Komentáře uživatelů k filmu (16)

  • Radek99
    ****

    Český Amadeus.(12.5.2011)

  • NinadeL
    *****

    Lev s bílou hřívou je životopisem Leoše Janáčka sestavený z velkých pláten protkaných jeho stěžejními pracemi na Její pastorkyni a Kátě Kabanové. Celek nepřekvapivě reprezentuje to nejlepší svých tvůrců i herců. V rámci Jirešova neomylného vedení se zaskvěli Munzar a Hlaváčková a velice dobře jim sekundovala trojice Žilková-Vašáryová-Adamovská. Několik myšlenek, které se tu objevily, a potažmo celé dialogy, to je nadčasový korpus, pravdivější než sama pravda. Jediné, co bych v rámci tohoto pohlcujícího okamžiku vytkla, je nelineárnost časová. Více načrtnutých kapitol z Janáčkova života by poskytlo vstřícnější cestu k celé přehlídce několika grandiózních finále. Ale konečně už vím, co českému filmu posledních let chybí nejvíce - jsou to životopisy. Nyní už nemáme o kom vyprávět?(12.5.2011)

  • D.Moore
    *****

    Na podrobné seznámení s životem Leoše Janáčka se teprve chystám, a tak nemůžu říct, jestli je v tomto filmu něco jinak, něco významného chybí či něco vybájeného přebývá. Říct ovšem můžu, a to bez jakýchkoliv obav, že Lev s bílou hřívou je špičkový snímek s přímo hmatatelnou atmosférou. Vděčí za to stejným dílem Janáčkově hudbě stejně jako poetickým obrazům Jaromila Jireše a bezchybnému výkonu Luďka Munzara. Film není o tom, co a kdy Janáček skládal. Je o tom, jak se při skládání cítil, o velké touze, o (ne)naplněné lásce, o chuti do života a o síle. A toho všeho si užijeme vrchovatě a navíc to působí tak autenticky. Výborné. Z životopisných filmů o českých skladatelích zatím ten nejlepší (Vláčilův Koncert na konci léta a Krškův Z mého života jsou také dobré, ale výhrady jsem měl).(16.3.2014)

  • WANDRWALL
    **

    Jaromír Jireš zde poněkud napodobuje Vláčila, ale dejme tomu. Dobová kritika psala - na film emigranta - Amadeus - chodí davy, na "Lva s bílou hřívou "- prázdná kina. V obou případech je společný jmenovatel. Celým filmem se táhne hudba obou skladatelů. Mozartova hudba je líbivější, než Janáčkova. Film jsem více ocenil později, i nedávno, neb si ho mohu pustit kdy chci. Janáček byl úžasný skladatel, živel, zde nepochopen, vce uznání se mu dostalo v cizině, hlavně v Anglii. Vážná hudba je ale v každé zemi doménou jen malé skupiny osob. Co je nejsporně kladem filmu, tak jsou postoje postav k Janáčkovi a jeho hudbě. Ukazují na charaktery osob, které byli blízko Janáčka. Chodil jsem na obecnou školu, kde učil žák Janáčka. Jeho zápisky jsou ozdobou školní kroniky.(24.9.2010)

  • Crocuta
    *****

    Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla.(1.7.2007)

  • raroh
    *****

    Velmi silný a krajně nedoceněný film zobrazující Janáčka (od koho jiného než největšího milovníka vážné hudby mezi českými režiséry) v jeho bojích, vášních (ale i pochybnostech), inspiracích a hudební originalitě. Poetická kamera Jana Čuříka pak přímo čaruje s evokací přelomu 19. a 20. století (Luhačovice) a v oživení Janáčkových fantazií (při umírání jeho dcery a zároveň vzniku Její pastorkyni, přerod jeho múzy ve vášnivou Cikánku). Výborný byl i výběr a vedení herců, překvapují i taková Zlata Adamovská nebo Veronika Žilková, které jsou zde kupodivu skutečně zajímavé.(27.4.2010)

