...And What Now, Gentlemen?
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Milan SvobodaHrají:
Karel Heřmánek, Soňa Valentová, Miroslava Pleštilová, Zuzana Geislerová, Alena Kreuzmannová, Oldřich Vlach, Antonín Procházka, Ivan Vyskočil, Václav Babka (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Příběh komediálního filmu režiséra Karla Kachyni se odehrává v průběhu dálkového pochodu, jehož se účastní malý sociologický vzorek společnosti 80. let: čtyřicetiletý architekt Jan, jeho mladší kolega Robert s milenkou Eliškou a jejich šéf Crha, doprovázený rovněž svou milenkou. Cílem, k němuž dámy a pánové směřují, je meta sto kilometrů. Pro hlavního hrdinu však cesta znamená víc. Každé zastavení symbolizuje určitou etapu jeho života a zároveň klade nejednu všeobecnou otázku. Je kolem nás v oblasti mravní všechno v pořádku? Má poctivý, čestný a talentovaný člověk šanci uspět? A proto se Jan také na 85. kilometru vzbouří a odmítne se dále přetvařovat... Vtipná alegorie odráží situaci v české společnosti 80. let, unavené tehdejší realitou, a zřetelně napovídá, jak ji řešit. V hlavní roli uvidíme Karla Heřmánka. Vyprávění rámuje vystoupení tehdy oblíbené rockové skupiny Tango. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tenhle film se vždycky líbil, bral jsem to jako komedii a Karel Heřmánek byl skvělý. Skvělý zůstává stále, i když jsem začal vnímat spíše tu vážnou rovinu. Jak moc rozumím té jeho cestě... Povedený film i po všech těch letech. ()
Trochu přehnané - tolik km musel Heřmánek jít v lakýrkách? Chudák....ale jinak fajn černý humor, hodně hořká komedie o krizi středního věku, ale celospolečensky hodně depresivní - hnusná doba těsně před listopadem, kdy už si Kachyňa nebral servítky....a Pleštilová se lehce odhalí...a hraje nám k tomu Tango a Co s tím sklem? ()
Poněkud nedoceněný film ukazující na jedné straně zoufalost socialistického systému a na té druhé vnitřní boj hlavního hrdiny skvěle ztvárněného Karlem Heřmánkem. ()
Jako nadšený neorganizovaný turista na středních tratích (do 40km) jsem se na tento snímek speciálně těšil. Dlouho dlouho jsem přemýšlel o třech hvězdách. Problematika architektury pro invalidi se mě nijak netýká, ač chápu že je to potřebné aby měli tito lidé pohodlí a byli spokojeni alespoň tak co jim život může dopřát. Ve středním věku zatím taky nejsem, i když už je to za rohem, závazky ale nemám takže mě nějaké trable ohledně zlobivých dětí a ne(u)spokojené ženy nemusí znepokojovat, i když to jak mu přivezla občerstvení bylo milé. Mno a takovou rozkošnou kolegyní jako je Mirka Pleštilová bych rozhodně nepohrdnul, ale to mě v zaměstnání bohužel nečeká a jsem s tím smířený. Film si mě ale nadobro získal jednou scénou: Když už jste se rozhodli jít na dlouhou túru, a pro každého je ta vzdálenost individuální, dřív nebo později ty nohy bolet začnou, kor když špatně zvolíte obuv, tempo, nevyjde počasí, nebo zkrátka nemáte svůj den. Pak se vám v hlavě můžou začít hromadit špatné myšlenky a máte dokonce sto chutí se vším(někoho) praštit. Mít takhle šikovně po ruce svého šéfa, který vám v práci dělá kurvárny, není ideálnější příležitost si s ním vyřídit všechny účty! :) Pochválil bych hudbu, nejsem ročník který by pamatoval skupinu Tango nebo spolupráci Vildy Čoka s Kornem, ale mám tuhle muziku v oblibě. Závěrem bych chtěl ještě dodat, že pokud se tu vyskytuje nadšená turistka která by měla zájem se se mnou neorganizovaně organizovat na středně dlouhých tratích, stačí napsat ;))) ()
Demolice kanclu byla skvělá a Olda Vlach je vážně démon. CO S TIM SKLEM?! ()
Mě se tenhle film líbí a nezbývá mi než souhlasit ve všem s Kleopatrou. Na pětku to ale není. Pro mě ne. ()
Tak tohle se moc nepovedlo.Pár světlých momentů to má,ale jako celek mě to vůbec nenadchlo.Nejvíc mně vadilo těch 100 km.Ten kdo si zkusil jít nějakou delší trasu,tak ví,jak veledůležitá je kvalitní obuv.Ani v polobotkách,ani naboso se to ujít nedá.I kdybych nad tím přimhouřil nebo zavřel oko,víc jak na tři * to nemá.Nemá. ()
