladím, tak nepřepínám. ()
Bartoška v roli muže jenž je znuděn všedním dnem a každodenním stereotypem který si hledá ženské pro potěšení jejichž záznamy si pečlivě vede v počítači.Film to není bůhvijaký ale pár světlích míst se tam najde.Třeba dotěrný soused O.Vlach je na přesdržku a Bartoška je taky koukatelnej ()
Dobřejsem se bavil. Skvělý Bartoška, pečlivá režie klasika a zajímavý příběh co chápe každý chlap kolem třicítky. Knihu znám jen díky maturitě a přibližně znám její obsah. Ale nikdy jsem nic od Párala nečetl, tak nevím jak kvalitně/nekvalitně je kniha převedena do filmové podoby. Za to jsem viděl spousty jiných adaptací Páralových děl a Katapult je nad nimy v kvalitě o pěkný kus. ()
Bylo to koukatelné. Komunistické králíkárny byly děsivé, chování lidí neautonomní, podpultovky jely ve velkém. Jirka Bartoška byl skvělý, jak se pokoušel utéct ze stereotypu, až po jednom návratu domů z něj nečekaně vypadl. Ženské představitelky byly různého věku a měly různá přání a představy o životě. Bára Štěpánová mě dráždila skotačícím poprsím a puberťáckým poskakováním. ()
Páral je holt oříšek. Ale pořád to ještě dopadlo skvěle ve srovnání s otřesnou slátaninou Milenci a vrazi! ()
Nesu bílej plyš. ()
Film, který je asi pro každého chlapa od jistého věku. Člověk spadne do stereotypu ani neví jak. A vyrazit z něj chce trošku víc odvahy. Ta životní nudná pravidelnost je tu zachycená neskutečně dokonale. Nechápu tak malé hodnocení. ()
Tenkrát, když výraz „sociální síť“ byl jenom pojem v sociologii, počítačové algoritmy zjevně nebyly úplně nejspolehlivější (pokud to nebylo tím, že JJ byl veskrze průměrný kádr). Díky tomu jsou ale Joštovy zálety s typově dost různorodými objekty mnohem zábavnější. Páralův (brýlatý Bartoška je dokonce autorovi v některých záběrech podobný) dusivý stereotyp vedoucí k zmechanizování je nejvtipnější při večerním sledování televize á la „zabili Bradleyho“ z Vesničky mé střediskové a nejpůsobivější v panelákových kamerových celcích. Pozoruhodné je i to, jak se Jošt ochotně přizpůsobuje představám všech pěti žen - tedy dokud nepochopí, že ze zrychlujícího kolotoče musí vyskočit dřív, než bude úplně pozdě. Linie „vdova po hajném“ je vtipná i mrazivá zároveň. Sídlištní estetika, nedostatkové zboží (hajzlpapír a ledvinky) a ironický soundtrack z hitů Karla Gotta. A Tomáš Halík, budoucí papežský poradce pro dialog s nevěřícími, tu přísně zkoumá hrdinovu duši Rorschachovým testem. ________Materiál pro sociology a podhodnocený film. ()
Kdyby hrál Jacka namísto Jiřího Bartošky například Olda Vlach, mohlo to snad dopadnout lépe. Alespoň by byla větší legrace. ()
Taková je dnešní realita... Krásný důkaz o tom, kam až nás nevěry mohou katapultovat... ()
Tři hvězdičky si film zaslouží už jen proto, že alespoň trochu experimentuje a nedrží se klasické narace. Což jak je vidět některé pobouřilo a zmátlo (uživatel dobytek, patrně zástupce obyčejného diváka, který není na žádné pokusy s narací zvědavý.). Já jsem byl naopak rád, kdyby byl tenhle příběh vyprávěn lineárně, tak už je úplně o ničem ( nehledě na to, že by to ani nešlo, protože hrdina by nemohl stíhat paralelně 5 vztahů). Ovšem abych vás příliš nenalákal, jedná se o standardní mixování snu a reality, které jste viděli už milionkrát. V roce 83 to ale byla jistě příjemná změna. ()
Nepatřím mezi milovníky Páralových knih a ještě méně mně přirostly k srdci jejich filmové adaptace. Snímek Katapult je ale zářivou vyjímkou. Hlavní postavou je zde Ing. Jacek Jošt, ztvárnený Jiřím Bartoškou, který právě prožívá krizi středního věku. Žije ve stereotypním manželství s Lenkou (Kateřina Macháčková) a i jeho práce je denodenně naprosto jednotvárná a nudná. Rutinní denní koloběh je ve filmu skutečně vyhnán do téměř absurdní polohy - ranní rozhovor na balkóně se sousedy, příchod z práce, přivítání s dcerou, manželčina otázka zda koupil plyš, návštěva souseda v tílku a trenýrkách, večerní sledování televize, společné rozkládání gauče a konzultace právě viděného dílu seriálu přes stěnu se sousedem...a takto stále dokola. Aby si tedy hlavní hrdina zpestřil jednotvárný život, seznámí se přes inzeráty s pěti ženami, které mu vybere počítač, se všemi postupně naváže vztah a zjišťuje, jak by se mohl jeho život změnit, v závislosti na jiné partnerce. Ve filmu se právě oněch 5 žen povedlo výtečně ztvárnit, zejména díky vhodnému výběru jejich představitelek. Každá z nic představuje naprosto jiný typ ženy a jejich charaktery jsou poměrně jasně a podrobně vykresleny - naivní slušná dívenka z venkova Boženka (Jarmila Urbišová), která by se nejraději okamžitě vdávala, vdova po myslivci Lída (Johana Tesařová), která v Jackovi postupně až přehnaně vidí svého zesnulého manžela, pragmatická manažerka Anna (Jiřina Jirásková), která hledá jakéhosi muže do domáctnosti, divoká a bláznivá Tánička (Barbora Štěpánová), která si jenom naplno užívá života a poslední klasická mrcha Tina (Dana Homolová), která spíše než partnera potřebuje parťáka na svoje drobné podvůdky. Jak film graduje, scény s jenotlivými ženami se střídají stále dynamičtěji, postupně se začínají stále častěji prolínat a nakonec se snímek dostává do polohy, kdy už divák přestává rozumět tomu, kde končí realita a začíná sen, vize, nebo snad halucinace. Hrdina tedy nakonec dospěje k rozhodnutí, že vlastně svůj dosavadní život změnit nechce a rozhodne se opět vrátit ke svému stereotypu. Paradoxně však zjišťuje, že to co tak rád opouštěl a k čemu by se teď zase rád vrátil, není úplnou samozřejmostí a že by mohl vlastně díky svým sexuálním experimentům přijít i o onu jistotu a tím vlastně o všechno. V závěru je tedy krásně naplněn onen motiv uvědomění. Těžko říci, zda se tento snímek dá považovat za komedii, záleží spíše na úhlu pohledu, z toho mého se jedná spíše o jakousi sociologickou studii znuděného muže středního věku s několika vtipnými momenty. Jistě se také jedná o snímek nadčasový, svým způsobem i poučný a možná ale i hůře stravitelný pro běžného konzumního diváka. ()
Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl ještě v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je vcelku dobře v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost problematiky, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. ()