  • kingik
    ****

    Skladatel Leoš Janáček je skvěle zahraný Ludkem Munzarem. A spousta scén se ani tak nevěnuje faktům z jeho života jako spíše lásce, kterou zahoří k mladé ženě. Film v mnoha ohledech fascinující, protože tvůrci skladatelovo období zachytili dobře, ale přesto s filmem může mít problém ten kdo se více zajímá o historii skladatelů a jistě objeví i řadu nepřesností nebo i poněkud zkreslené podání jeho života. Pro diváka, který si o Janáčkově osobnosti nic moc nenastuduje však film bude dostačujícím nahlédnutím do života významného člověka. 70%(15.1.2012)

  • argenson
    ****

    V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-)(8.7.2010)

  • Master19
    ***

    Rozhodně nejde o diskreditaci Leoše Janáčka - ať už skladatele, nebo člověka. To by se to asi jmenovalo jinak. Naopak jsou velice syrově znázorněny popudy jeho chování, jeho světlé i odvácené stránky. Nepopírám, že forma, kterou je to divákovi předkládáno je těžká, mnohdy spíše poetická. Spolu s působivým, leč rozporuplně chápatelným projevem Luďka Munzara (taky ho nemám příliš v lásce), jde o okrajový film, spíše pro fanoušky hudební historie, či přímo zmíněného skladatele.(21.7.2008)

  • honz
    *****

    Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film.(11.3.2012)

  • mirliflore
    odpad!

    Po shlédnutí tohoto snímku jsem měl v hlavě prázdno a bylo mi špatně od žaludku. Jaromil Jireš vylíčil pana Janáčka jako hnusného chlípníka, naprosto necitelného ke své ženě,což by nebylo ještě tak zlé, ale to všechno provázela nestravitelná atmosféra a hudba mě (jakkoliv mám rád klasiku) rozhodně neuchvátila. Po shlédnutí tohoto snímku jsem se začal vyhýbat všemu, kde se objevuje pan Munzar. Promiňte, ale na tohle se prostě koukat nedalo.(10.7.2006)

  • zla.ovce
    ****

    Několik kapitol ze života Leoše Janáčka nám ukazuje těžkou cestu, kterou musel skladatel podstoupit při prosazení svého díla i pozitivní vliv, který na něj měly jeho mladé lásky. Tak jako většina velkých umělců byl i Janáček rozporuplnou osobností. Zaráží mě nízké hodnocení tady na CSFD (63 %), protože film je minimálně stejně tak dobrý jako Vláčilův Koncert na konci léta.(22.5.2012)

  • Haniczka
    ***

    Janáčka jsem vždy považovala za skladatele, který se zdráhá být melodický, avšak na několika místech se nedokázal udržet a prozradil svoji genialitu i v oblasti melodie, která snese srovnání třeba s Dvořákem (např. hned v první části Sinfoniety). Luděk Munzar zvládá rovněž své řemeslo mistrovsky a rovněž se místy zdráhá použít melodičnosti své povahy v herectví. Ale je tam. Je tam všude.(25.9.2013)

  • fafejt001
    ****

    VELMI DOBRÉ , ČESKÉ , SKVĚLÝ MUNZAR , PROSTĚ KVALITNÍ PODÍVANÁ .(12.12.2012)

  • Misabarry
    ****

    Nejsem odborník na Janáčkovu hudbu ani jeho osobu (prof. Štědroň je jen jeden 8-), ale myslím, že na dobu vzniku celkem zdařilé dílko. Nemám antipatie k panu Munzarovi, a vím, že má hudbu moc rád, vystupoval i s orchestry jako konferenciér či recitátor, hudbě rozumí... Film hodně staví na prolínacích sekvencích, snu, reality, inspirace. Pro hudebního outsidera zajímavé.(28.2.2011)

  • JARDAHONDA
    ****

    Ve filmu, odehrávajícím se v době počátku 20. století do dne skladatelovy smrti, vystupují především ženy Janáčkova života : předčasně zemřelá dcera Olga, manželka Zdena, zpěvačka Marie Calma, milenky Míla Urválková a Jelča Horvátová a především skladatelova osudová láska Kamila Stosselová. Ve filmu se prolínají dvě různé časové roviny, skladatelovy vize, úryvky z operních představení, návraty do dětství a autentické Janáčkovy komentáře.(19.9.2013)