Režie:
Jaromil JirešScénář:
Vladimír PáralHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Jiří Bartoška, Kateřina Macháčková, Jiřina Jirásková, Bára Štěpánová, Johanna Tesařová, Ivana Chýlková, Dana Homolová, Zdeněk Ornest, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Problematika stereotypu všedního dne je téma, jimž se Vladimír Páral zabývá prakticky ve všech svých románech. V novele Katapult je ústředním motivem. Mladý třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt má hezkou ženu a malou dcerku. Těžce však nese, že všechno je denně k uzoufání stejné. Nikterak vzrušující práce a rodina, kde se denně opakují stále stejné scény a jsou vyslovovány stále tytéž věty. Proto se nemůže nikdo divit, že začarovaný kruh chce protrhnout za každou cenu. Na scénu vstupuje pět žen, vybraných počítačem na základě inzerátu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (65)
Československá komedie natočená podle literární předlohy V. Párala. Třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt (J. Bartoška), šťastně ženatý (s K. Macháčkovou), je deprimován totálně stereotypním životním koloběhem, jenž je velmi názorně a vtipně nastíněn, a rozhodne se z této rutiny vymanit tím, že pošle inzerát na seznámení. Do jeho života vstoupí 5 žen zcela odlišných charakterů (dominantní ředitelka Akademie věd J. Jirásková, vdova s vážnou psychickou poruchou J. Tesařová, neovladatelná a nepřehlédnutelná B. Štěpánová, servírka D. Homolová(?) s nekalým jednáním vůči mužům či neznámá vdavekchtivá učitelka). Bartoškovo milostné odcizení od rodiny však nesplnilo očekávání, neboť opět vše sklouzává do nudné tendenčnosti, již má autor předlohy ve značné oblibě, a současně si také černovlasý, rodinným životem znuděný nabíječ uvědomuje, že pravý poklad na něho čeká doma. Velmi zajímavou postavu představuje vlezlý soused rodiny Joštové O. Vlach, jenž prohloubil už tak hrůzně neměnnou atmosféru všedních dní a zároveň působil dostatečně komicky. Závěrečné absurdní uzavření snímku je vskutku povedené, uznávaný režisér J. Jireš dokázal v Katapultu prodat i své snové, magické tvůrčí prvky, ve srovnání s tematicky podobnou Bočanovou Soukromou vichřicí však v humorné rovině mírně zaostává. ()
Po letech film nevyčpěl, a určitě to není jen mým věkem. Moderní střih a nadčasovost. Upravuji na čtyři. ()
"Ten můj počítač se snad zbláznil..." ()
Bezpochyby špatný film - sled scének s figurkami, víceméně groteska. Ale možná díky této nadsázce si těžko představit representativnější snímek z první poloviny osmdesátek. Obvyklá plejáda věkem dospělých lidí, ale charakterem a hodnotami zcela nezralých a zastydlých. Vlastně je to asi věrné, když se člověk podívá třeba na první sérii Manželských etud. Groteskní panelákonenávist. Nevím, zda některý film byl posedlejší tím, že v paneláku není soukromí. Perlička: ten šílený psycholog - to hraje pátek Halík, ne? ()
V první řadě je třeba znát Párala a jeho "předrevoluční" tvorbu. Pak je možno zaujmout správný postoj k jeho zfilmovanému dílu. A zrovna v tomto případě se to Jirešovi dost povedlo. Myslím si, že Páral se ani nedá věrně převést na film. V jeho knihách hrdina nebo hrdinové tlačí čtenáři do hlavy své pocity a své touhy a sny. A to prostě v jiné formě nevyzní. Celkem zajímavé je, že film v roce 1983 prošel vstupními kontrolami strážců kultury, ale možná jim někdo nakukal, že se jedná o parodii na tehdejší současný život. ()
