Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jiří BlažekKamera:
Jan ČuříkHrají:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Veronika Žilková, Zlata Adamovská, Magda Vášáryová, Valérie Zawadská, Katarína Synková, Táňa Fischerová, Lubor Tokoš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve filmu Lev s bílou hřívou nejde tolik o fakta ze skladatelova života, jako spíše o milostné a jiné inspirační zdroje jeho tvorby a jeho urputný a vášnivý zápas o pravdivost hudebního vyjádření. Zachycuje dvě podstatná období Janáčkova života: v první části je to boj za prosazení jeho stěžejního díla - Její pastorkyně - a tragické události skladatelova života. Druhá část čerpá z etapy posledního desetiletí jeho života a zachycuje horečnatou skladatelskou činnost, podnícenou milostným vztahem k mladé ženě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film. ()
Velmi silný a krajně nedoceněný film zobrazující Janáčka (od koho jiného než největšího milovníka vážné hudby mezi českými režiséry) v jeho bojích, vášních (ale i pochybnostech), inspiracích a hudební originalitě. Poetická kamera Jana Čuříka pak přímo čaruje s evokací přelomu 19. a 20. století (Luhačovice) a v oživení Janáčkových fantazií (při umírání jeho dcery a zároveň vzniku Její pastorkyni, přerod jeho múzy ve vášnivou Cikánku). Výborný byl i výběr a vedení herců, překvapují i taková Zlata Adamovská nebo Veronika Žilková, které jsou zde kupodivu skutečně zajímavé. ()
Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. ()
Lev s bílou hřívou je životopisem Leoše Janáčka sestavený z velkých pláten protkaných jeho stěžejními pracemi na Její pastorkyni a Kátě Kabanové. Celek nepřekvapivě reprezentuje to nejlepší svých tvůrců i herců. V rámci Jirešova neomylného vedení se zaskvěli Munzar a Hlaváčková a velice dobře jim sekundovala trojice Žilková-Vašáryová-Adamovská. Několik myšlenek, které se tu objevily, a potažmo celé dialogy, to je nadčasový korpus, pravdivější než sama pravda. Jediné, co bych v rámci tohoto pohlcujícího okamžiku vytkla, je nelineárnost časová. Více načrtnutých kapitol z Janáčkova života by poskytlo vstřícnější cestu k celé přehlídce několika grandiózních finále. Ale konečně už vím, co českému filmu posledních let chybí nejvíce - jsou to životopisy. Nyní už nemáme o kom vyprávět? ()
V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-) ()
Galerie (10)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (1)
- Antonína Dvořáka si v tomto filmu zahrál Lubor Tokoš. Stejnou roli dostal ještě o čtyři roky později v koprodukčním dokumentu Antonín Dvořák (1990), který režíroval rovněž Jaromil Jireš. (D.Moore)
Reklama