Láska

Fenomenální Liškova hudba. Podkreslená nadmíru povedenou výtvarnou stránkou. Vtipné rozhovory studentů. Nadabovaný hokejista mi moc neseděl, ale zase bravurně zvládá Hondu s levostranným řízením. Film má dva vrcholy: Je to Kaiserova stylizace na téma láska a pak především pouštění draků navazující na pasáž "Všechny ženy světa" s dechberoucí Schallerovou (prababička Hortenzie, když jí bylo 17; Carmen; domácí štěstí; Bonnie and Clyde; Pepina Rejholcová; princezna Pampeliška; Sibiročka; tisíc a jedna noc; divoška Jája; tajemná Angelika). 90 % (25.04.2020)

Rozpačitý film, který právem zapadl. Nesmyslné střídání barevného a čb obrazu (to mohl raději zústat celý čb), hodně trapné a křečovité „snové“ sekvence a hlavně papírem šustící dialogy. Kromě Jarky Schallerové nemají herci bohužel co hrát, jen tak existují a "hrají" svým exteriérem. I mistr se holt někdy utne. Tohle opravdu není Kaychyňa v nejlepší formě. (06.08.2011)

Úvodní úvaha o lásce - "Rozhodně nejsme generace Romeů a Julií spíše Hamletů..ale co s Ofélií?". Frustrující a všudypřítomná písnička Lásko bože lásko snad ve všech podobách a obměnách. Film zachránilo tehdejší osobité herectví Kaisera a Krause. Moc se mi líbila část, kde studenti gymnázia recitovali různé básně a promítali celkem zajímavé obrázky ve kterých barevnost hrála velikou roli. Dost mě pobavila scéna kde hopsají Kaiser a Jaroslava Schallerová na míčích s oušky-nikdy by mě ani nenapadlo,že je to už z tehdejší doby. (15.11.2012)

Tohle Kachyňovo "normalizační dílo" má větší hloubku než většina nenormalizačních snah jiných režisérů. Film se mi moc líbil, jak mladý pár, tak pár rodičovský. Obojí mělo dobrou dějovou linku a umělecké prostřihy byly dlouhé tak akorát, aby oddělovaly jednotlivé kapitoly vývoje od sebe. Navíc na Schallerovou se moc pěkně kouká....85% (29.12.2016)

Tak už jsem myslel, že jsem od Kachyni viděl skoro všechno, a že mě nedokáže ničím překvapit. Ovšem tímto snímkem mě rozhodně docela překvapil. První věc, co mě zaujala, je výtvarná stránka filmu. Ze začátku mi ty přechody mezi černobílým a barevným vizuálem přišly hodně zvláštní a možná trošku i rušivé, ale nakonec jsem si zvykl a docela se mi začalo líbit. Hlavně mě zaujalo, jak si Kachyňa pohrává s technikou barevných filtrů přes černobílý obraz. Pokud jde o samotný příběh (resp. dva příběhy v jednom) zaujala mě spíš ta dějová linka spojená s mladým párem Petrem a Andreou. Možná i proto, že Jaroslava Schallerová je zde fakt "kočka". A mladý Oldřich Kaiser už v této době ukázal, že z něj jednou bude pan herec. Každopádně to postupné jejich vzájemné sbližování, kdy Andrea Petra ze začátku dost nesnáší, ale nakonec k němu najde cestu, má svoje kouzlo. To u jejich rodičů má člověk pocit, že je to celé tak trošku omyl. A ani herecky mi Milena Dvorská se slovenským hercem Františkem Veleckým moc nesedli. A už vůbec mi nesedl dabing v podání Petra Kostky. Kapitolou samou pro sebe jsou snové představy (obrazy) či skoro by se dalo říct halucinace. Zaujaly mě hudební variace na známou lidovku "Lásko bože lásko", které zde poměrně často zaznívají. V některých momentech mi ale scéna přišla trošku až přeplácaná. Ale rozhodně nemohu souhlasit s textem distributora, že by tento film zcela postrádal osobitost. Osobitý, či originální tento snímek rozhodně je. (02.05.2017)