Páral bol bezpochyby erotoman, ale napriek tomu či práve preto to bola totálna bejkovina. Český lidový slovník pro chalupáře definuje slovo bejkovina ako: "volovina, hloupost, pitomost, bejkárna, slaboduchost- viz vůl ... vůl = bulík/ vykastr. býk - tažný tur dom. (věšet bulíky na nos = tropit žerty/lhát), lid. vlastnost - viz bejkovina, vymiškovat, bulík" ... To dosť vystihuje tento film. ()
"Muž, který miloval ženy" hezky česky. Moc se mi líbí příběh a kamera. Hlavně ty záběry, kdy z detailu na balkóně přejdeme pěkně pomalu na celek obřího paneláku. A pak ten závěr, kdy přijde o svoji roli manžela a otce, aby se o chvilku později probudil ve své posteli. Takže to všechno byl jenom sen? Asi je to logické, protože jen těžko si představit, že by někdo stíhal rodinu, práci a ještě pět milenek na plný úvazek. Jinak je samozřejmě krásné sledovat, jak je každá z jeho žen úplně, ale úplně jiná (a s každou prožívá úplně jiné zážitky). ()
Jako dítě jsem se docela ztrácel mezi snem a realitou titulního Jiřího Bartošky... ve vzpomínkách mám film nějak černobílý... ale pro jedenácti dvanáctiletého smrada to byl v té době film rozhodně plný jistého e. napětí... Nu a pak si taky v roce 2009 čtu komentáře uživatelů... dostávám strašný záchvat smíchu, moje drahá žena mě s mírnými obavami pozoruje, čte si ten komentář a moc nechápe... pak se podívám a jeho autorem je PSHIMI... a ten už nám jednou slušně natrhnul bránici!!! Film + ten komentář = dávám si Katapult do Budíčku.. :) ()
Nejvíce mě tam pobavil Tomáš Halík. ()
Kde ten Bartoška ty baby bral? Jo na inzerát, takže tudy vedla cesta. Manželce Macháčkové v podstatě nelhal, kde byl a co dělal, ale ono to vyznělo vždycky jako že je to čuryna. A pak je tu ještě soused Vlach věčně v tílku a trenclích, co jim furt leze do bytu. ()
Blbé! Jako skoro vše od Párala. ()
Těžko říct, jak vypadá kniha, ale film se odvíjí docela náročným způsobem. Od chvíle, kdy se Jacek Jošt seznámí s pěti ženami se děj, a tedy i čas s nimi strávený, míchá přes sebe a to i časově, takže se někdy odvíjí to, co přišlo po té či oné scéně a pak se najednou vše vrací o kousek zpět. Je to docela složité udržet pozornost a vyznat se v tom. Chápu ale, že stereotyp inženýru vadí a chce z něj zoufale ven. Jenže pak je otázkou, proč sám tento stereotyp něčím nepřehluší. Proč neudělá něco jinak nebo svou ženu k tomu svým prvním krokem, činem nevyzve. On sám se na stereotypu a nudě podílí a spoluvytváří jej, takže je pak těžké mu rozumět a jakkoli obhájit jeho činy. Tím spíš, že příliš nerozumím ani dalšímu jeho jednání. Každá žena je totiž něčím zvláštní a má na hlavního hrdinu jisté nároky. A přestože je jasně vidět, že mu to či ono vadí, nebrání se a klidně pokračuje ve všem dál. Pouze z chalupy mladé dívky a jejích rodičů utíká. No a konec je také nemastný, neslaný. Třeba ale snímek pomůže partnerům si uvědomit, že za nudu a stereotyp ve vtahu mohou vždycky oba! ()
Tenhle film si dávám tak jednou za 2 roky. A to z důvodů zcela prozaických: mám ho rád. Pro všechny ty Páralovy postavičky zapadající do polymilostného příběhu nudícího se inženýra. Jako bonus je mefistofelský psycholog Tomáš Halík. A za roli souseda dávám Oldřichu Vlachovi 10*. ()