Svrbí mě dát plný počet, ale nakonec zůstanu u čtyř. Je to takové filmové dvojče jiného Kachyňova filmu, Dobré světlo, v němž rovněž hraje hlavní roli K. Heřmánek coby opotřebovaný čtyřicátník, bilancující svůj dosavadní život a snažící se o jakýsi nový impuls či restart , přičemž okolí mu v tom příliš nefandí. A podobně jako v Dobrém světle i zde autoři na hlavní tématickou kostru krize středního věku nabalují další materiál a berou si na paškál bezohlédný kariérismus, prospěchářství, připodělanost a další klasické neduhy v oblasti profesně- lidských vztahů. Dokonce, klobouk dolů, se jim ve své době podaří zkritizovat socialistický systém dodavatelsko - odběratelských vztahů a státního plánování ("kdybych přišel na geniální fór jak v Praze postavit za pětikorunu olympijský stadion, tak to odmítnou, protože by se nesplnil plán"). Architekt Honza, znechucený svým šéfem, unavený rodinným životem a vyprovokovaný k činu mladou kolegyní, se vydá na stokilometrový pochod. Ač si zapomene tašku se sportovním oblečením v telefonní budce a vyrazí jen ve společenském obleku a lakýrkách, bojuje až do konce ze všech sil, rozedrán a štrachající se jako zombie ve finále metr po metru s krvavými puchýři na podlamujících se nohou. Při cestě je konfrontován reálnými postavami - svým podrazáckým a úlisným šéfem (skvělý Oldřich Vlach), jeho protivnou podřízenou-milenkou Vaňkovou, bodrým vitálním staříkem (I.P. Vyskočil), starostlivou manželkou a mladou koketující kolegyní (M. Pleštilovou) - a současně retrospektivními pohledy na všechny menší a větší podrazy, které si díky své nekonfliktnosti musel od svého okolí doposud nechat líbit. Rozbít sklo je někdy pořádná fuška... ()
Nedoceněný, možná mnohými nepochopený krásný film. Tragikomedie se špetkou poetiky a přesahem - čili přesně to, co dělá český film osmdesátých let tak velkým. Heřmánek v jedné ze svých nejlepších rolí, výborný Vlach, Pleštilová, ale i jinak slabý Procházka se celkem vytáhl. Duo Kachyňa / Čuřík nemůže zklamat. ()
Nad hněvem tvým, ať slunce nezapadá :-D ()
Jsem ve věku hlavního protagonisty, ale takovou štreku bych nedal, a už vůbec ne kvůli buchtě. Ale vtipné to bylo, i když asi trochu jinak, než tehdy běžné komedie. ()
Když jsem se dostal do středního věku, byla jen otázka času, kdy se ustálí v mé topce film s tematikou krize středního věku, no a tenhle to vyhrál. Kachyňa dokázal udělat snad z každého námětu zážitek. Jinak stojí ještě za zmínku scénka s demolicí Vlachovi kanceláře, to jsem se kdysi smával nahlas a to se mi zas tak často nestává. ()
Vynikající pohled na depresivní dobu reálného socialismu a na krizi středního věku. ()
Road movie s procházkou po socialistickém česku .......... boj stárnoucího pána zachycen vcelku věrně ....jenom to nešlapalo tak jak by film měl v road movie běžet ....ale i tak stojí za shlédnutí. ()
Krásnej sociologickej průřez pozdního socialismu. Heřmánek tady je v největší formě a jede svoje pecky okořeněný skvělou muzikou. Dávám navíc hvězdu za Pleštilku, který to tady maximálně sekne a za výbornou osmdesátkovou atmošku. Šmarjápanno! Skoro jsem to chtěl jít s nima... ()
Myslím si, že jedno z nejlepších hereckých představení Heřmánka. Příchod na Háje a zjištění, že jsem zapomněl boty a půjdu sedmdesát kilometrů v polobotkách, dělá z celého filmu plejádu humorných situací. Kdo alespoň jednou zakusil krásu Praha-Prčice jako já, bude vychutnávat každý moment této nedoceněné komedie, a dá jí do červených čísel. ()
"Nad hněvem tvým, ať slunce nezapadá!" ()
Film, který má výborná místa a také jsou tam místa, za která by zasloužil odpad. Heřmánek je výborný, Pleštilová je moc hezká, Valentová je studená jako psí čumák, ovšem místy to opravdu sklouzne k takové komunální satiře a to potom opravdu nestojí za nic. Takže jako celek průměr. ()
Na tohle je radost pohledět. To zabejčení z frustrace z práce je parádní...Pan Heřmánek šel s polobotkami a kvádrem x kilometrů s bolestí, nasraností a s pěnou kolem úst. Tohle mě baví a trefit šéfa botou do hlavy na poli a poslat ho k zemi.... To vážně nemá chybu 👍😂 ()
Jakási malá, až komorní krize středního věku jednoho architekta z období socialismu. Dnes bychom řekli béčko, ale v té době vznikala podobných filmů přehršel. A i když se asi nebudete lámat smíchy, je zde příležitost k zamyšlení, což u současné tvorby postrádám asi nejvíc. ()