Akta Pentagon: Skrytá válka

Spielberg se v těch politických tématech nějak našel. Možná až moc. Víc, než by musel. Když jsem si pustil Akta Pentagon, tak zkraje záběry z Vietnamu neměly chybu. Dokonce jsem si říkal, že bych si klidně dokázal představit nějakej film z Vietnamu, u kterého by mi vůbec nevadilo, že se třeba opakuje. Jenže po chvíli příběh směřuje tam, kam potřebuje a tak se rozjíždí příběh novinářů, který mě totálně umrtvil. Jak kdyby už v Americe chtěli zfilmovat každý hovno. (03.03.2018)

| Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 177,7 miliónov $ | Spielberg prináša príbeh, ktorý bude svojimi etickými otázkami aktuálny aj za 100 rokov. Trafne zvýraznuje potrebu mať "orgán", ktorý si prinajmenšiom posivieti na veci, ktoré sa v mocenských kruhoch dejú. Robí to všetko s dôvtipom, skvelým tempom a geniálnymi protagonistami. Naviac sa tam vykreslila aj línia, ktorá bola mne najbližšie: Keby sa novinárina zaoberala len závažnými vecami, a nie bulvárom, neexistovali by prívlastky k ich oboru, ako: hyeny, paparazzovia, a darmožráči... "S kvalitou raz príde aj úspech". (21.02.2018)

Idilistická a klasicky happy-endová Spielbergovina, která přesvědčí spíše lidi, kteří se tématicky motají kolem novinařiny. Sám jsem nikdy úplně neporozuměl tomu novinářskému hladu vydat cokoliv, co smrdí tajemstvím, i když by to mohlo poškodit samotný stát a je uvrhnout do vězení. Psaní pravdy? Relativní. Služba lidu? V dnešní době docela výsměch. O to větší zklamání poté je, že vlastně ony celé ty Pentagonské listy nejsou ve filmu nějak odhaleny a víceméně o nich víme jen to, že existovaly. Tak či onak, byl jsem mírně překvapen scénářem a režií, protože politické/žurnalistické drama by mě na první pohled téměř jistě uspalo, ale to tomuto filmu zdárně nepodařilo a udrželo to mou pozornost svou solidní strukturou a flowem až do konce. I přes to málo, co se tam děje, tak se to děje nepřetržitě a Hanksův šéfredaktor je dosti energický a zábavný zvedač telefonů, který přímo ztělesňuje onen novinářský drajv. S dovolením úplně nerozumím nominaci Meryl Streep na sošku, protože, při vší úctě, její postava je holt mdle napsaná, důležitosti skoro pozbývající a její závěrečné rozhodnutí, který se musí oplzle otřít o feminismus, v kontextu předchozího děje je prapodivný. Vůbec celý závěr jsou kilogramy nefalšovaného amerického patosu se snahou i o nějaký ten vtípek, který holt kříví ústa, ale u Stevena jsem si už zvykl. Žádná bída, v rámci možností záživný, ale nikterak dechberoucí snímek s nádechem zajímavé aktuální tématiky. Lepší 3* (21.02.2018)

Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu. (25.05.2018)

Spiilberg (spolu s Kamińskim) předvádí špičkové řemeslo, Streepová s Hanksem solidní herecký výkon. Nicméně když to srovnám s nedávným Spotlight, přijde mi The Post příběhově chudší. Celý film je vlastně o jediné otázce, vydat či nevydat? Ovšem chybí ona novinářská mravenčí práce se sháněním střípků do skládačky, lepit dohromady velký obraz, díky čemuž byl právě zajímavějším filmem onen Spotlight. 75 % (25.03.2018)