Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Po veľmi dlhej dobe som si opätovne pozrel film, ktorý ma zaujal už pri jeho premiére v plodných šesťdesiatych rokoch. Dobre nakrútený film podľa útlej knižočky Lenky Haškovej ukazoval smerovanie k roku 1968 s jeho naivnou nádejou v možnosť reformovania socializmu. Aj v tomto diele sú ešte všetci prísne oddelení. Dobrí, čestní, charakterní, samozrejme vrátane predsedu strany a odborov a na druhej strane zlodejské, bezcharakterné, opovrhnutiahodné typy ženúce sa za každou korunou. Hráčsku zostavu dopĺňa prokurátor, ktorý nemal až tak ďaleko od Urválka a Menzelom stvárnený obhajca, pokúšajúci sa dosiahnuť v daných podmienkach paritu. Beriem síce jednu hviezdičku, ale naďalej považujem tento film za povšimnutiahodné dielko signalizujúce budúci vývoj. ()
Pánové Kadár s Klosem se zlepšují film od filmu a už nyní mají mojí plnou pozornost. Zatím co u jejich režijní prvotiny únosu jsem víc než kvalitu hodnotil zábavnost filmu, tak tady už jde opravdu do tuhého, respektive se tu ťalo do živého a po pravdě mě ani nepřekvapilo, že po roce 68 šel ten film do trezoru. Přeci snímek kde soudruzi by vyhodili soudruha za to, že by se držel postupů a elektrárnu do provozu neuvedl a když se postupů nedržel a elektrárnu do provozu uvedl, zatím co jiní nakradli co se dalo, tak za to stanul před soudem se asi moc do krámu nehodil. Každopádně skvěle vygradovaná záležitost, kde už jen málo chybí k úplné dokonalosti.90% ()
Politické uvolnění šedestátých let umožnilo natočit i tento film, který se snaží vystihnout problémy spjaté se socialistickým hospodářstvím (nesmyslné dodržování předem nastavených časových plánů výroby), činí se tak ale dost schematicky a repetitivně, chybí dostatek vedlejších motivů a ani závěrečné vyústění "problémy zdaleka neskončily" nepůsobí tak varovně, jak by mělo. Formálně se jedná o brilantně nasnímané i zrytmizované soudní drama, ve kterém všechny převyšuje Miroslav Macháček v roli státního prokurátora, kterému se jako jedinému povedlo obdařit svou roli nejednoznačností na hony vzdálené karikatuře. Těžko početně hodnotit, nakonec zůstanu u tří hvězd (mám ale v plánu v příští pětiletce ještě jednu přidat). ()
Klos s Kadárem se po letech vrací k tématu, které nastínili už v komedii Tři přání: rozpor všude hlásané teorie a skutečné praxe v nelidsky nastaveném systému socialismu. Tentokrát ovšem šli do soudního psychologického dramatu, které v mnohém připomene Mňačkovy slavné Opožděné reportáže, jež sestávaly z povídek dle podobných skutečných událostí. ()
Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. ()
Galerie (21)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (8)
- Pozdější mimořádně úspěšný režisér Jiří Menzel ve svých pamětech "Rozmarná léta" vzpomínal, jak mu tento film svým způsobem založil jeho druhou kariéru - hereckou. Paradoxně za to mohl děkovat své tehdejší ostýchavosti: "Jak jsem tak běhal po Barrandově, padl jsem do oka Jánu Kadárovi. Chystali s Elmarem Klosem film Obžalovaný. Hledali partnera pro hlavního hrdinu, obžalovaného ředitele továrny. Měl to být jeho obhájce ex offo, začínající právník, plachý a neprůbojný typ (...). Kadár s Klosem zkoušeli řadu profesionálních herců a nenašli toho pravého, můj typ jim vyhovoval, a tak mne pozvali k hereckým zkouškám. Byl jsem brýlatý, tehdy ještě hubený a opravdu plachý, stydlivý dorostenec s věčně pootevřenou pusou. Měl jsem před kamerou i před oběma režiséry obrovskou trému, ale Kadárovi, zdá se, jsem se líbil. Nezapomenu na jeho věčně povzbuzující úsměv, se kterým mi před každým záběrem vysvětloval, co mám dělat, a po natočení mne zase pochválil. Ta postava nesmělého advokáta měla povahu téměř totožnou s mojí. Plachost a rozpačitost mi byly vlastní, nemusel jsem nic hrát, jen jsem odříkával dialogy, které předepisoval scénář. (...) Hrozně jsem se bál, že to kazím, že to neumím a že se mi to Kadár jenom z útrpnosti bojí říct. Nejméně dva týdny jsem se vracel každé ráno do atelierů s přesvědčením, že mi konečně řeknou, že moje obsazení byl omyl, že na to nestačím a že se scény se mnou musí přetočit. Kadárovi ale z tváře úsměv nezmizel, film byl dokončený, líbil se, líbil jsem se v něm i já a ostatní si o mně začali myslet, že jsem herec. Nechal jsem je při tom a bez ostychu potom hrál i v jiných filmech, protože každá další role, i ta nejmenší, pro mne představovala malé dobrodružství. Taky jsem se přité, pro mne nezávazné činnosti, mohl koukat kolegům režisérům do jejich kuchyně. Dodnes to rád dělám. Navíc mne to moje hraní u Kadára pomohlo, že mne později při práci na Barrandově už všichni trochu znali a dobře mne přijali." (NIRO)
- V komparze si zahral aj mladší brat známeho režiséra Juraja Herza, Rudolf. (Raccoon.city)
- Jan Kadár si do pozice pomocná režie přizval Juraje Herze na základě jeho spolupráce se Zbyňkem Brynychem. Herz měl například za úkol objevit soudce, který by u filmu působil jako odborný poradce. Herz si vyhlédl Jaroslava Blažka, který režiséra natolik uchvátil, že mu roli soudce nakonec svěřil. Jaroslav Blažek se s herci vůbec nestýkal a měl za úkol si počínat jako u skutečného soudu, takže např. pana Menzela mimo scénář napomínal, že mluví potichu. (mchnk)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (více)
Reklama