Cukrová bouda

Miroslav Macháček byl PAN herec. Jako když si labužník vychutnává sklenku vzácného vína, podobně jsem sledoval každé gesto pana Macháčka. Jak hrál i když stál jen u okna nemocničního pokoje.. Prostě borec. Cukrové bouda je velmi zajímavá svojí poetičností, Kachyňa je z filmu hodně cítit a já to tak rád. Navíc to prostředí divokého pohraničí  těsně po vysídlení... U cest vraky rozstřílených německých kolon, v kopcích prázdné chalupy po německých obyvatelích, bučící nedojený dobytek toulající se po lesích...  Všude miny nebo nástrahy po odchozích v podobě granátů v kamnech, petroleje ve studních a polodivoké zfanatizované bandy v lesích pro něž válka ještě neskončila... Já trochu nepochopil, proč Švandová šla zrovna sem. Do pohraničí šli ti co o vše za války přišli a co nic  neměli, zlatokopové, nebo ti co tam byli přesídleni kvůli nějakému deliktu... Jít tam jen tak, protože to tam měl tatínek rád, dejte pokoj... Tehdy to tam muselo být fakt drsné už jen díky tvrdé přírodě.  Moc se mi líbil i pan Kostelka a celkem fajn byl i Sikita v roli poručíka ženistů. Zajímaví, i já si z filmu z mládí pamatuji hlavně ta odhalená ňadra Švandové... Asi šlo o nějaký nezapomenutelný filmový moment, protože to tu v recenzích zmiňuje leckdo :-). Kdyby chudák Kachyňa tušil, co si z jeho díla někteří po 41 letech pamatují jako to hlavní" :-))) . Z filmu na mne padla podivná melancholie jako ze Sedím na konári. Dávám za 5 říšských marek. * * * * * (03.08.2021)

Karel Kachyňa. Miluju na něm tu jeho autentičnost. Takže když se příběh začíná odehrávat v pohraničí na sklonku druhé světové války, je zde vidět vše, co k těmto událostem patří, po lesích rozbité auta, všude miny, zbraně, prázdné domy po Němcích, zbytky německých žen, které zůstaly v pracovních táborech, opuštěné krávy, které se prohání po lesích, bídu, špínu, truchlivost, ale i naději na novou budoucnost. Pan Kachyňa to dokázal ztvárnit tak přesvědčivým způsobem, že to v dnešní době už nikdo nedokáže. Také se dotýká ožehavého tématu vyhoštění a nenávisti k německým obyvatelům, kteří v pohraničí za války bydleli. Do jedné takové vsi se z koncentráku vrací i německý antifašista Bartl (Miroslav Macháček), ale jeho chalupa je už obsazena mladou vdovou se dvěma dětmi. Odchází vysoko do lesů do Cukrové boudy, kde se nakonec setkává i se svým synem, který se však dal k Banderovcům. Scénárista Vladimír Korner tak zde rozehrává i drama a dilema mezi otcem a synem, kteří se navzájem mezi sebou už na dlouhou dobu zcela odcizili a každý vyznává jiné priority. Příběh je vyprávěn hlavně očima dvou chlapců a jejich poetickým vnímáním na tehdejší pochmurnou poválečnou dobu. Jejich mladičkou matku hraje krásná Jana Švandová a tak jako v každém filmu odhalí své úžasné vnady a mužské oko se může zase pokochat. Kouzelné hudební motivy vyčaroval mistr Luboš Fišer a téměř dokumentární obraz nasnímal Jan Čuřík. Nádherný film! (25.05.2019)

Švandová umí i mimo šarži... Cukrová bouda je Kornerův autobiografický příběh. Smrt postavy Františka Přibyla (Jiří Kodet) je autentickou rekonstrukcí smrti Kornerova otce Františka který zemřel jediným výstřelem 7.5.1945 na můstku přes potok  v Hořicích.Můstek stále nese průstřel po kulce která Františka zabila a filmaři scénu natočili na autentickém místě............................. Závěr filmu původně končí oběšením Alfreda Bartla (Miroslav Macháček). Cenzoři z Barrandova však takový konec filmu zakázali. Režisér Karel Kachyňa vzdoroval přes půl roku, ale nakonec svolil, protože jeho vzdor bránil vyplácení honorářů všem zúčastněným. (07.05.2013)

Karel Kachyňa umí takový melancholický. ale silný příběhy opravdu vyprávět s velkým citem a Jan Čuřík jako jeho skoro dvorní kameraman dokonale rozumí Kachyňovým záměrům a když je potřeba obrazová realistická výpověď dá to tam, když je třeba poetiky, dá to tam aniž by se to v celku nějak rušilo, opravdu výtečná práce. Jsem rád, že jsem viděl, Michala Dlouhýho v jeho začátcích, nejzajímavější postava je pro mě ta, kterou Miroslav Macháček, jo a Jana Švandová v osmdesátých letech byla ňamka. (22.03.2020)

Příjemné zrcadlo ke Krejčíkově Vsi v pohraničí. Kachyňa zde dal několik velice dobrých příležitostí Janě Švandové, Michalu Dlouhému a Miroslavu Macháčkovi. V malých rolích se pak zaskvěli Kostelka a Kodet. Výprava sice místy selhává, ale celek je velice funkční, děj není tendenční a proto je možné klasicky jen postrádat vydání na DVD (reprezentativní kolekce Kachyňových filmů je mým snem už dlouho). (18.06.2011)