Lev s bílou hřívou

Zajimavy vysek ze zivota jednoho z nasich nejuspesnejsich hudebnich skladatelu. Ne, ze by se jednalo o film, ktery bych si chtel poustet dvakrat do roka. Jedna se ale o velmi dobre natoceny film a Munzar v roli Janacka podava dost mozna jeden ze svych nejlepsich hereckych vykonu. Nepravem opomijeny film. (23.04.2020)

Na podrobné seznámení s životem Leoše Janáčka se teprve chystám, a tak nemůžu říct, jestli je v tomto filmu něco jinak, něco významného chybí či něco vybájeného přebývá. Říct ovšem můžu, a to bez jakýchkoliv obav, že Lev s bílou hřívou je špičkový snímek s přímo hmatatelnou atmosférou. Vděčí za to stejným dílem Janáčkově hudbě stejně jako poetickým obrazům Jaromila Jireše a bezchybnému výkonu Luďka Munzara. Film není o tom, co a kdy Janáček skládal. Je o tom, jak se při skládání cítil, o velké touze, o (ne)naplněné lásce, o chuti do života a o síle. A toho všeho si užijeme vrchovatě a navíc to působí tak autenticky. Výborné. Z životopisných filmů o českých skladatelích zatím ten nejlepší (Vláčilův Koncert na konci léta a Krškův Z mého života jsou také dobré, ale výhrady jsem měl). (16.03.2014)

"Když žena rodí, tak ji nikdo nesmí rušit. Když skládám, tak rodím," říká Janáček (v podání skvělého Luďka Munzara). Toto vyjádření (pokud je vůbec autentické) však u Janáčka možná platilo pro období do osudného setkání v Luhačovicích 1917 s Kamilou Stösslovou, jeho pozdní platonickou láskou (která Janáčkovi až do posledního okamžiku vyká a oslovuje "mistře"), s nímž je spojeno nejplodnější období skladatelova života. Vždyť v té době vznikly skoro všechny jeho nejznámější a nejkrásnější díla (včetně jeho nejlyričtější opery Kaťa Kabanová). Ve snímku Jaromíra Jireše je tomuto období věnována necelá druhá polovička filmu, ale jde rozhodně o tu nejkouzelnější část. Nadchly mě úžasně poeticky ztvárněné erotické představy Janáčka, které skladateli zjevně tolik pomáhaly při tvorbě jeho hudby. Zlata Adamovská je zde neskonale krásná a kouzelná kamera Jana Čuříka tuhle krásu ještě podtrhuje. Zaujala mě ale i první část filmu, v níž můžeme s Janáčkem a jeho ženou prožívat smutek spojený s úmrtím jeho dcery Olgy. V jeho představách se Olga převtěluje do postavy Jenufy z jeho opery Její pastorkyňa, kterou se Janáčkovi tak dlouho nedařilo dostat na prkna Národního divadla. Když se to nakonec podaří a opera sklidí velký úspěch, prožívá Janáček tak dlouho očekávanou satisfakci. A připomíná si slova, které mu kdysi řekl Antonín Dvořák "Dokud nevydáte ze sebe poslední tón, smrt nepřijde". A smrt byla v tomto směru k Janáčkovi neskonale milosrdná. Jen díky tomu (a možná právě díky Kamile Stösslové) je Janáčková tvorba tam bohatá.. Jen škoda, že Janáčka i dnes chápe a uznává víc svět než my sami. (07.06.2017)

Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. (01.07.2007)

Skladatel Leoš Janáček je skvěle zahraný Ludkem Munzarem. A spousta scén se ani tak nevěnuje faktům z jeho života jako spíše lásce, kterou zahoří k mladé ženě. Film v mnoha ohledech fascinující, protože tvůrci skladatelovo období zachytili dobře, ale přesto s filmem může mít problém ten kdo se více zajímá o historii skladatelů a jistě objeví i řadu nepřesností nebo i poněkud zkreslené podání jeho života. Pro diváka, který si o Janáčkově osobnosti nic moc nenastuduje však film bude dostačujícím nahlédnutím do života významného člověka. 70% (15.01.2012)