Nějak jsem nepochopil, o čem film vlastně měl být. Totéž platí i o Páralovi, jako spisovateli. Vláčil po něm nesáhl poprvé, ale fakt, že podle Párala by se daly točit i pornografické filmy (jak to nakonec dokázal režisér Playgirls I a II Vít Olmer) či Muka Obraznosti (Drha) vypovídá jen a jen o obsahové prázdnotě námětu, ze kterého se režisérovi (podle mně jednomu z nejpřeceňovanějších u nás) nemohlo podařit natočit ani jen průměrný film. Paradoxně o "oné" době vypovídají daleko více tehdejší komunistické seriály nebo i detektivky, protože jako kouzlo nechtěného ukazují dobu, jaká skutečně byla se všemi zvrácenostmi a absurditami. A to tady není ani náhodou. Viděl jsme kdysi v kině, nyní náhodou u známých a shodli jsme se, že je to film o ničem. ()
nezachranil to ani BARTOSKA a JIRASKOVA..... 35% ()
Docela hutné psychologické drama pojednávající o průměrném technikovi. Má sice pěknou manželku, hezkou dcerku ale stereotyp denního života ho nebaví, cítí se navíc a proto nechá poslat do novin seznamovací inzerát. Počítač mu vybere pět kandidátek, každá je jiná, svým způsobem postižená. Baví ho střídat jednotlivé kontrasty působící záživným dojmem v porovnáním s jeho stereotypní rutinou. Časem ale přichází na to, že mu ani jedna nevyhovuje a tak se vrací domů. Tam ho však nahradil soused a doma ho vlastně už ani neznají. Zařazení do žánru komedií je poněkud neštastné a zcestné. Jestli je tohle komedie, tak jsem čínskej bůh srandy. Líbilo se mi zpracování, prolínání děje, které nejprve působilo docela nepřehledně a neohrabaně, ale záhy jsem to přestal vnímat. ()
Knihu jsem četl. Zpracování do filmové podoby J.Jireš zvládl. Dařilo se mu v obsazení. Vyniká B. Štěpánová. Dodává filmu patřičnou dávku erotiky, která k Páralovi patří. Bartoškovi role sedla jako ušitá. Žádná oscarová kreace, ale ve svém žánru povedený biják. 3* ()
Vynikající Bartoška ... role mu kupodivu sedla jako zařezaný tepláky. Ani se nemusil snažit hrát a všechno jsem mu věřil. Zahrál to s nadhledem. Jeho pracoviště nostalgie jako prase ...rusky napísané "PROCESOR" na jednom z prvních počítačů mě neuvěřitelně pobavilo plus jak z počítače vypadl seznam vhodných klientek ...:)) No a jak se mu nakonec všechno to snění o ženských, randění s něma a rutina v rodině slilo dohromady do jednoho prožitkového koláče byl taky úlet. I když to v té době mohlo působit jako reklamní investice na spořádané manželství pro ty, kteří si myslí, že by toho mohli sfouknout víc najednou, přesto, a právě proto z toho plyne poučení ... naber si jen tolik, kolik uneseš. Myslím, že na tu dobu se to Jaromíru Jirešovi povedlo. Dokonce bych řekl, že to chvílema bylo až geniální!!! A kdo je zvědavý, jak vypadala Bára Štěpánová v roce 1983 nahoře bez, tak si také přijde na své ... ()
Páralovy knížky jsem měl moc rád a toto filmové zpracování má i po letech své kouzlo. A Bára Štěpánová byla kočka ()
Při vší úctě k Jirešovi, myslím, že to šlo natočit líp. Těsto bylo zaděláno dobře, vykynulo dobře, ingredience (v podobě různorodých favoritek) byly taky prvotřídní, ale nakonec z toho vyšel takový spíše trhanec a rozhodně ne císařský. Zvláště ten konec to docela zabil. Huhh! Halík...!!! :-) ()